Dvě zastavení na DIY Karnevalu
(trape, 26. září 2009)
Na streetparty jsem se byla podívat dvakrát. Odpoledne, to když už z Václaváku bylo slyšet dunění a Staromák byl zaplněn živlem tančících masek, barvama, alkoholem, reflexníma vestama, bicyklama a hudbou. Celý ten nával živý masy vytvořil v prostředí něco neopakovatelnýho. Místo, tiše sedící ve svý starobylý, ale turisticky umrtvený kráse, se za těch pár minut najednou, znenadání a konečně po letech probudilo z nudy. Autentická akční přítomnost se ve chvilce vynořila a začala se s divokostí a zvukem soundsystémů odrážet od starodávných zdí Týna, živoucí dnešek se rozléval mezi stěny, to střetnutí syrový přítomnosti a hluboký minulosti se někde v polovině cesty střetávalo v třeskutý náboj života, autenticity, nefalšovanosti a pábitelství, který navozoval pocity čistýho nadšení ze žití. Člověk skoro cítil, že se tu, pateticky řečeno, tvoří dějiny.
