[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Těžkooděnci proti tančícím dětem (Psychologie Dnes 9/05)


2005-10-26, 3:21:00 • Média
Psychologie a společnost
Těžkooděnci proti tančícím dětem
(Joža Spurný, Psychologie Dnes 9/2005)

Zpravodajství o zákroku policie proti účastníkům CzechTeku se stalo mediálním hitem letošního léta. Odsuzována je především jeho tvrdost a nepřiměřenost. Než však začneme chování policistů soudit, podívejme se na psychologické pozadí takovýchto zásahů.

Informace chrlené masmédii o akci, jejím průběhu a následcích vyvolaly lavinu emocí, názorů a hodnocení odpůrců i zastánců zákroku. Vedle právního (případně taktického) posouzení zákroku či vhodnosti rozhodnutí o jeho provedení, přiměřenosti zákroku a právní kvalifikaci jednání účastníků má incident výrazný rozměr psychologický – posouzení příčin a podmínek vzniku a eskalace násilného jednání v interakci zasahující policisté–účastníci akce. Jaké jsou psychologické zvláštnosti interakce policistů s účastníky davu? Co ovlivňuje prožívání a chování účastníků této interakce? Proč dochází k agresivním projevům policistů? Jak agresivní projevy minimalizovat?

Situace hromadného chování
Situace, kdy dochází ke kontaktu velkého počtu lidí (demonstrace, sportovní utkání, setkání extremistických skupin, technoparty apod.) s policií, mají specifickou strukturu a dynamiku. Na rozdíl od běžné interakce (policista–občan) dochází v situacích hromadného chování k interakci mezi skupinami (účastníci akce – policisté zasahující pod jednotným velením), které se od sebe liší především stupněm organizovanosti, vnitřním uspořádáním (strukturou rolí), skupinovými normami, charakterem činnosti, intencionalitou (cílovostí) jednání svých členů, prostředky k dosahování cílů, interpersonálními vztahy (viz tabulka na str. 18).

Přítomnost skupinových fenoménů mění individuální prožívání a chování účastníků. Podle Dienera (1980) „skupinové podmínky odvádějí pozornost jedince od já k vnějším podnětům. Takový posun znamená snížení významu internalizovaných osobních a sociálních norem jako imperativů pro chování jedince.“

Psychologickým zdrojem vzniku interskupinových konfliktů mezi účastníky davu a policisty je existence odlišných (protichůdných) představ, názorů a přesvědčení zúčastněných stran o oprávněnosti svého jednání v dané situaci. Postoje, které členové skupin zaujímají k cíli interakce, k těm „druhým“, jakož i k prostředkům a postupům, jak svého cíle dosáhnout, se spolu s aktualizovaným prožitkem skupinové příslušnosti promítají do interpersonálních vztahů mezi zúčastněnými stranami, ovlivňují jejich vzájemnou percepci a komunikaci. Vhodná „konstelace“ konkrétních podmínek (časových, sociálních), v nichž názorová konfrontace probíhá, spolu s mechanismy měnícími chování jedince v davu pak konfrontační vývoj situace jen urychlí.

Za konfliktotvorné prvky v situacích hromadného chování lze považovat především chování a projevy „těch druhých“; negativními emocemi podmíněná (etiketující) percepce situace, jednání a chování účastníků davu (policistů); nepřehlednost, nejednoznačnost situace; redukce obsahu i způsobu komunikace (uvnitř skupiny, mimo skupinu); aktuální psychický a fyzický stav (frustrované základní potřeby, pocity ohrožení vlastní integrity, života, zdraví; zvýšená úroveň aktivace, nabuzení (arousal) k dosažení cíle jednání.

Dynamika prožívání a chování v situacích hromadného chování
Interakce mezi účastníky davu a policisty zajišťujícími veřejný pořádek probíhá jako řada na sebe navazujících a vzájemně se podmiňujících interskupinových, interpersonálních a intrapsychických procesů.

Při „běžné“ interakci v situaci jednání policista – občan probíhají na bazální, intrapsychické úrovni tyto procesy: policista percipuje situaci a přisuzuje jí (potřebě jejího řešení) osobní význam. Uvědomuje si svoji roli v ní. Vytváří si představu o průběhu situace (realizaci role). Subjektivní vnímání situace policistou, posouzení osobního významu a své role v situaci v konfrontaci se svojí (ne)připraveností situaci řešit jsou zdroji emocí (psychické tenze, strachu, bezmoci), které ovlivňují jeho percepci, komunikaci, jednání. Dynamiku aktuálního prožívání situace policistou při komunikaci s občanem ovlivňuje navíc to, jak (vědomě, nevědomky) podléhá působení podmínek, v nichž situace probíhá. A právě prožitek působení (tlaku) specifických podmínek, příznačných pro kontakt policistů zasahujících pod jednotným velením s účastníky davu, může být jednou z hlavních příčin změn v prožívání a chování zasahujících policistů.

Současné psychologické teorie (Zimbardo 1970, Rogers 1983, Diener 1980) vysvětlují změny v prožívání a chování účastníků hromadných uskupení a vznik tendencí k agresivním projevům procesem deindividuace.

Deindividuace je vymezována jako proces ochuzující, zmenšující nebo dokonce ničící jedincův prožitek vědomí sebe ve skupinových podmínkách (Čermák, 1998). V důsledku sníženého sebeuvědomování vzniká tendence k nedodržování všeobecně platných morálních norem, ke snížení morální odpovědnosti.

Pod vlivem skupinových fenoménů přítomných v podmínkách hromadného chování je pak jednání jedince v davu produktem procesů, kdy dochází k oslabení pocitu individuální identity při současné maximalizaci prožitku identity sociální. Oslabením pocitu individuální identity se narušují mechanismy inhibice agrese, jedinec snadno ztrácí kontrolu nad agresivním chováním, které by jinak bylo potlačeno ze strachu před sankcemi nebo ze sociálního souhlasu. Podle teorie sociální identity (Reiner, 1982) ve vědomí jedince v davu nabývá na významu jeho prožitek identifikace se skupinou, jejími cíli, aktuálně vzniklými i vynořujícími se normami, hodnotami. Prožitek sociální identity může být navíc posílen vědomím členů, že náleží do určité kategorie („technaři“, „policisté“).

Mezi podmínky (přítomné v situacích hromadného chování), které mohou vyvolat stav deindividuace, patří (Zimbardo 1970, Diener 1979) anonymita, příslušnost ke skupině (jednotnost skupiny), sdílení odpovědnosti za výsledek jednání se členy skupiny nebo vzdání se odpovědnosti, dvojznačnost a nedostatečně strukturovaná situace, zaměření na vnější události, vysoká úroveň aktivace, změněné stavy vědomí navozené drogami, alkoholem apod.

Deindividuace se v prožívání a chování účastníka davu (včetně zasahujících policistů) projeví jako snížené zábrany vůči impulzivnímu chování, zvýšená citlivost k bezprostředním podnětům a momentálním emočním stavům, neschopnost jedince monitorovat a regulovat vlastní chování, snížená touha po ocenění druhými lidmi, snížená schopnost racionálně plánovat a anticipovat důsledky svého jednání (Diener 1979).

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9

zdroj: ..:. Studovna.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: