[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Rozhovor o technotravellers


2005-11-17, 22:55:00 • Média

Slavnost není každý den – rozhovor o novodobém nomádství

(Lukáš Rychetský, týdeník A2, 17. listopadu 2005)

Nomádský způsob života je v dnešním světě na ústupu a přežívá jen tam, kde je tradicí. Zároveň se ale jeho modifikovaná podoba v posledních třiceti letech znovu objevuje i v euroamerické civilizaci. Získává podobu alternativního způsobu žití, žití na okraji. O takzvaných technotravellers, ale i jejich předchůdcích se dočtete uvnitř čísla. Rozhovor s Ivem Mathé (1977) se odehrál uvnitř vytopené maringotky v pražské osadě Buďánka, kde přebývá, když zrovna nekočuje po Evropě.

Kdy a kde jste poprvé viděl na vlastní oči travellery?

Bylo to v létě roku 1990 v Itálii, kde jsme byli s pouličním divadlem na jakémsi turné na kolech. Jednoho dne jsme potkali mezinárodní partu, která žila v maringotkách a náklaďácích. Šlo o alternativní cirkus a vzezřením to byli klasičtí punks. Nutno říct, že to byli spíš old school travellers, tedy předchůdci technonomádů. Další kontakt s touto komunitou přišel na počátku devadesátých let, kdy jsem často jezdil a nějakou dobu i žil v Berlíně, kde člověk narážel na tzv. wagenplatzy, na kterých parkovali, žili a pracovali travelleři všech druhů. Tehdy mi bylo kolem patnácti let a neměl jsem ještě odvahu se těm lidem nějak víc přiblížit, tíhl jsem víc ke squattingu, ale fascinace tímhle vážně podivným stylem žití už tam byla. I díky tomu, že jsem nejdřív nepoznal technotravellery, jsem později nikdy nepreferoval jen muziku, tedy techno, ale život v pohybu a na kolech. Tehdy jsem ani jiné než komerční techno neznal.

Kdy jste ho poznal?

Doslova všechno změnil příjezd dvou anglicko-německých part – Mutek a Alien Plus Agency v roce 1994. Ti dorazili do Prahy společně s Piccadilly Cirkus a dá se říct, že mně a pár lidem tady obrátili život vzhůru nohama. Šlo o projekt lidí z dvou legendárních kmenů, Spiral Tribe a Mutoid Waste Company, kteří tu poprvé udělali v Hostomicích festival, na nějž dodnes navazuje každoroční CzechTek. Během svého pobytu v Čechách uspořádali několik technoparties, neustále svařovali roboty a nejrůznější skulptury z kovového odpadu, vodili po ulicích obrovské loutky a připravovali pouliční spektákl.

Jaká byla první freeparty?

Jako každá první – nezapomenutelná. Zážitek byl ještě umocněn množstvím LSD, které Angláni přivezli spolu se vším ostatním. Tehdejší zvuk techna se dost lišil od toho dnešního, rytmus byl pomalejší a tak nějak víc halucinogenní, taneční. Z náklaďáků vylezli normální pankáči, žádní promotéři house party, s kterými jsem si do té doby termín techno spojoval. Mezi nimi jsem si připadal jak mezi kamarády, akorát špinaví byli nepřekonatelně. Freetekno se tehdy ještě vyvíjelo a party měla neortodoxní podobu, všude se pohybovala spousta pošuků a šílenců, kteří na místě vytvářeli dekorace, světelné efekty – prostě svobodný mejdan, jak má být. Pak už mě od travellerů nikdo nedostal, chodil jsem za nimi na Libeňák, kde stáli, na pivo...

Za jak dlouho poté vznikl Cirkus Alien? A kdy jste dělali první vlastní party?

Už za tři měsíce jsme měli první mejdan. Bylo nás asi pět, pro které bylo setkání s technonomády přelomovým zážitkem. V podstatě šlo o lidi, kteří se pohybovali v pražské squatterské a autonomní scéně. První party se odehrávala v našem domovském klubu 007. Vlastně to klasická freeparty nebyla, ještě navíc jsme hráli z CD. Byla to pionýrská doba. Soundsystém jsme tehdy neměli, respektive měli jsme prázdné krabice na repráky. Na ty nebyly peníze. Později nám pomohl kamarád, který tehdy zakládal Mayapur SoundSystém a měl potřebnou techniku.

Už tehdy jste uvažovali o tom, že začnete travellovat po vzoru těch, kteří vás tolik ovlivnili

Určitě, dokonce bych řekl, že nomádství pro nás bylo ještě přitažlivější než jenom pořádání freeparty, i když jsme obé samozřejmě spojovali dohromady.

...

Policie se tehdy o freeparty nezajímala?

Ale zajímala, jednou přišli asi tak třicetkrát za den se zeptat, kdo je pořadatel. Když se nic nedozvěděli, zase odešli, rozhodně vůbec nezasahovali. Nevěděli proč ani proti čemu zasahovat.

...

Myslíte tedy, že drogy a freeparty nelze vnímat odděleně?

Opojení patřilo ke kmenové kultuře a kmenovým slavnostem vždycky. Osobně jsem mejdan pod širým nebem vždy chápal jako jakési travellerské pow wow (indiánská hudební a taneční slavnost – pozn. red.). Party je vyvrcholením dlouhodobé přípravy a život technonomáda nejsou zdaleka jen parties. Mnoha­měsíční příprava na party, rituál svého druhu, je zakončena divokou a nevázanou zábavou. Slaví se i setkání těch, kteří se dlouho neviděli. Slavnost ale není každý den. Je hodně lidí, kteří na party žádné drogy neberou, pak jsou ti, kteří berou jen některé, a ti, kteří zkonzumují takřka vše. Každý slaví svým způsobem.

...

Jak se za dobu, co žijete uvnitř travellerské komunity, změnila ona sama? Dá se říci, že novodobých nomádů je mnohem méně?

Často mne napadá, že tento způsob života mizí. Připadá mi, že už nikdo nejezdí. Pak ale přijedu na nějaký festival a jen zírám, kolik lidí ještě v náklaďácích žije a cestuje. Stále se také objevuje nová generace, i když už není zdaleka tak početná. Těch lidí je rozhodně míň než dřív. Ale musí se vzít v úvahu, že zpočátku šlo například v Anglii o desetitisíce nomádů, jejichž počet snížila až represe.

A v České republice?

U nás nikdy technotravelleři až na výjimky nebyli, a tak tu ani teď nejsou. Vzhledem k tomu, jak moc je zde freeteknoscéna silná, jde opravdu jen o promile lidí. Víceméně jde u většiny soundsystémů o prázdninové výjezdy za hraním ven.

Čím si to vysvětlujete?

Má to asi více důvodů, přičemž jedním z nich bude určitě ten finanční. Pro řadu lidí je určitě těžké koupit si nějaké pojízdné nákladní auto, cítí se vázaní na práci, kterou se živí, a podobně. Jinak bych ale řekl, že se tu lidi bojí jakéhokoliv rizika. Mám poměrně mladou přítelkyni, a tak sleduji, že většina lidí neustále žvaní o tom, že by chtěli někam jet, ale když přijde na věc, tak požadují jistoty, které travellerovi nikdo nemůže dát. Jistotu výdělku v zahraničí a jistotu práce po návratu domů. To je od základu špatný přístup. Oni k freeteknu přistupují jen jako k zábavě, což je vcelku pochopitelné, ale už nevidí životní styl, který to s sebou přináší. Asi se dá říci, že já nebo my jsme se zakoukali do životního stylu travellerů a oni především do freeparty. Pro mne není život v pohybu cílem, ale cestou a rozhodně revoltou vůči statickému systému. Pokud by mým cílem byly jen a jen parties, pouze zábava, tak už jsem s tím dávno praštil.

Nezměnila se tak trochu i podoba freeparty?

Není to zdaleka tak bohaté. V podstatě se ustálil systém, postavím bedny, na ně vrazim stroboskop a hraje se. Jistě jsou i výjimky, ale ten duch dělat parties co nejrozmanitější, s jídlem, nějakou performancí, workshopem, zkrátka s něčím mimo techno je u nás skoro neviditelný.

V roce 1996, kdy už v Anglii platil zákon dopadající na kočovníky, přivezli technotravellers tuto podobu alternativní kultury do České republiky. Během několika let se zde vytvořila velmi silná a početná freetekno komunita. Dnes se diskutuje o podobné zákonné úpravě u nás. Není nejvyšší čas, aby se někdo vypravil dál na Východ a tak motivoval vznik nějaké tamní komunity?

Pokud bych tímto směrem někam jel nebo něco podobného inicioval, tak bych těm lidem rozhodně nechtěl přivézt jen techno. Na druhé straně, když vidím, jak ta scéna dopadla a stále ještě dopadá v Česku, tak si nejsem úplně jistý, zda by k nějaké podobné deformaci nedošlo i jinde na Východě. U většiny návštěvníků CzechTeku už jsem na pochybách, zda jim nakonec není jedno, jestli jsou na freeparty nebo někde úplně jinde.

Nemyslíte, že freetekno v podobě, v níž jste ho znal, a nomádský životní styl technotravellerů může během jedné generace zcela vymizet?

Všechno se vyvíjí a nedá se jistě říct, co bude. Je jasné, že venku i u nás dochází k ústupkům, k jednání se státem, někteří zde dokonce domlouvají mejdany i s fízly, takže těžko soudit, co všechno může ještě přijít. Na druhé straně represe vůči travellerům už těžko může být větší, a přitom se stále objevují lidé, kteří jsou perzekvováni, ale ke změně životního stylu je to nedonutí. Existuje dokonce zcela nová generace dětí, která v komunitách nebo přímo mezi nomády vyrostla a teď žije po vzoru svých rodičů.

celý rozhovor na ..:. TýdeníkA2.cz :.

pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] JNL: TY KRÁVO (22.11.2005, 21:13:16)
Jenom to čtu a chce se mi vyrazit někam ven z tohodle blbákova!
[2] suttek: (23.11.2005, 08:57:42)
Jo, jedu s tebou !
[3] JNL: (23.11.2005, 22:25:29)
Máš řidičák? ;p