[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Měly být policejní manévry na CzechTeku náplastí na aféru Krejčíř?


2006-01-4, 8:06:00 • Média
Český rok 2005
(Martin Schulz, ČRo 6, 2. ledna 2006)

Rok 2005 byl – i když to označení zní poněkud banálně – rokem přelomovým. V průběhu roku došlo k několika událostem, které dobře charakterizují specifickou "českou" cestu k demokracii a otevřené společnosti a zároveň vrhají znepokojivé stíny do naší budoucnosti.

Na domácí scéně jsme mohli zaznamenat několik dosavadních "nej", a to ve smyslu záznamů do pomyslné knihy domácích politicko – společenských rekordů.

Zaznamenali jsme nejhlubší a (nebojme se toho slova) "nejtrapnější" pád špičkového politika – bývalého premiéra Stanislava Grosse.

Zaznamenali jsme též dvě nejtrapnější historky v dějinách policie, které však možná vypovídají spíše o dlouhodobém poklesu vnitřní soudržnosti a kvality celého policejního sboru, než o momentálních výpadcích policejní mysli.

Řeč je o ve všech ohledech záhadném a spektakulárním tzv. "útěku" seychelského podnikatele českého původu Radovana Krejčíře z Černošic u Prahy až domů na Seychely...

A řeč je též o následném, nevídaně brutálním zásahu policejních sborů proti účastníkům taneční zábavy Czech Tech...

Obecněji – mohli jsme být též svědky nejhlubšího zatím poklesu těžko sice kvalitativně podchytitelné záležitosti, za to však čehosi, co nás nejen obklopuje, leč též dennodenně zavaluje a určuje – totiž obecné politické kultury, či přesněji kultury politického projevu.

Nastala tedy během roku zvláštní, rozpolcená realita – na straně jedné se, řečí oficiálních statistik, život v zemi neustále zlepšoval – leckdo dostal přidáno; ekonomika se pěkně rozjíždí (dokonce nejlépe v novodobé historii); Evropská unie navíc plánuje pomoci (nejenom naší) zemi poměrně velkorysými prostředky, srovnávanými některými komentátory s jakýmsi "druhým" Marshalovým plánem hospodářské obnovy Evropy; na straně druhé jsou tyto zřejmě dobré materiální vyhlídky umenšovány jistou tísní, vyplývající ze spíše tušených (a z vystoupení politických špiček odečitatelných) náznaků návratu dřívějších režimních manýr – nádech jakési moderní "totality s lidskou tváří"... Leč – popořadě:


S Jiřím Paroubkem přišla do špičkové politiky jakási "nová vlna", charakterizovatelná (snad) salónním výrazem: "dynamická" osobnost. Jeho přímá a mnohdy lidová mluva a podobně čitelné jeho činy vyvolávaly zpočátku shovívavé úsměvy – to tehdy například, když pohrozil prezidentu republiky omezením jeho zahraničních cest, nebude-li hlava státu vystupovat jako představitel téže země jakou vede, včetně její zahraniční politiky, vláda.

Úsměvy zamrzly v létě, kdy premiér ze své dovolené dálkově posvětil policejní akci proti účastníkům taneční slavnosti "CzechTek" s tím, aby "policie použila nejrasantnějších prostředků" na obranu zákona. Policie si výrazy "obrana zákona" a "nejrasantnější prostředky" vyložila po svém a v několikadenní prakticky jednostranné bitvě namlátila v podstatě bezbranné mládeži s přehledem nejvíce od památného listopadu roku 1989.

Všechny okolnosti tohoto policejního zásahu nejsou dodnes uspokojivě vysvětleny, zdá se však, že v současnosti nabývá policejní vysvětlení povahy vysvětlení oficiálního. To se hrubě nelíbí nejen očitým svědkům událostí kolem "CzechTeku", ale i té části veřejnosti, která v následných a "grossovsky" marných pokusech policejních představitelů nějak zatušovat a zamluvit porušení zákonných norem z jejich strany vidí spíše projevy arogance moci.

Letní, řekněme, "diskuse" kolem okolností policejního zásahu proti účastníkům "CzechTeku" byla jistým milníkem v dosavadních polemikách o stavu demokracie v České republice. Ukázalo se na ní totiž, že mocenské struktury neváhají používat týchž osvědčených metod jako jejich totalitní předchůdci, a to nejenom při technickém provedení samotného brutálního zásahu, tak i v následném jeho tzv. "vyšetřování", vysvětlování a – lidově řečeno – "zakopnutí do autu"...

Malá odbočka ke všeobecnějšímu tématu:

Události kolem "CzechTeku" byly svého času hodně medializované, nicméně jsou jen výčnělkem v jinak setrvalé nížině domácí politické kultury, o níž se jakoby všeobecně ví, ale nedělá se s ní nic. Tedy – politici nedělají...

Jestli si kdy nějaká politická strana dala do svého předvolebního programu zmínku o odhodlání zlepšit či vůbec obnovit důvěru veřejnosti v politickou reprezentaci, nepovedlo se to v praxi žádné z nich.


Účast na volbách, jakkoli všichni vědí, že je to v podstatě jediný způsob, jak se spolupodílet na chodu země, neustále klesá. Jistěže to pramení z malé, již zmiňované, důvěry veřejnosti v tzv. "politiku". Nízká volební účast a její klesající tendence jsou jen výrazem zklamání veřejnosti z toho, že jejich hlas stále není (hlavně při důležitých rozhodnutích celostátních rozměrů a dopadů) v podstatě brán v potaz, že převod pravomocí na příslušné zastupitele odděluje občana od skutečného rozhodování o věcech veřejných, a že nějakého kloudného a pochopitelného vysvětlení politických rozhodnutí a činů na vyšší a nejvyšší úrovni se občan stejně nikdy nedočká.


O osm dní později se zhroutil hezky malý sen o fungující české policii, který se pokoušel udržet poměrně dlouho v povědomí lidí dlouholetý ministr vnitra a v té době již ex-premiér Stanislav Gross, spolu s dlouholetým policejním prezidentem Jiřím Kolářem. Během domovní prohlídky utekl elitní policejní zásahové jednotce podnikatel Radovan Krejčíř. Okolnosti jeho odchodu z jeho vily, v okamžiku, kdy byl policií zadržen kvůli podezření z různých podvodů, půlmiliardového daňového úniku a z přípravy vraždy, zůstaly dodnes nevysvětleny.

Nejprve – podle původní policejní verze – uprchl záchodovým okénkem. Když vyšlo najevo, že ona místnost neměla žádné okénko, byla veřejnosti předložena jiná verze. A pak zase jiná. V poslední době se pak objevily v médiích vysvětlení samotných policistů, a to v tom smyslu, že vzhledem k tomu, že řada ze zasahujících zakuklenců byla v důchodovém věku, mohl Krejčíř po zhruba deseti hodinách domovní prohlídky uprchnout proto, že někteří policisté byli už vyčerpáni, bolely je hlavy a zapomněli si doma prášky na vysoký tlak...

Takže veřejnost už alespoň ví, proč policejní zásahová komanda nosí ony zlověstné kukly: je to proto, aby zločinci netušili, že je zatýkají nemocní dědečkové...

Divnou podrobností té neslavně zakončené prohlídky Krejčířova domu a jeho zatčení, též nijak řádně nevysvětlenou, je skutečnost, že v domě byly zajištěny doslova balíky peněz – po nějakých šedesáti dnech počítání policie oznámila, že peněz bylo mnohem méně, než jak se původně zdálo. Ano, takové počítání též nepřispělo ke zvýšení věrohodnosti policie...


Za aféru "Krejčíř" zaplatil svým postem policejní prezident Jiří Kolář, odvoláni byli rovněž šéf protikorupční služby a jeho náměstek.

Skutečnost, že o nějaký měsíc později, koncem července, policie více než svižně zasáhla proti již zmiňované technoparty "CzechTek", a že novým policejním prezidentem se později stal tehdejší šéf zásahových jednotek Vladislav Husák, vypovídá leccos o možném (oficiálně, pravda, neexistujícím) holportu mezi politickými (čtěmě: vládními a parlamentními) špičkami a vedoucími funkcionáři ústavně "nezávislé" policie...

celý komentář na ..:. Rozhlas.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] (06.02.2007, 11:19:48)
poslete mi prosim co nejvic fotek o Radovanu Krejcirovy a jeho obou vil autech a zivote na seychelach ano jsou a netu ale jsou zavreny po heslem