[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Paroubkovi chlapi na špinavou práci - komentář Bohumila Pečinky


2006-01-22, 11:17:00 • Média
Strach jako politický princip
(Bohumil Pečinka, Reflex, 19. ledna 2005)

Premiér Jiří Paroubek si uvnitř své vlády vytvořil ještě jednu vládu, která je v mnoha směrech vlivnější než vláda oficiální. Proč to udělal a na jakém principu jeho "vnitřní" kabinet funguje?

Politolog Michal Kubát nedávno v MF Dnes napsal, že českému premiérovi je politická razance vším. "Premiérovo pojetí politické akceschopnosti je však dost zvláštní. Jeho efektivita působení je totiž založena na obcházení zavedených psaných i nepsaných norem." Totéž by se dalo napsat o členech jeho vnitřního kabinetu, k němuž patří ministr kultury Vítězslav Jandák, zdravotnictví David Rath a vnitra František Bublan.

Orientální styl
Když nastupoval do funkce ministra kultury, šířil pan Jandák zvěsti, že chce pokračovat v práci svého předchůdce. Namísto komunikativního Pavla Dostála ale přišel člověk s mimořádnou dávkou zavilosti. Už několikrát překopal strukturu ministerstva a veden logikou orientálního panovníka začal propouštět zaměstnance ministerstva a na jejich místa jmenuje buďto nezkušené straníky, nebo nahodilé osobnosti. Účelově také odvolal generálního ředitele i všechny oblastní ředitele Národního památkového ústavu. Svou nekompetencí na jedné straně a mstivostí na druhé způsobil, že se v jeho resortu šíří strach.

Podobně ministr zdravotnictví Rath. Aby odvedl pozornost od všech systémových problémů resortu, zavedl nesmyslnou nucenou správu na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, z níž učinil univerzálního viníka všech neduhů. Následně je mnoha lékařům a zřizovatelům nemocničních zařízení dáváno najevo, že v případě protestů s nimi nebude prodloužena smlouva na dalších pět let. Když se dlouholetý úspěšný šéf brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie profesor Jan Černý ohradil proti záměru změnit statut jeho zařízení, odvolal ho ze dne na den, a to ještě před výběrovým řízením. V televizním zpravodajství pak řekl, že obdobně bude postupovat i v dalších případech. I on svou nekompetencí na jedné straně a mstivostí na druhé způsobil, že se v jeho resortu šíří strach.

Parlamentní žvanírna
Třetím ze stínové vlády je ministr vnitra Bublan. Nechme stranou, že dosud nedošlo k potrestání těch policistů, kteří před televizními kamerami tloukli účastníky loňského CzechTeku, což byla další z akcí svou mohutností inspirovaná Jiřím Paroubkem. Namísto toho byl určitou dobu stíhán někdejší protikomunistický disident a novinář Stanislav Penc za položení otázky na tiskové konferenci týkající se minulosti jednoho z policistů, jejíž obsah se premiérovi nelíbil.

Velmi nestandardní byl způsob, jakým ministr Bublan přímo vstoupil do kauzy proti Vladimíru Doležalovi. Tento poslanec měl být na základě rozhodnutí imunitního a mandátového výboru vydán k trestnímu stíhání. Nicméně policií předložený spis byl tak nekompletní, že vládní i opoziční poslanci výboru hlasovali v poměru 8:2 pro jeho nevydání. V tu chvíli si úslužný ministr vnitra nechal zavolat dva policisty, kteří začali v kuloárech Poslanecké sněmovny rozkládat tajné části vyšetřovacího spisu a naznačovat, že vše je jinak.

Namísto obvyklé procedury, kdy by doplněný spis šel znovu do příslušného sněmovního výboru, aby si několik set stran mohli poslanci prostudovat. Tehdy přišel do Poslanecké sněmovny premiér Paroubek, doslova seřval svůj poslanecký klub, uzavřel dohodu s KSČM a ještě tentýž večer byl Doležal vydán.

Všechny příběhy ilustrují Kubátovu úvodní tezi. Na začátku je vždycky vyslovená nebo nevyslovená politická objednávka premiéra po větší razanci, následují dramatické kroky a gesta obcházející standardní politické zvyklosti a průvodním jevem je strach z nevypočitatelné státní moci.

Pravidlo tří N
Premiérův "vnitřní" kabinet se liší od zbytku vlády třemi N – jedná se totiž o nestraníky, neposlance a nepolitiky, což v souhrnu motivuje určitý způsob chování. Jako nečlenové stran jsou všichni tři bez zpětné kontroly v podobě korekce ze strany stranických kolegů, jimž ostatní ministři čas od času musí na různých grémiích vysvětlovat své kroky. Takto jejich moc a pozice vycházejí pouze z rukou Jiřího Paroubka. Normální ministr může na půdě své strany vybojovat lecjakou bitvu i proti svému premiérovi. Ministři z "vnitřního" kabinetu s premiérem stojí a padají a jsou si toho dobře vědomi.

Paroubkovi ministři jsou také (stejně jako jejich protektor) celoživotní neposlanci, tedy lidé, kteří nevyrostli v úctě k jednacímu řádu a parlamentním procedurám, ovlivňujícím korektní politické přístupy. Způsob, jakým premiér a ministr vnitra například dali najevo Senátu, že nedostane už ani jednu informaci o CzechTeku, připomínal leninské nadávky na parlament jako na "demokratickou žvanírnu".

Všichni jsou navíc nepolitici, což jim bůhví proč dává image poctivců nezasažených politickou špínou všedního dne. V poslední době ale u nich začíná převládat obraz právě opačný: premiérových lidí na špinavou práci.

zdroj: ..:. Reflex.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Roman: Lety (23.01.2006, 01:10:33)
No tyvole! čSSd už dělá úplně neksrývaně ochranku obdivovatelům Hitlera! Já se poseru.

Sorry, zrovna sem si prohlídnul dnešní zprávy a kus sedmičky s pazmrdem vnitra FB, tak jenom tak bezprostředně reaguju. Zrovna k tomuhle článku se to hodí. Nechtěl by si Bublan udělat ještě třetí jméno? Třeba Stalinovič, pak by měl hezký iniciály FSB. Důvěrně bych mu říkal soudruh FSB, zrovna jsem včera viděl reportáž v pořadu Deutsche Welle na ČT24 o tom, jak v Rusku FSB zakládá paramilitární posthitlerovské spolky...
[2] suttek: (23.01.2006, 13:02:19)
sem s tou reportazi o FSB ...i kdyz asi nebude na netu ..nebo jo?