[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Alexandra Klausmannová: Nejde jen o Paroubka


2006-03-4, 16:01:00 • Média
Vládne Machiavelli místo Montesquieua
(Alexandra Klausmannová, Hospodářské noviny, 2. března 2006)

Vnímá nás svět jako korupčický stát?
Od úterý již Česko není oficiálně žádnou rozvojovou zemí. Ten, kdo měl i navzdory rekordním vývozům, zdravému ekonomickému růstu, relativně vysoké životní úrovni a nízké inflaci ještě pochyby, budiž uklidněn. Pečeť "rozvinuté země" České republice nevtiskl nikdo jiný než šéf Světové banky Paul Wolfowitz.

Demokracie, jak se zdá, ještě pokulhává
Z ekonomického hlediska není Česko rozvojovou zemí teprve od včera. Rozvoj demokracie ale zatím, zdá se, pokulhává. Přinejmenším pokud jako měřítko pro rozvinutou demokracii použijeme fungování rozdělení moci. A právě ta je očividně v poslední době opakovaně zpochybňována: nepředstavitelné pro rozvinutou demokracii je, že exekutiva vyvíjí tlak na soudní moc. Ministerstva čile přeměňují soudní rozhodnutí, prezident se míchá do personálních otázek Nejvyššího soudu či radí tajným službám, údajně také za spoluvědomí šéfa vlády, aby pro jistotu některé netransparentní podnikatele nejdříve zatkly a poté se jich teprve na něco ptaly.

Samozřejmě že není za jistý deficit demokracie zodpovědný Jiří Paroubek. Ostatně se asi stejně nikdy nedozvíme, zda premiér opravdu osobně intervenoval za vystavení zatykače na podnikatele Tomáše Pitra, či zda zkrátka jen nechtěl dopustit další skandální případ "Krejčíře II".

Tlouci premiéra Jiřího Paroubka...
Zajímavé ale je, že se Jiří Paroubek stal jakousi tváří tohoto deficitu demokracie. Mediální soud stejně již o obžalovaném rozhodl. Přitom důkazní situace je jednoznačná, koneckonců Paroubek zřetelně objasnil svůj postoj vůči Tomášovi Pitrovi, když jej označil za veřejného nepřítele. Hovořit o jisté antipatii médií (s výjimkou téměř vládního listu Právo) vůči premiérovi, mi připadá téměř jako velmi mírné hodnocení. Paroubek-bashing se zdá být nyní v módě.

...který konzervuje nezralost občanů
V jistých částech obyvatelstva si to premiér Paroubek zkrátka pokazil. Nejen kvůli CzechTeku, svým neomaleným vystupováním nebo svým parťáctvím s komunisty. O své image by asi už i tak přišel. Premiér se totiž stal symbolem politické kultury, která se části obyvatelstva, řekněme té osvícené vzdělanější části, v posledních letech zprotivila a denně stále více protiví. Je to politická kultura moci a arogance, která sází na průměrnost mnoha lidí a která nezletilost občana potřebuje ke svému přežití.

Mnoho řečí o morálce, ale kde je skutek?
Samozřejmě, že tato politická kultura nevznikla za současného premiéra. Je starší než současná vláda. Jenomže ta za posledních téměř osm let nepodnikla – kromě řečnění o morálce – nic pro to, aby politická a společenská kultura překonala stadium rané demokracie.
V té platí spíše Machiavelliho teorie o potřebnosti k legitimizaci nemorálně vypadající politiky než Montesquieuův koncept tří nezávislých mocí, což solidně brání jejich zneužití. Kdyby tomu tak nebylo, pak by občanské strany nemusely usilovat o přízeň komunistů, když potřebují jejich hlasy. Kdyby tomu tak nebylo, pak by se žádný člen exekutivy ani ve snu neodvážil snažit se ovlivňovat justici nebo jí dokonce jakkoli hrozit.

Proč politici reagují jako zdivočelé hvězdy
Není divu, že se taková politická mocenská kultura odráží jak v chování politiků vůči médiím a veřejnosti, tak v ostatních oblastech společenského života. Fakt, že politici někdy na nepříjemné otázky reagují jako zdivočelé hvězdy, navážejí se arogantně do novinářů či uraženě přeruší rozhovor, je v nejlepším případě ještě zábavný. Ale také firemní kultura spočívá v tom, že se zaměstnanci nižší úrovně jejich šéfové zacházejí jako s nezletilými idioty. A pak se ještě navíc někdo dozví, že emancipace českého občana zůstává na nule. To je větší problém než všichni Paroubkové této země.

Není zdravé válet se ve falešné servilitě
Koneckonců politici mohou ve své (ne)kultuře pokračovat jen tehdy, když je občané pokračovat nechají. Je přitom jedno, kdo v červnu vyhraje volby. Dokud se občané i nadále budou válet ve své falešné servilitě, pak to stejným způsobem půjde dál, ať už v červeném dresu či modrém.

Malé pokroky je už vidět. Zajímavé je, že od té doby, co se ukázalo, že by se podle průzkumů mohli do parlamentu dostat zelení, ODS již nepoužívá slovo ekolog jako nadávku. Jsou tedy potenciálním užitečným partnerem, a nadto ani ne nemorálním.

O autorovi: Alexandra Klausmannová, autorka je dopisovatelkou časopisu Focus
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: