[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Skandál: Česká justice se podílela na perzekuci kurdského aktivisty. Obvinění dodal turecký agent.


2006-03-8, 20:09:00 • Média
"Žalujeme!" reagují české osobnosti na pochybení v kauze Uzunoglu
(Právo, 6. března 2006)

Z nečinnosti a selhání v kauze kurdského podnikatele MUDr. Yekty Uzunogla v období let 1994-2005 obviňují významné osobnosti veřejného života české politiky, soudce a státní zástupce. "Žalujeme!" začíná jejich otevřený dopis, který připomíná justiční zločiny spáchané před sto lety na kapitánu francouzské armády Alfredu Dreyfusovi.
Uzunoglu, jehož autoři textu přirovnávají k Dreyfusovi, strávil ve vazbě 31 měsíců a česká spravedlnost nebyla dvanáct let schopna jeho případ vyřešit.

Dva a půl roku ve vazbě

Text podepsali František Janouch, Taťána Fischerová, Květa Jechová, Karel Jech, Svatopluk Karásek, Jaroslav Kořán, Dana Němcová, Karel Schwarzenberg, Jiřina Šiklová, Libuše Šilhánová, Věněk Šilhán, Jaromír Štětina, Petruška Šustrová.
Podnikatel Uzunoglu je Kurd, který vystudoval v Praze lékařství a usadil se v Evropě – v Československu a Německu. Byl aktivním účastníkem organizace Lékaři bez hranic, v jejichž řadách poskytoval pomoc válkou a vyhlazováním sužovanému kurdskému lidu, napsali signatáři dopisu.
V roce 1994 byl však v Praze zatčen a obviněn na základě udání tureckého občana, který žil v ČR pod falešným jménem a byl policejním agentem.
Tento muž Uzunogla nařkl, že ho týral a omezoval jeho osobní svobodu. Přibylo pak ještě obvinění z trestných činů přípravy vražd, loupeží, podvodů a nedovoleného ozbrojování. Uzunoglu strávil dva a půl roku ve vyšetřovací vazbě.

celý článek zde: ..:. JaromírŠtětina.cz :.

Další info:

Právo: Osobnosti kritizují politiky a justici za případ Uzunoglu
V kauze Uzunogla Zaorálek napíše Vesecké i Němcovi
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] George Flachbart: Quod licet Iovi... (27.03.2006, 19:21:14)
07.03.2006 - František Janouch - str. 09
Právo


Quod licet Iovi...


Quod licet Iovi non licet bovi, říká staré latinské přísloví (Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi). Jen - kdo je bůh a kdo vůl?
Pan ministr spravedlnosti Němec osobně komentoval případ dvou Čechů, kteří jsou dva roky v tureckém vězení za pašování narkotik - údajně nevinně. Pan ministr slíbil, že je dostane domů (inu, začíná volební kampaň a každý bod je dobrý), a dokonce, že chce-li Turecko někdy v daleké budoucnosti být členem Evropské unie, musí oba Čechy finančně kompenzovat za čas neprávem strávený ve vězení.
To je jistě správné a naše, tedy unijní, požadavky na Turecko musí být přísné a nekompromisní. Stejné jako uplatňujeme (nebo alespoň bychom měli uplatňovat) u sebe doma.

Slyšel pan ministr Němec někdy jméno MUDr Yekta Uzunoglu? Jde o Kurda původně s tureckým občanstvím, Tureckem léta pronásledovaného, který v české Ruzyni od září 1994 strávil 31 měsíců ve vyšetřovací vazbě a jehož případ již skoro dvanáct let není česká justice schopna uzavřít. Copak pan ministr neví, že jeho ministerstvo v roce 2003 chtělo případ Yekty Uzunoglua předat Turecku. Byl to jen rafinovaný způsob přezkoušet, zda je Turecko již zralé k přístupovým rozhovorům, nebo svědectví o totální neschopnosti a politické negramotnosti naší justice?

Přikláněl bych se k druhé variantě! A snad jen protesty našich nevládních organizací, které mají zřejmě větší právní cit a politickou odpovědnost, tomu zabránily.

V září to bude celých dvanáct let, co Yekta Uzunoglu čeká na českou spravedlnost a finanční kompenzaci za 31 měsíců v ruzyňském vězení. Bude pan ministr Němec čekat na rozsudek štrasburského soudu, nebo vezme - podle svých ústavních práv, povinností a možností - případ do svých rukou a dosáhne jeho okamžitého vyřešení? Mementem nechť mu je, že i Dreyfusova rehabilitace trvala dvanáct let a že by naší republice rozhodně nepřidalo na cti, kdyby MUDr. Uzunoglu musel čekat déle.

Dreyfusova aféra je již přes sto let důležitou součástí moderní evropské historie. Nebo má česká justice ambice dreyfusovský skandál překonat?

Konejte, pane ministře! Než bude pozdě a než přestanete být ministrem!

O autorovi| František Janouch (Autor je publicista)
[2] Amedo Rebeno: Tři vraždy stačí, Uzunoglu (27.03.2006, 19:23:07)
Článek Respektu - 02/06
RUBRIKA: Česká republika, strana: 5
Tři vraždy stačí, Uzunoglu
Drama kurdského doktora se blíží ke konci
Když Yekta Uzunoglu (52) povstane před pražským soudem a energicky mává svazkem dokumentů, trochu připomíná slavného románového advokáta Perryho Masona. A detektivce z velkého světa se podobá i jeho případ: na jedné straně obvinění z pokusu o tři vraždy, podvody, únosy a mučení, a na druhé straně vážná možnost, že zkažení policisté ve prospěch skupiny podnikatelů obvinili a zničili nevinného muže. Jediný rozdíl proti nebojácnému Perrymu je ten, že šedovlasý kurdský lékař tady nehájí žádného mandanta, ale sám sebe. A teď se drama, které se vleče už roky, přiblížilo k závěru.

Detektiv, který se vyzná

„Můj případ se táhne už 11 let a desítky důkazů svědčí o tom, že vyšetřování bylo od počátku manipulováno. Kdo za tím stojí? Komu jsem stál za to, aby se děly takové věci v právním státě?“ klade Yekta Uzunoglu soudcům řečnickou otázku. V přetopené soudní síni o velikosti rozměrnějšího panelákového pokoje sedí kromě senátu, žalobce a obžalovaného asi dvacítka diváků. Senátor Jaromír Štětina, bývalí disidenti Dana Němcová a John Bok a několik novinářů si pečlivě zapisují vyřčená slova. Je profesionální ctí být u závěru případu, v jehož počátcích udělala média na základě podstrčené policejní zprávy z kurdského lékaře usazeného v Čechách nebezpečného mafiána.
„Jeho trestná činnost nese všechny znaky organizovaného zločinu. Uzunoglu obchodoval se zbraněmi a drogami,“ psaly v září 1994 noviny, když byl kurdský doktor a podnikatel zatčen. Informaci všichni přebrali z ČTK, kam ji poslal policista Jiří Gregor, detektiv z jednotky pro boj s organizovaným zločinem, který stál na počátku Uzunogluova stíhání. O měsíc později bylo všechno jinak: Uzunoglu, oznámila policie, neobchodoval ani s drogami, ani se zbraněmi, ale má na krku vraždy, vydírání, mučení a tunely v českých firmách. Za dalších pár měsíců se ovšem začala drolit i tato závažná obvinění (podrobně viz box Setkání ve sklepě). Přesto se Yekta Uzunoglu – jehož stížnostmi se mezitím zabývala řada institucí, od inspekce ministerstva vnitra přes soudy tří instancí až po sněmovnu – dostal z vazby teprve v březnu 1997. To už byl obviněn „pouze“ z omezování osobní svobody a mučení jediného muže, tureckého emigranta Gürkana Gönena. Toto jméno je důležité.
Po propuštění pan Uzunoglu ihned podal trestní oznámení na Jiřího Gregora za pomluvu – tedy za lživou zprávu poskytnutou ČTK. Ani Vrchní státní zastupitelství, na které se Uzunoglu obrátil, ani policejní inspekce, která by měla oznámení prošetřit, si dnes – alespoň podle svých mluvčích – nevzpomínají, jak s ním naložily. Gregor nebyl za svůj čin nikdy vyšetřován či stíhán, Uzunoglu nedostal žádnou odpověď a zničující tah s falešnými informacemi pro média skončil pod kobercem.
Jiří Gregor ale nestál jen za zprávou pro ČTK, ale i za počátečním obviněním Yekty Uzunoglua. Prvotní – a zároveň i jediné dodnes nezrušené obvinění Uzunoglua stojí na výpovědi zmíněného Gönena, drobného podnikatele, který zároveň v podsvětí pracoval jako práskač pro jednoho z Gregorových podřízených Jana Horáka. To nemůže nepřipomenout jiný případ – známou likvidaci důstojníka BIS Romana Hrubanta, který v 90. letech odhalil politické zneužívání tajné služby lidmi z ČSSD a který byl po příchodu této strany k moci obviněn z těžkých zločinů: i když jej soud po třech letech zcela očistil, jeho policejní kariéra skončila; Hrubantovo vyšetřování zpočátku vedl Jiří Gregor a zásadní obvinění z podvodů vznesl proti důstojníkovi – zločinecký práskač. Gönen, na němž dnes obvinění proti lékaři stojí, se mimochodem už potřetí nedostavil k soudu, aby svědčil, a policie minulý týden nedokázala splnit přání soudce Rašíka, aby jej před senát předvedla.

Kdo drží klíč

Jaký ale mohl mít někdo zájem dostat Uzunoglua za mříže? Lékař sám jedno možné vysvětlení nabízí. V roce 1994 se na něj usmálo podnikatelské štěstí. Česká společnost Škoda jej pověřila, aby ji zastupoval v souboji o zakázku na dostavbu tepelné elektrárny Soma nedaleko Ankary. Hodnota zakázky představovala devět miliard korun, a pokud by se Uzunogluovi podařilo získat ji pro Škodu, dostal by provizi ve výši devíti set milionů korun. O roli prostředníka a jeho provizi ovšem zároveň usilovala firma Škodaexport, reprezentovaná v Ankaře Jaromírem Johanesem, posledním komunistickým ministrem zahraničí a pak velvyslancem v Turecku (jeho turecký překladatel byl blízkým přítelem budoucí údajné oběti – Gürkana Gönena). Uzunoglu sice vyhrál, ale když byl pak necelý měsíc po podepsání dohody zatčen pro únos a přípravu vraždy, z dohody sešlo: roli prostředníka dostala firma Škodaexport.
Těžko říct, co je na této spekulaci pravdy, Johanes i Gönen koncem devadesátých let v odpovědi Respektu jakýkoli zájem na „likvidaci“ nepohodlného podnikatele vehementně popřeli. Zaráží ovšem, že policie, státní zastupitelství nebo soudy se vyšetřováním této verze vůbec nezabývaly. Vlastně ano, jeden z vyšetřovatelů zavolal Johanesovi do Ankary a zeptal se ho, jestli má s kauzou Uzunoglu něco společného. Odpověď je zřejmá. Proč jen to, je prakticky nemožné zjistit: případ během let prošel rukama desítek policistů, inspektorů, státních zástupců a soudců. Drtivá většina z nich se – zjednodušeně řečeno – zabývala pouze dílčími záležitostmi, které s podstatou celého stíhání nesouvisely (soudy třeba tři roky řešily, pod čí pravomoc případ spadá), a podstatu Uzunogluových stížností nikdo neřešil.
Příznačnou perličkou případu je, že policisté odmítali doktoru Uzunogluovi po domovní prohlídce vrátit deset měsíců klíče od jeho bytu. Uzunoglu byl ve vazbě a potřeboval, aby mu tam právníci vyzvedli osobní věci. Během doby, kdy byly klíče v policejních rukou, někdo provolal z jeho domácího telefonu přes dvě stě tisíc korun; inspekci se při vyšetřování nepodařilo prokázat, že by škodu způsobili policisté. A vykřičníkem případu je požár, který v roce 1998 zničil Uzunogluův čerstvě dostavěný dům a spolu s ním i řadu dokumentů, které se týkaly případu. Pachatele se nepodařilo dopadnout. Další soudní stání případu Uzunoglu se bude konat v půli února.

--------------------------------------------------------------------------------

Setkání ve sklepě

Dvanáctého září 1994 dostala pražská kriminálka anonymní udání, že v jednom bytě v Praze 9 je svázaný muž. Detektiv Jan Horák tam pak nalezl právě Gürkana Gönena, svého letitého udavače z podsvětí. Gönen vypověděl, že jej svázali, mučili a vyhrožovali mu zabitím Uzunoglu a další tři lékařovi krajané. A nejen jeho, policie záhy získala výpovědi dalších dvou údajně mučených Kurdů. Uzunoglu šel do vazby. Alibi na dobu, kdy měl lékař zmíněné tři oběti mučit, mu kromě jiných dosvědčovala jeho přítelkyně Dana Křišťanová. Jenže pak tato žena oznámila policii, že ji prý jeden ze svědků případu (seznámil ji s ním další Gregorův podřízený) sdělil, že Uzunoglu chtěl zabít také ji a jejího otce – a lékař měl na krku další obvinění z přípravy vraždy. Pak se přidaly podvody. Policie zjistila, že se lékař soudí se čtyřmi tuzemskými firmami celkem o třicet milionů korun a vyložila si to jako tunelování. Tři roky trvalo, než se situace obrátila. Nejprve odvolaly výpověď dvě údajné oběti mučení (za svým si stál jen Gönen). Obvinění z pokusu o další dvě vraždy bylo tak absurdní, že je policie zrušila. A podvody se ukázaly být obyčejnými obchodními spory, ve kterých dal nakonec obchodní soud za pravdu Uzunogluovi. Spis „případu Uzunoglu“ má přes pět tisíc stránek.


Jaroslav Spurný
[3] Egon Lánsky: Britské Listy (27.03.2006, 19:26:18)

11.3.2006, Britské Listy

Vše je o to horší, že ČR není žádná diktatura

K případu MUDr. Uzunoglu

Egon T. Lánský
Skupina občanů vystoupila před několika dny na veřejnost s textem, který pod názvem Žalujeme zveřejnila většina médií. Signatáři v něm obviňují některé představitele výkonné, zákonodárné a soudní moci v České republice ze zanedbání svých povinností i z lhostejnosti k nedostatkům a chybám, jichž se dopustily věcně příslušné orgány, činné v trestním řízení vůči původně tureckému, nyní už německému občanu kurdského původu panu MUDr. Yektovi Geylanî - Uzunoğlu v období mezi roky 1994 a 2005. Dokument také ve stejné souvislosti vyčítá novinářům zkreslené a nepravdivé informování v honbě za senzacemi. Uvedené, ale nejmenované osoby podle signatářů nesplnily svoje ústavní pravomoci, či v případě novinářů, hrubě poškodili pověst Yekty Uzunoğlu a tak se morálně zpronevěřili svému poslání.


Nejdříve stručná fakta: Pan Uzunoğlu, člověk vůči Československu a posléze České republice lojální a obětavý, byl, podle mého přesvědčení, v České republice skutečně vystaven hrubé šikaně a zneužívání moci – a to jak orgány státu, tak tiskem a médii.

" Dvanáctého září 1994 dostala pražská kriminálka anonymní udání, že v jednom bytě v Praze 9 je svázaný muž. Detektiv Jan Horák tam pak nalezl právě Gürkana Gönena, svého letitého udavače z podsvětí. Gönen vypověděl, že jej svázali, mučili a vyhrožovali mu zabitím Uzunoglu a další tři lékařovi krajané. A nejen jeho, policie záhy získala výpovědi dalších dvou údajně mučených Kurdů. Uzunoglu šel do vazby. Alibi na dobu, kdy měl lékař zmíněné tři oběti mučit, mu kromě jiných dosvědčovala jeho přítelkyně Dana Křišťanová. "

Zdroj Respekt ZDE

Osobně se domnívám, že se ničeho nezákonného nedopustil. Ale i kdyby byl porušil zákon a třebas velmi vážně, (byl obviněn z týrání jiného tureckého občana, přípravy vražd, podvodů a nedovoleného ozbrojování) bylo povinností, především orgánů činných v trestním řízení a poté justice v průběhu dvanácti let, po které se jeho případ vleče, zastavit trápení, kterým byl vystaven, spravedlivě jeho při (kterou on nevyvolal) vyřešit a případně ho, po omluvě, také odškodnit za to, co mu české úřady a média způsobily. To se dosud nestalo. Ačkoli byl držen ve vyšetřovací vazbě dva a půl roku, bylo trestní stíhání proti doktoru Uzunoğlu pouze zastaveno pro porušení práva na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě. Pan Uzunoğlu se odvolal a žádá, zcela logicky, úplné očištění.

K dokumentu Žalujeme cítím potřebu vyjádřit několik poznámek: Po část období kdy byl MUDr. Uzunoğlu vězněn jsem byl senátorem i místopředsedou vlády a také na mne se pan Uzunoğlu v té době z ruzyňského vězení obrátil dopisem s prosbou o pomoc. Navštívil jsem ho proto ve vězení, řekl mu několik přátelských slov, vyslechl jeho stanoviska a názory a vysvětlil mu, že mi zákon neumožňuje žádný zásah do probíhajícího vyšetřování. Slíbil jsem mu ale, že se pokusím zjistit příčiny zjevných průtahů v řízení (bylo to v roce 1997) a pokud to bude možné dosáhnout urychlení v jednání. To jsem bezpochyby zcela bezvýsledně také udělal. Hovořil jsem o jeho situaci i s některými kolegy ve vládě, mimo jiné s Pavlem Dostálem a s některými představiteli vlád minulých. Pan Uzunoglu mi pak z vazby ještě několikrát obšírně psal, nic dalšího jsem ale už, bohužel, udělat nemohl.

Jisté je, že tento tragický případ se táhne neuvěřitelně dlouho. Vše je o to horší, že ČR není žádná diktatura, ale demokratický stát, člen Rady Evropy, kde přijal svým podpisem několika protokolů (sám jsem, jako tehdejší velvyslanec jménem ČSFR některé z nich podepsal) a jejich pozdější ratifikací velmi konkrétní závazky k problematice lidských práv. Podobných přehmatů se orgány činné v trestním řízení i justice u nás nejednou dopouštějí – či alespoň to tak vypadá. O tom, že v honbě za zvyšováním nákladu, sledovanosti, či prostě jen za osobní kariérou a pochybnou slávou – a tedy v podstatě za růstem příjmu - zneužívají svého společenského postavení, ve jménu údajné obrany svobody slova, některá média a jejich zaměstnanci pociťuje občan důkazy až nepříjemně často.

Ale i pár dalších věcí v souvislosti s dokumentem Žalujeme stojí za zamyšlení. Mezi jeho signatáři je řada osob dnes, a/nebo v minulosti veřejně činných v politice, či v žurnalistice. Je pozoruhodné, že svoj text publikovali aniž si zjistili, anebo uvědomili, že ústavní orgány nemají zákonná práva do vyšetřování a do justice zasahovat. V případě, vlekoucím se tak dlouho a vystaveném takové jednostranné a negativní publicitě, je pak pozoruhodné, že se k věci vyjadřují teprve po dvanácti letech. Nad tím, co po tu dobu dělali podepsaní novináři, bude dobré se – nejen – zamyslet.