[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Tak jak to teda je s těma číslama, he..?


2006-03-31, 22:04:00 • Komentáře / názory
Vzkaz od ministra vnitra
(Mgr. Robert Cholenský, Via Iuris, 19. prosince 2005)

Jaký vzkaz nám to posílá ministr vnitra a celý jeho resort? Můžeme vás mlátit! Stejně se na nic nepřijde, protože se vyšetřujeme sami navzájem a držíme při sobě. Inspekce ministra vnitra shledala, že žádný ze čtveřice policistů, kteří bili ležícího účastníka CzechTeku 2005, se nedopustil trestného činu a nemají být proto stíháni. Čtyři měsíce po CzechTeku Inspekce ministra vnitra stále nevyšetřila žádné jiné podání směřující proti jednání příslušníků policie na této akci. Pokud se jí něco podařilo vyšetřit, tak to zatím před veřejností úspěšně tají.

400 policistů bez čísel, žádný veřejný činitel
Podle svědků policejního zásahu proti účastníkům soukromé taneční oslavy u Mlýnce na Tachovsku letos v létě neměla zhruba třetina zasahujících policistů identifikační čísla. Nikdo z nich ovšem nezapomněl vzít si služební stejnokroj.

Co to vlastně znamená? Policista je povinen při výkonu své pravomoci prokázat svou příslušnost k policii, pokud to povaha a okolnosti služebního zákroku nebo služebního úkonu dovolují. 1) K prokázání své příslušnosti k policii může policista použít kromě služebního průkazu, odznaku služby kriminální policie nebo ústního prohlášení „policie“ také služebního stejnokroje s identifikačním číslem. Vzhledem k tomu že zmínění policisté bez čísel nevyužili žádné jiné možnosti, jak prokázat svou příslušnost k policii, nepodařilo se jim tuto vůbec prokázat. To znamená, že těchto cca 400 policistů nebylo veřejnými činiteli z pohledu osob, proti kterým zakročovali. Těmto osobám totiž policisté svou příslušnost k policii neprokázali.

Samotné neumístění či odstranění identifikačního čísla na stejnokroji je porušením povinnosti, kterou policistovi ukládá zákon o Policii České republiky. Takové porušení povinnosti policistou splňuje znaky kázeňského přestupku, za něž lze policistu postihnout písemným napomenutím, snížením základního tarifu až o 25% na dobu nejvýše 3 měsíců, odnětím služební medaile nebo odnětím služební hodnosti. 2)

Pokud však neoznačený policista (v tu chvíli ho nelze považovat za veřejného činitele s výjimkou stanovenou v zákoně o Policii ČR) 3) provede nějaký úkon či zákrok, pak se tímto jednáním může dopustit (kromě kázeňského přestupku) také přestupku dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, případně v závislosti na okolnostech konkrétního případu též trestného činu. V souvislosti s jednáním neoznačeného policisty přichází v úvahu řada trestných činů. S ohledem na účel tohoto článku je třeba zaměřit pozornost především na trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele 4) a trestný čin maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. 5)

Zneužívání pravomoci veřejného činitele
Kdy tedy dochází ke spáchání zmíněného trestného činu? Trestní zákon říká, že trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele se dopustí ten veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci. 6)

Objektem tohoto trestného činu je zájem státu na řádném výkonu pravomoci veřejných činitelů, který je v souladu s právním řádem, a na ochraně práv a povinností fyzických a právnických osob. 7) Zákon dává policistovi dlouhou řadu práv včetně zákonného práva užívat násilí, dokonce i ozbrojeného.

Řádný výkon pravomoci veřejného činitele (policisty) je na jedné straně zajišťován širokými oprávněními policisty, ovšem na straně druhé si žádá důslednou kontrolu jejich výkonu. V souvislosti s tím vystupuje do popředí význam povinnosti policisty prokazovat svou příslušnost k policii. Jak jinak by totiž byl stát schopen zajistit řádný výkon pravomoci policisty jako veřejného činitele, pokud by nebyl schopen jasně a přehledně garantovat, kdo konkrétně jedná jménem veřejné moci jako policista. Tato informace je zcela základní nejen pro stát (moc veřejnou), ale stejně důležitá je i pro občana, vůči němuž policista jedná.

Zpět k našemu případu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. Jedná se o úmyslný trestný čin, je tedy nutné, aby policista na svůj stejnokroj úmyslně neumístil identifikační číslo (nebo z něj odstranil) např. proto, aby nemohl být poškozeným či svědkem identifikován, případně aby svou identifikaci ztížil.

Dále si podrobněji rozebereme tento případ pouze jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. c). Pokud policista na svůj stejnokroj neumístí identifikační číslo, pak se jedná o nesplnění povinnosti, o které hovoří § 158 odst. 1 písm. c). Pokud tuto povinnost policista nesplní v úmyslu např. ztížit svou identifikaci, případně vyhnout se postihu za své jednání (pochybení), pak tím naplní i podmínky § 158 odst. 1 věty první – tzn. úmysl způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.

Škodou je samozřejmě třeba rozumět jak škodu materiální, tak i škodu imateriální (škoda na právech, na zdraví, morální škoda apod.). K dokonání činu není třeba, aby škoda skutečně vznikla. Ztížení či znemožnění identifikace policisty (odstraněním identifikačního čísla) však zcela nepochybně způsobí škodu např. tomu, proti komu neoznačený policista zakročuje nebo provádí služební úkon, neboť mu zasáhne do práva stěžovat si na jednání konkrétního policisty. Tzn. jedná se o zásah do práva domáhat se ochrany svých práv u soudu nebo jiného orgánu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech).

Podobně jako se škodou je tomu i s úmyslem opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, kterým by v tomto případě bylo znemožnit nebo ztížit stěžovateli (poškozenému) podání stížnosti, žaloby či trestního oznámení na konkrétního porušovatele (pachatele), tedy neoznačeného policistu. Nestíhání pachatele trestného činu je nepochybně příkladem takového neoprávněného prospěchu.

Policisté zasahující na CzechTeku 2005 bez identifikačních čísel na stejnokrojích měli navíc tváře zakryté "kuklami"; neexistuje téměř žádná možnost poškozených či svědků, jak identifikovat konkrétní porušovatele zákona (pachatele) a stěžovat si na ně. Stát zde cela selhal při kontrole zákonnosti výkonu pravomoci policistů. Jinou otevřenou otázkou zůstává, proč si policisté zakrývali tváře, když nezasahovali proti nebezpečným teroristům či organizovaným zločincům. Skrývat svou tvář před tančící omladinou je absurdní – je to stejné, jako představit si v ulicích měst policejní hlídky v "kuklách".

Velkým úskalím trestního řízení ve věci výše popsaného trestného činu 8) je především prokázání úmyslu způsobit škodu nebo opatřit neoprávněný prospěch (pokud se ovšem vůbec podaří určit konkrétního policistu). Z tohoto důvodu je podstatné zabývat se významem povinnosti policisty prokazovat svou příslušnost k policii. Je totiž evidentní, že neprokázání příslušnosti k policii z nedbalosti je jak velice závažným porušením povinností policisty, tak zároveň i zásadním zásahem do práv subjektu, vůči němuž policista vystupuje. Odpovědí na vyvolání takto narušeného stavu je ustanovení trestního zákona o maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. 9)

Maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti
Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném a důsledném plnění úkolů veřejných činitelů. Toto ustanovení se vztahuje jen na závažné případy porušení povinnosti veřejného činitele z nedbalosti, které mají za následek zmaření nebo podstatné ztížení splnění důležitého úkolu. 10)

Porušení některých povinností policisty z nedbalosti nebude mít za následek spáchání trestného činu dle § 159 TZ, neboť se nemusí jednat o porušení dostatečně závažné, jež by mělo za následek zmaření nebo podstatné ztížení důležitého úkolu. Důležitost daného úkolu je při tom třeba posuzovat z hlediska jeho významu pro policii a pro stát. Zcela jinak je tomu ale u povinnosti policisty prokázat svou příslušnost k policii při výkonu své pravomoci. Nesplnění této povinnosti naráží minimálně na dva důležité úkoly policisty/policie.

Prvním důležitým úkolem zajistit řádný výkon pravomoci policisty v souladu se zákonem. Druhým důležitým úkolem je zajištění kontroly nad řádným výkonem pravomoci policisty. V prvém případě je řádný výkon pravomoci nepochybně zmařen (zákonná povinnost je porušena). V případě druhém je situace o něco složitější a rozpadá se minimálně do dvou rovin:

1. Úkol zajištění kontroly řádného výkonu pravomoci policisty ze strany policie je zcela jistě zmařen (ztížen), když tuto pravomoc vykonává „kde kdo“, aniž by prokázal, že je policistou, a policie takový stav bez povšimnutí trpí (tzn. neprokázání příslušnosti k policii nemá pro daného policistu žádné praktické následky). Lze s úspěchem pochybovat o tom, zda policie tato pochybení kontroluje, zda o nich ví.
2. Na kontrole řádného výkonu pravomoci policistů se prostřednictvím svých podnětů významným způsobem podílejí i civilní subjekty (občané). Neplněním povinností (prokazování příslušnosti k policii) policisté nejen znemožňují plnění úkolu kontroly policie, ale také zasahují občanům do jejich základního práva efektivně se domáhat ochrany svých práv u soudu nebo jiného orgánu. 11)

Současný stav nezajišťuje efektivní uplatnění podnětů občanů, nicméně jejich faktické vyloučení je nejen popřením zákonnosti výkonu pravomoci policistů a její kontroly, ale i mezinárodních závazků ČR. 12) Stížnosti občanů nemohou být efektivní, když na jejich základě policie (Inspekce ministra vnitra v případech trestných činů) není schopna ve svých řadách objevit konkrétní porušovatele práva. Popis policisty jako muže v černé policejní uniformě bez čísla a s kuklou na hlavě, který svou oběť tloukl obuškem do hlavy, opravdu nedává velkou šanci na ztotožnění konkrétního jednotlivce. Nejzávažnější ovšem je, že ani policie sama není schopna zjistit, jak se při zákroku její jednotliví muži chovají (není schopná to zkontrolovat). Člověk se pak musí nutně ptát, jakým záhadným způsobem potom vyhodnocuje svoje zákroky.

V některém z příštích příspěvků se vrátíme k odpovědnosti za jednání policistů, možnostem náhrady škody či nemajetkové újmy, které skýtá soukromé právo. Taková náprava bude přicházet v úvahu jak v případech, kdy byl spáchán trestný čin dle § 158 či § 159 TZ, tak i v případech, kdy jednání policisty nebude splňovat všechny znaky některého z těchto trestných činů, včetně případů, v nichž se konkrétního policistu nepodaří ztotožnit.

Autor působí v Lize lidských práv a je doktorandem na PrF MU.

Poznámky:
1) § 10 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
2) Blíže viz § 51 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
3) § 10 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky: "…, pokud to povaha a okolnosti služebního zákroku nebo služebního úkonu dovolují." Dále viz § 10 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
4) § 158 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
5) § 159 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
6) § 158 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
7) Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní právo. Komentář. 3. vydání. Praha, C .H. Beck 1998, str. 803.
8) Viz § 158 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
9) § 159 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
10) Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní právo. Komentář. 3. vydání. Praha, C .H. Beck 1998, str. 806.
11) Čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
12) Čl. 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech.

zdroj: ..:. ViaIuris.Pilaw.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Hanys: no jo, ale... (01.04.2006, 17:39:52)
no jo, ale ve finale: co s tim nadelame ? nikde nic. 1+1=2, takze...zijeme v totalite.
[2] Vinettou: (01.04.2006, 23:44:33)
takový polototalite, muzes si rikat co chces,mit důkazy ale vy výsledku ti je to prd platny, s nicim nehnes