[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Feldkuráti na ministertstvu vnitra a prolhaný skaut Bublan


2006-04-21, 10:31:34 • Média
Kněz Schwarz: Skautský šátek mi vázal Bublan
(Tomáš Blažek, MF DNES – regionální mutace – Českomoravská Vrchovina, 15.dubna 2006)

Praha, Jihlava – Třebíčský kněz Jan Schwarz byl do loňska patriarchou husitské církve. Pak abdikoval. Nyní je asistentem ministra vnitra Františka Bublana.

---

Na ministerstvu také školíte tzv. antikonfliktní policejní týmy. To je něco nového v tuzemské policii?

Události kolem CzechTeku signalizovaly, že by bylo užitečné vytvořit antikonfliktní týmy, které by působily v rámci krajů a byly by nasazeny ve chvíli, kdy je možné ještě odvrátit klasický zásah jiných policejních útvarů. Členové antikonfliktních týmů budou mít speciální uniformy, nebudou se ohánět zbraněmi, ale dokáží srozumitelně diskutovat o problému, vysvětlit lidem rizika a možnosti řešení situace. Myslím si, že důležitá je i v té nejvypjatější situaci osobní úroveň policisty, jeho nadhled a smysl pro humor a snaha po dorozumění.

---

Jak jste se z pozice patriarchy dostal na takové místo?

Jak je vidět, dnes se dá z církve odejít jen přes ministerstvo vnitra. Ale vážně. Měl bych dodat, že ministr je původně mým kolegou duchovním. A pokud se vrátím do dětství, tak právě oddílový rádce František Bublan mi v Třebíči při vázání skautského šátku vštěpoval zásady, podle nichž se snažím žít dodnes.

Není nestandardní, že ve vedení silového ministerstva jsou nejméně dva kněží?

Myslíte tím, že kněží ovládli ministerstvo vnitra? Pak musím prozradit, že v resortu vnitra pracuje více kněží a lidí s teologickým vzděláním. Mohu jmenovat bývalého tiskového mluvčího České biskupské konference Daniela Hermana, který zde mimo jiné zajišťuje duchovní servis pro policisty, kteří se ocitli při výkonu služby v krizových situacích. Je to velice důležitá služba.

Ale není to důkaz o prolínání politiky s náboženstvím, který může vést k diskreditaci náboženství?

Naopak. Smyslem náboženství není uzavřené ghetto za dveřmi kostela. To byla představa bývalých ideologů a vedla ke skutečné diskreditaci náboženství. Prolínání věřících do všech struktur společenského života by se měla projevit i vyšší kvalitou života a posílením hodnot, které dnes obecně tolik postrádáme. Zde vidím důležité spojovací články mezi vírou a službou ve státních orgánech. Součástí ministerstva vnitra jsou složky, které slouží stejným účelům. Připomínám obětavou práci policistů a hasičů při nedávných záplavách, ale třeba i speciální útvary, například pro odhalování organizovaného zločinu. Pod vnitro spadají i archivy – důležitá studnice faktů pro paměť národa.

Co obnáší vaše práce poradce ministra Bublana?

Pracuji v kanceláři ministra vnitra a plním úkoly, které souvisejí s programem ministra.

Nyní jste duchovním v současnosti málo známé církve unitářů. Proč jste zvolil právě ji?

Unitářství duchovně šlo dlouhá léta velice blízko s československou církví, později nazvanou husitskou. Otcové zakladatelé, reverend Norbert Čapek, který stál u zrodu československého unitářství, a husitský patriarcha Farský byli osobní přátelé. Oba viděli potřebu moderního duchovního společenství. Odmítali dogmata a dokázali formulovat náboženský program, který ve dvacátých letech minulého století oslovil statisíce lidí. Rád bych v takové práci pokračoval.

Čtvrtstoletí jste ale byl husitou. Jde po takové době změnit vyznání?

Moje víra se nezměnila, ale vyvíjela. V dětství jsem byl duchovně veden bratry kapucíny, později jsem přešel k husitskému duchovnímu hnutí a zabýval se českou reformací. Při studiích jsem objevil prameny židovství. Mám osobní vztah k judaismu, mezi Židy v Čechách i v Izraeli jsem našel nejlepší přátele. Stále vyznávám víru v Boha, který stvořil svět, jdu po cestě Ježíše z Nazareta a poznávám, že Duch svatý je síla, která obnovuje svět. Na rozdíl od tradičních křesťanů vidím, že na druhém konci Země věří stejně dobří lidé ve stejného Boha, nejdou za ním sice cestou Ježíšovou, ale Buddhovou nebo Mojžíšovou a Ducha svatého nazývají Prána nebo Šechína. Jsou mi blízcí ve víře, nenacházím důvod je zatracovat. Náboženství bylo v minulosti důvodem mnoha krvavých uzlů v dějinách. Unitářství je může pomoci rozvazovat. Proto není třeba měnit vyznání víry ani přátele. A já mám stále i v husitské církvi mnoho přátel.

Odešel jste zcela z husitské církve poté, co jste odstoupil z pozice jejího patriarchy. Proč?

Byl jsem zvolen s velkým očekáváním a nadějemi, o nichž psal tehdejší církevní tisk. Mohu citovat doslova z Českého zápasu: náboženské obce vypravily autobusy, aby podpořily patriarchu, od něhož si slibují, že dokáže silou své osobnosti změnit a zprůhlednit poměry v církvi a vyvést ji z krize. To se psal říjen 2001. Ale církev dál vymírala a slábla. Počet křtů se drasticky snížil, církevní svatby téměř vymizely a návštěvnost sborů klesala. Tři roky jsem se snažil zavést všeobecnou diskusi o obnově církve. Otevřel jsem témata odluky církve od státu a samofinancování církve, možný přechod farářů do civilních povolání, postavení moderní církve na prahu třetího tisíciletí a její otevření se do společnosti, možnosti aktivní misie... V abdikaci jsem nakonec konstatoval, že sněmovní zasedání odmítlo jednat o obnově církve a proto jsem rezignoval na svůj úřad.

Věříte ve změnu husitské církve?

Přál bych husitům, aby se dokázali vrátit k této problematice a pokusili se zavčas vyřešit svůj problém, poněvadž církev, která se bude mikrotizovat na nějakých dvacet tisíc z původního milionu členů, a dále ponese ve svém názvu Husovo jméno, by mohla působit nevěrohodně a poněkud trapně. Je otázkou času, kdy stát přestane platit faráře, kteří konají formální bohoslužby v poloprázdných kostelech a stanoví kvótu, například bude platit jednoho faráře na sto aktivních věřících. To by byla za současných poměrů pro tuto církev rána téměř smrtelná.

Jaký máte nyní vztah k lidem z církve, kde jste byl čtvrt století?

Mezi řadovými věřícími mám mnoho dobrých přátel.

Vy jste tvrdil, že hospodaření církve obcházelo zákonná pravidla. Potvrdilo se to?

Ve své abdikaci jsem jasně napsal důvody, proč odcházím. Nerad bych se k těmto věcem znovu vyjadřoval. Po odchodu z církve pro mne tato záležitost definitivně skončila.

Ve vedení církve jsou podle vás určité rodinné klany, které chtěly ještě před vaší abdikací podnikat na lukrativních částech majetku církve. Můžete to blíže popsat?

Myslím, že se jedná o vnitřní záležitost této církve a stát do ní nemůže zasahovat. Zákon o církvích nepočítal s možností, že by lidé, placeni státem za duchovní činnost, zakládali společnosti s. r. o. Já jsem zase nepočítal s tím, že by bylo možné v Husově církvi prodávat obřady. To vše je pro mne minulost.

Jaká měla být v urovnání konfliktu ve vedení církve role zesnulého ministra kultury Pavla Dostála? Kdyby nezemřel, byl by ten spor urovnán?

Věřím, že ano. Osobní postoje ministra kultury Pavla Dostála mi byly velkou posilou zvláště v době, kdy se mě snažila určitá klika ve vedení církve postavit mimo službu a tím mě umlčet a pan ministr tento pokus o mou likvidaci jasně odmítl a své stanovisko potvrdil před sdělovacími prostředky. Ministr ovšem v době konání mimořádného sněmu umíral a já brzy nato uzavřel jednu ze svých životních epizod. Nelituji ničeho, protože vím, že člověk musí někdy prohrát, aby později mohl najít cestu k novému vítězství. I to je poselství velikonočního kříže.

U paláce Unitaria má pronájem také Lucie Bílá. Má nějaký vztah k církvi unitářů?

Lucii Bílou jsem poprvé osobně potkal na pražském Hradě a poznal jsem v ní velmi citlivou a duchovně vnímavou bytost. Myslím si, že její osobní charisma vychází právě z její otevřenosti a opravdovosti, po níž tak často i my podvědomě toužíme. Její popularita je pak výsledkem talentu, těžké práce a osobního vypětí a já se necítím povolán k tomu, abych hodnotil její víru nebo víru kteréhokoliv jiného člověka. Myslím, že mohu říct, že má přátelský vztah k unitářům.

Jak strávíte Velikonoce, vrcholné svátky křesťanů?

Na Velký pátek končím třicetidenní půst. Již tradičně se připravuji na svátky měsíčním soustředěním bez jídla, piji pouze vodu a nacházím v této době důležité odpovědi na naléhavé otázky. Na Velikonoce jsem přijal pozvání ostravských husitů k ekumenickému shromáždění a ve sboru v Mariánských Horách společně oslavíme tajemství Velikonoc. Jedu za nimi rád i přesto, že se budu ještě v noci vracet zpátky do Prahy, abych stihnul ranní vysílání Dobrého jitra, které moderuji od pěti do osmi hodin na stanici Praha Českého rozhlasu 2.

Na ministerstvu také školíte tzv. antikonfliktní policejní týmy. To je něco nového v tuzemské policii?

Události kolem CzechTeku signalizovaly, že by bylo užitečné vytvořit antikonfliktní týmy, které by působily v rámci krajů a byly by nasazeny ve chvíli, kdy je možné ještě odvrátit klasický zásah jiných policejních útvarů. Členové antikonfliktních týmů budou mít speciální uniformy, nebudou se ohánět zbraněmi, ale dokáží srozumitelně diskutovat o problému, vysvětlit lidem rizika a možnosti řešení situace. Myslím si, že důležitá je i v té nejvypjatější situaci osobní úroveň policisty, jeho nadhled a smysl pro humor a snaha po dorozumění.

Opět, působí to jako skok: bývalý husitský patriarcha školí policii. Jak k tomu došlo?

Učil jsem už jako farář aplikovanou psychologii a na policejním prezídiu jsem vyhověl žádosti o přednášku. Mám radost, že z toho kontaktu vznikla další spolupráce.

Vaši předkové jsou z Vysočiny, kde jste i vy do odchodu do Prahy žil. Vrátíte se někdy na Vysočinu?

Vysočina je moje kolébka a jednou bych tu rád našel i svůj hrob. Mám tady svá místa, kam chodím nabrat dech a sílu do další práce. Žiju z vůně borovic a z čisté vody, která plyne pokojně ve strmých žlebech mezi skalami, jezdím si na Vysočinu opékat brambory, na kole se vydávám každý rok na Javořici, kde spím u Studánky Páně. Prozradím vám, že moje maringotka, v níž jsem za minulého režimu prožil třináct šťastných let, stojí na jednom z nejkrásnějších míst Vysočiny, pod okny se mi pasou srnky a já sedím v maringotce a píšu své úvahy o životě, člověku a Bohu a hledím na louky a zoraná pole, a vím, že tyhle brázdy jsou mým osudem.

***

Jan Schwarz Narodil se 27. září 1958 v Třebíči. Vyučil se nejprve instalatérem, později vystudoval a doktorátem zakončil teologii na husitské fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1989 mohl z politických důvodů vykonávat pouze manuální práce, poté se stal v Třebíči farářem církve československé husitské, souběžně pracoval jako novinář. Od roku 2001 byl patriarchou husitské církve, loni abdikoval. Nyní je pastorem při ústředí Náboženské společnosti českých unitářů, působí jako asistent ministra vnitra Františka Bublana. V roce 2003 byl oceněn Záslužným křížem ministra obrany České republiky II. stupně. Žije v Praze, je ženatý, má dvě dospělé děti.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: