[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Prasopes, vepřík, eurodebil, namyšlenej buran a další v Lidovkách


2006-04-24, 20:00:00 • Média

Prasopes a jiné Google bomby

(Jasna Sýkorová, Lidové noviny, 22. dubna 2006)

Nezajímá je politika? Začne – jen je nechte řádit na Google. Takzvaný Google bombing spojuje díky recesi názorově podobné mladé lidi, aniž by se museli zvednout ze židle a vyrazit třeba s hesly do ulic.

Mladý pár sedí večer u televize a sleduje zprávy. "Ten Škromach je ale prasopes," ozve se z křesla povzdychnutí po jedné z televizních zpráv – nic výjimečného, na politiku či politiky si občas zanadává každý. Co už ale výjimečné je, že se za pár dní objeví takzvaná Google bomba, která spojí slovo 'prasopes' s osobními webovými stránkami ministra práce a sociálních věcí.

Autor, internetový specialista Jan Hanousek, na internet posílá různé 'bomby' už od loňského policejního zásahu na CzechTeku. Ze začátku si jen zkoušel, jak ve světě hodně rozšířený Google bombing funguje, dnes se z toho pro něj stal určitý projev politického aktivismu. A přidávají se další.

Heslo 'ministerstvo brutality' směřuje k ministerstvu vnitra (inspirace právě CzechTekem), 'vepřík' na osobni stránky ministra kultury Vítězslava Jandáka, 'paroubkův konfident' na encyklopedický záznam o Davidu Rathovi a 'zločinci a vrazi' na KSČM.

Účinnější než všechna sprostá slova dohromady

A internetová komunita nešetří ani pravé politické křídlo. Prezident Václav Klaus to schytal heslem 'senilní ješita' a 'eurodebil' vede k ministru zahraničí Cyrilu Svobodovi.

Většina výrazů spojovaných s politiky je negativních, ale překvapivě nejde většinou o slovní spojení vulgární. "Samozřejmě mě to napadlo. Zvlášť, když jsem zaregistroval, jak se ke kauze CzechTek postavil premiér Paroubek. Ale nakonec mi došlo, že spojení 'namyšlenej buran' je výstižnější a snáz se rozšíří a ujme než všechna sprostá slova dohromady," říká Hanousek.

Měl pravdu. Heslo se stalo natolik populární a citované, že z první pozice ve vyhledávači vytlačilo cíl samotný – stránky Jiřího Paroubka. Premiér (či jeho tým) byl také jediným politikem, který se nehodlal smířit s tímto druhem 'pomlouvání'.

Podle zpravodajského serveru iDNES, který se kauze věnoval, dostal správce vládních stránek za úkol 'problém' vyřešit. Po několika méně úspěšných pokusech se to nakonec zřejmě povedlo. Po spuštění Google bomby se sice objeví odkaz na premiérovy stránky, spustit je ale už nelze.

Google poslouchá drby

A co to vlastně ty Google bomby jsou? Vyhledávač Google.com zná už dnes asi každý, kdo přišel do kontaktu s internetem. Nikoho by dnes už ani nenapadlo pamatovat si adresy všech stránek – hledáte webovou prezentaci Karlovy Univerzity? Heslo 'Univerzita Karlova' nebo dokonce jen 'Karlova' nebo 'Univerzita' vás tam zavede. A nejen to, zařadí je hned na první místo seznamu výsledků.

To dokáže každý vyhledávač, nejen Google. Jenže Google používá trochu jiný mechanismus. "Zatímco většina vyhledávačů posuzuje stránky podle toho, co o sobě říkají samy, Google se dost významně soustředí na to, co o nich říkají ostatní, tedy jako by 'poslouchá' drby," zjednodušeně vysvětluje teoretička nových médií Denisa Kera.

To znamená, že sejde-li se větší komunita lidí, kteří se rozhodnou na svých stránkách 'pomlouvat' stránky někoho jiného, vyhledávač to zaznamená.

A pokud je takových lidí dost, 'pomluva' pak přímo povede k pomlouvané stránce. Proto ten, kdo hledá vepříka, narazí na ministra kultury místo na vepřín. Nebo – v jedné z nejrozšířenějších kampaní na světě, heslo 'strašné selhání' (miserable failure) vedlo na stránky amerického prezidenta George W. Bushe.

Ve světě je také oblíbený obrácený Google bombing (účinnější, ale neskonale náročnější), kdy známý výraz směřuje na neznámé stránky (třeba heslo 'ministr' by vedlo na stránky vepřína nebo na kritické prohlášení). Příkladem je třeba stránka arabiangulf.info. Pokud někdo zadá do vyhledávače Arabian Gulf (Arabský záliv) místo výrazu Perský záliv, se dostane na prohlášení ve formě chybové hlášky – "udělali jste chybu, nic takového jako Arabský záliv neexistuje." V Česku zůstávají politická prohlášení většinou na soukromých internetových stránkách, blogu, a recese namířená proti politikům slouží k jejich zviditelnění jenom nepřímo (např. blog.webtvor.net nebo czechtek.bloguje.cz).

"Internetový aktivismus začíná být hodně populární. Zajímavé jsou zejména blogy, které jsou alternativou zavedeným médiím," říká politolog Petr Kutílek. "Google bomby mají asi takový dopad jako politický humor – někdo se nad nimi zamyslí, ale výsledky voleb asi neovlivní," dodává. Možná proto si politici sami, kromě dříve zmiňovaného případu, ani nestěžují. Google bombing není destruktivní – jako například 'násilná' změna stránek hacking. "Pokud není vulgární nebo ho neiniciuje jiná politická strana, považuju Google bombing hlavně za vtip nebo nadsázku," potvrzuje Jiří Šneberger, předseda volebního štábu ODS.

Nevěděl jsem, kdo je Paroubek

Jenže sami aktivisté to vidí jinak. Pro některé z nich je blog a s ním spojený Google bombing možností, jak se vyjádřit k současné politice – a mít alespoň nějakou šanci, že si je někdo poslechne.

Podobně uvažuje třeba osmnáctiletý student Štefan Lipták, autor 'bomby' proti komunistům. I když se nedá říct, že by ho po 'bombě' smetla tlaková vlna dopisů od příznivců, o jeho akci se diskutuje na mnoha internetových stránkách a jeho 'výrobek' měl minutu slávy i v televizním vysílání.

A rozhodně se nedá říct, že by se Lipták za internet jenom schovával, protože svoje názory nosí i na tričku, podepisuje a podporuje petice a podílí se na dalších aktivitách proti komunismu.

Ale Google bomby můžou být pro někoho také začátek – jak se začít zajímat o politiku, což potvrzuje právě příklad třicetiletého Hanouska. "Ještě před rokem jsem se od politiky a od jejího sledování snažil držet co nejdále. Až do loňského CzechTeku jsem myslím ani nevěděl, že předsedou vlády je Jiří Paroubek a nejspíš ani to, že nějaký Paroubek vůbec existuje," říká.

Po CzechTeku to už sice věděl, ale díky možnosti Google bombingu začal politické dění sledovat a přemýšlí o tom, jak se k němu vyjadřovat a strhnout co nejvíce následovníků. A tak se po otázce, zda neplánuje vstoupit politiky, sice zhrozí, ale narozdíl od dob minulých přidá důvod, proč ne, tedy promyšlenou analýzu současného politického stavu.

Lidé, kteří si zoufají nad malým zájmem mladých lidí o dění v Česku, by řekli: "bomba!"

Co je to Google bombing? Spojí-li se větší komunita lidí, kteří na svých stránkách 'pomlouvají' stránky jiné, vyhledávač to zaznamená. 'Pomluva' pak při hledání povede přímo k pomlouvané stránce.

zdroj: ..:. Lidovky.cz :.

pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: