[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Penc: Paroubek není horší než Gottwald, má ale na svědomí bagatelizaci stovek zraněných na CzechTeku.


2006-04-29, 7:13:57 • Média
Od koz mezi poslance
(Renata Kalenská, Lidové noviny, 28.dubna 2006)

Jako mladík chodil k Havlům a Dientsbierům a první polistopadový ministr zahraničí mu byl po revoluci za svědka na svatbě (krátce poté se Penc rozvedl). „Nikdy jsem necítil problém s věkem. Když jsem si povídal s Ludvíkem Vaculíkem, Zdeňkem Urbánkem nebo kýmkoli jiným, nebral jsem to tak, že bych se měl sklánět ke stáří. S Václavem Havlem jsem se po revoluci samozřejmě několikrát viděl, ale nevyhledával jsem ho. Nechodil jsem někam na Hrad, nechtěl jsem si s ním třást rukou. Nevidím žádnou pointu v tom, že bych se s ním měl někde vystavovat. Ale když jsem s ním potřeboval mluvit nebo když jsme se někde náhodně setkali, mluvili jsme spolu. A já jsem viděl tu servilitu lidí okolo něj. To jsem ostatně pozoroval už v době Občanského fóra, kdy se z některých lidí stali ministři. Já jsem šel třeba s Jirkou Dientsbierem na koncert Rolling Stones a jak se všichni před ním servilně klaněli... To je krásně vidět u Klause, který si na tomhle stylu zakládá. I když to nebyl žádný disident,“ nezapomíná si Penc zarýt do současného prezidenta.

Nad poloprázdným talířem popisuje své problémy s tehdejší mocí. Pravidelně ho zatýkali a k osmnáctým narozeninám ho mlátili na policejní stanici až do rána. „V bílém svetru celém od krve mě odvezli k mým rodičům, zazvonili na zvonek a zeptali se:,Je to váš syn?‘ Moje maminka řekla, že ano. Tak mě zase naložili, odvezli zpátky a mlátili mě dál…“ Nebyl prý ale „žádnej nerozvážnej týpek, kterej chodí po hřbetech skály a kouká, jestli spadne, nebo ne“. Prostě cítil potřebu se postavit proti totalitní moci. Pence přechází chuť na jídlo. Odsunuje talíř a klidným hlasem dodává: „Například Jiří Paroubek ve svých osmnácti letech vstoupil do Národní fronty, respektive do socialistické strany. A udělal to v době, kdy začínala normalizace, kdy lidé byli propouštěni z práce a všichni museli říkat, že souhlasí s okupací. A že tomu okupace neříkají. Tak to jsou dvě odlišné cesty, že?“



Budu prudit

Když už jsme u té politiky, ptám se, jestli plánuje korigování svých názorů. Předseda zelených Martin Bursík mi totiž před časem řekl, že co si Penc dovoluje říkat jako občanský aktivista, nebude tak úplně jednoduché s poslaneckým mandátem. Penc mě ujišťuje, že svůj slovník redukovat nebude. Takže i nadále nám bude říkat, že Jiří Paroubek je kvůli svému chování vůči spolustraníkům horší než Gottwald se Sládkem. Chci něco dodat, ale Penc se nenechá přerušit. (Vlastně by to bylo rozčeření parlamentních vod, kdyby tenhle člověk stál u řečnického pultu. Vyjadřuje se pregnantněji než většina poslanců. Nepočítám ty, kteří během svého celého volebního období k mikrofonu vůbec nedolezou.) „Takže,“ chrlí Penc dál své názory, „Paroubek nepřipustil konkurenty a dokonce si vydobyl, aby mohl rozhodovat o kandidátních listinách. Jako jeden jedinej. Jestli jsem řekl, že je Paroubek horší než Gottwald, tak jsem se mýlil, protože Gottwald má na svědomí tisíce mrtvých lidí a Paroubek má na svědomí jenom bagatelizaci stovek zraněných na CzechTeku.“

Kapitolu uzavírá prohlášením, že nevidí důvod, proč by s Paroubkem neseděl v jedné vládě. „Spor Pence s Paroubkem není osobní. Mně je ten člověk naprosto lhostejný. A navíc – Jiří Paroubek si dal metu, že když nezíská víc než třicet procent, dává své místo všanc jiným. Takže se domnívám, že po volbách do vysoké politiky prostě už zasahovat nebude.“ Naposledy si Penc s Paroubkem vjeli do vlasů, když aktivista dorazil na Úřad vlády na tiskovou konferenci premiéra. Ten se velmi rozčílil a ochrance nařídil, že tohoto člověka už ve Strakovce nechce vidět.

Stále sedíme na lavičce, slunce už zakryly mraky. Prohlížím si Pence z profilu a přemýšlím, jestli ho politika přece jen nezmění. Proč se nezeptat znovu. Může přece přehodnotit postoj. Vždyť ještě na začátku ledna mi v rozhovoru pro tento list tvrdil, že do politiky rozhodně nechce jít. A o pár týdnů později taky bylo všechno jinak. „Ne. Nezměním se. Je pravda, že nebudu moc zedničit, protože místo toho budu prudit nějaké úředníky státního sektoru. Bylo by falešné, kdyby lidi měnili svoje postoje spolu s tím, jakou funkci zrovna zastávají. Ale… Jedna změna vlastně nastane. Jestliže jsem doteď měl velký problém, jakým způsobem sehnat finanční prostředky na zaplacení telefonu, tak tou politikou se mi to změní. A jestliže mě doteď v mnoha případech nenechali promluvit, tak s poslaneckým průkazem budou muset,“ říká mi. Šklebí se u toho. Jako by tušil, že preference zelených pár dní po tomto rozhovoru vyletí nahoru.

zdroj: ..:. Lidovky.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] (29.04.2006, 07:29:02)