[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

V západních zemích EU by po podobném útoku jako na K.Jaques, ministr vnitra bez zbytečných průtahů rezignoval


2006-05-7, 13:35:58 • Média
Může se stát jen v Absurdistánu
( Martin Stín, SpolekŠalamoun.com, 4. května 2006)

První máj letošního roku možná vstoupí do historie Policie České Republiky jako významný den, protože jej poznamenal kousek, na jaký se nezapomíná: neurvalý policista zbil před objektivy fotoaparátů a videokamer ženu, manifestující proti neonacismu, tedy vystupující ve shodě se státní ideologií proti představitelům jednoznačně protirežimního hnutí. Obětí policejní brutality se paradoxně stala profesionální ochránkyně lidských práv Kateřina Jaques, vrchní ředitelka sekce lidských práv a rovných příležitostí Úřadu vlády ČR, kandidující do Poslanecké sněmovny na kandidátní listině Strany zelených. To zde ještě nebylo: až dosud si výtržníci v uniformách PČR vybíjeli své zvrhlé násilnické pudy na bezvýznamných občanech, po prvé jim přišla pod ruku vysoká vládní úřednice. Je škoda, že zběsilec se nevrhl přímo na ministra vnitra nebo – ještě lépe – na Jiřího N. Paroubka. Snad by pak konečně do povědomí politických špiček proniklo poznání, že policejní brutalita je skutečný problém, který je navzdory malé četnosti výskytu společensky neúnosný a navíc těžce škodí mediálnímu obrazu policie tím, že zastiňuje v očích občanů každodenní poctivou práci slušných policistů.

Ačkoli Kateřina Jaques nepatří k úplně nejvyššímu patru státní hierarchie a postavení uchazečky o parlamentní křeslo jí neposkytuje zvláštní ochranu, i tak její nepříjemný zážitek vyvolal velkou pozornost médií a přilákal na policejní služebnu, kam byla převezena, několik známých osobností, jako Annu Šabatovou, Stanislava Pence a Johna Boka. Soukromě se angažoval i ministr vnitra František Bublan, kterému ovšem šlo spíše o to, aby napadená svůj zážitek příliš „nerozmazávala“. Obvyklá kouzla, směřující k ututlání ostudy, se proto polici nedařila tak jako v dřívějších případech. Díky tomu byl uniformovaný násilník rychle postaven mimo službu a hrozí mu propuštění ze služby.

Přesto považuji reakci ministra vnitra a velení PČR za nedostatečné a jsem nucen vytknout také pasivitu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, pilného při nezákonném soudním stíhání „katarského prince“ a souvisejícím obtěžování ministra spravedlnosti. Skutek se stal v obvodu jeho působnosti a státní zastupitelství má povinnost ze zákona jej stíhat. Všechny zmíněné složky se tváří, že se vlastně nic zvláštního nestalo, neboť šlo jen o náhodný „úlet“ jednotlivce.

Ve skutečnosti se v tomto skandálu odrážejí všechny nežádoucí deformace policejního myšlení a jejich dlouhodobé tolerování politickým vedením státu, výrazné zejména od nástupu Stanislava Grosse neblahé paměti do úřadu ministra vnitra. Jedná se tedy v každém případě o závažnou událost, která svým významem daleko překračuje meze individuálního pochybení, neboť není v chování PČR osamělým a náhodným jevem bez dalších souvislostí. Je to jen jedna z metastáz rakoviny, zarostlé do kolektivního povědomí policistů.

Odráží se v něm především zmatená posttotalitní ideologická dezorientace PČR. Velení PČR je zejména na vyšších postech prošpikováno „nepostradatelnými odborníky“, převzatými z represních orgánů protiprávního předlistopadového režimu. Ti byli zvyklí na soustavné ideologické ovlivňování, které formovalo jejich myšlení podle jednotného střihu a umožňovalo jim orientovat se v nejrůznějších situacích jediným přípustným směrem. Nový režim jejich ideologické převýchově nevěnoval pozornost a pod záminkou respektu k apolitičnosti a nezávislosti policie je ponechal jejich zmatkům. Kolektivní vědomí fašistické, nacistické a komunistické policie má společné rysy: srozumění s vládou pevné ruky, sklon k nadřazování policie nad ostatní společenské struktury, ke svévoli, používání bezohledného násilí proti obyvatelstvu, smířlivost k vlastním nedostatkům. Odtud lze vysvětlit přirozené sympatie policistů ke skinheadům a pravicovému extrémismu, neboť tato sebranka také tíhne k vládě pevné ruky a násilí proti změkčilým demokratům jí není proti mysli. Ideologické zmatení vede k tomu, že policisté v konkrétní situaci v duchu apolitičnosti nadřadí práva protirežimních neonacistů nad práva občanů, kteří obětovali svůj čas, energii a bohužel i osobní bezpečnost, aby aktivním protestem chránili stát před – byť vzdáleným, ale přece jen existujícím – nebezpečím uchopení moci fašizující chátrou. Skupina lidí kolem Kateřiny Jacques nebránila násilně pochodu neonacistů, ani je fyzicky nenapadala, policie proto měla dbát o jejich bezpečnost více než o pochodující neonacisty. Bránit stát před ohrožením extrémisty je nezadatelným občanským právem, které policie musí ctít spíše než právo extrémistů na vyjádření jejich zvrácených názorů. To, co policie předvedla 1. května na Palackého náměstí, není projev apolitičnosti, ale podpora politice pravicového extrémismu, tedy jednání výsostně politické, namířené proti zájmům státu.

V události z 1. května se odráží snaha zejména velitelských kádrů s předlistopadovou minulostí domoci se znova postavení společenské skupiny, nadřazené nad civilní obyvatelstvo, oprávněné šlapat po občanských právech a chráněné beztrestností za neoprávněné zásahy do nich až do toho okamžiku, kdy by nešťastnou náhodou poškodili příslušníka vládnoucí oligarchie. Ve vztahu k policejní brutalitě se tato snaha projevuje v dlouholetém tolerantním přístupu k násilným excesům policistů. Mnozí máme ještě v paměti brutalitu zásahů Pořádkového pluku SNB proti demonstrantům v letech 1988 a 1989 a byli jsme zděšeni, když jsme se s podobnou zvrhlostí policejního chování setkali znova v době konání konference Mezinárodního měnového fondu a Světové banky při zásazích proti demonstrantům, či častěji proti náhodným chodcům, které policie „přibrala“ ke skutečným účastníkům protestů. Policie si tehdy vysloužila hanlivou přezdívku „grosstapo“, evokující krutost nacistického represního aparátu. Podobné výstřelky se pak znova opakovaly při různých příležitostech, nejvýrazněji při zásazích proti účastníkům CzechTeku. Za zdmi policejních služeben, mimo pozornost veřejnosti, dochází ojediněle, ale přece, k používání fyzického násilí při běžných výsleších. Svědkem již před Kateřinou Jaques byl známý ochránce občanských práv Stanislav Penc. Vše jako za starých dobrých bolševických časů, v kterých se represivní orgány skvěly na výsluní úcty „strany a vlády“. V duchu těchto zvrhlých totalitních tradic je policejní násilí – pokud je nelze před veřejností utajit – vydáváno za jednání ve shodě se zákonem, a když už je v některých konkrétních případech uznána jeho nezákonnost, viník není nikdy nalezen a potrestán. Žádný z uniformovaných srabů dosud nenašel tolik cti v těle, aby se ke své zvrhlosti přiznal. A jeho demoralizovaní kamarádi mlčí v duchu stavovské solidarity a pocitů nadřazenosti nad civilisty, nikdo ho „nepráskne“, nikdo nepomůže odstranit z těla policie páchnoucí vřed. Dlouhodobé uplatnění tohoto přístupu k nezákonnému jednání policistů nese své jedovaté plody: násilí se opakuje a jeho brutalita stoupá. Kateřina Jaques si může blahopřát, že dopadla poměrně dobře: neutrpěla probodnutí plicních hrotů přeraženými žebry jako dívka, zbitá při Czech Teku (o které se vůbec v médiích nemluví, což ledacos vypovídá o „ohnutelnosti“ novinářské obce). Měla by přemýšlet, zda ze svého úředního postu udělala skutečně vše, co je v jejích silách, aby se podobné případy důsledně vyšetřovaly a trestaly. Snad její nemilá zkušenost ovlivní její nadřízené a vyburcuje je k hledání koncepčního postupu nápravy.

Příznačné pro postoj PČR k útoku na Kateřinu Jaques je zamlčení odpovědnosti velitelských kádrů a spoluodpovědnosti policistů, kteří byli svědky brutálního zákroku. Policie je organizovaná síla. Za situaci na místě incidentu odpovídal velitel zásahu. Nevím, zda událost viděl, nicméně jeho úkolem mimo jiné bylo dohlížet na zákonnost postupu jeho podřízených. Pokud svou roli nezvládl, je to jeho soukromý problém. Má nárok na trestní stíhání stejně jako útočník. Totéž platí o přihlížejících policistech. Slušný muž by se měl zastat mlácené ženy, i kdyby neprodělal policejní výcvik a neměl právní vzdělání, umožňující rozeznat nezákonnost jednání útočníka. Jejich mravní povinností bylo zastavit řádění uniformovaného výtržníka. Je to modelová situace, která se opakovaně vyskytla při zásazích na CzechTeku, ve služebnách v Praze 3 a 9 a jinde. Snahy ministra vnitra a policejního prezidenta odvést pozornost od spolupachatelů zločinného jednání útočníka a zúžit rozsah problému na individuální selhání jedince jsou scestné a oba pánové by měli přemýšlet, zda svá místa zastávají právem.

Projevem politiky prosazování nadřazenosti policie nad civilní obyvatelstvo a tolerance k policejní svévoli byla první vyjádření policejního mluvčího a velitelských kádrů policie včetně policejního prezidenta. Blábolení o tom, že policisté použili prostředků, jež jim povoluje zákon, je zřejmě nepravdivé a připomíná obdobné klamání obyvatelstva orgány totalitního režimu při manifestacích z let 1988-9. Na rozdíl od tehdejší situace díky televizi a internetu se do každé poslední chýše dostaly autentické záběry z místa činu a celý národ ví, jak to ve skutečnosti bylo. Informovat o události způsobem, jenž zvolilo velení policie, lze proto považovat za slabomyslnost. Nepřijatelné je stanovisko ministra vnitra Františka Bublana, jenž brutální násilí proti Kateřině Jaques označil za „úlet.“ Jeho výrok dokonale zapadá do dlouhé řady lží a asertivního popírání pochybení PČR, která začala jeho vystoupeními během aféry kolem Grossova specielního policejního týmu „Mlýn“, a zatím vyvrcholila jeho vystoupeními k zásahu policie proti účastníkům CzechTeku u Boněnova. František Bublan pokračuje v slabomyslné politice svého předchůdce, utvrzujícího velitelské kádry policie v nárocích na policejní výlučnost. Na rozdíl od svého předchůdce pan ministr dbá formální zdvořilosti, je hladký jako úhoř a neuchopitelný jako kouř, jímž se občas snaží zastírat selhání policie. Nemá smysl požadovat jeho demisi, protože je pár dní před volbami. Jinak za normálních okolností v kterékoli ze starých zemí EU by po podobném incidentu, jakým byl útok na Kateřinu Jaques, ministr vnitra nečekal na výzvu novinářů a bez zbytečných průtahů by nabídl demisi. Je nejvyšší čas, aby šel, protože jinak se skutečně časem dočkáme toho, že další policejní neurvalec někde zmlátí předsedu vlády nebo někoho z jeho blízkých.

zdroj: ..:. SpolekŠalamoun.com :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] krtek: (07.05.2006, 17:13:19)
Žiš zase Boněnoff!:D
Další policejní neurvalec by měl zmlátit Bublíka!
[2] me: (07.05.2006, 18:26:06)
dobryden,

dobra blog.

forgive me, malo czech rozumim! (i dont know that much czech, but a little)
[3] ruka blogu: 2krtek (07.05.2006, 21:02:10)
Boněnov...ty uz ses na to specialista :DDD

2me

tanks ;*)
[4] hayek: (07.05.2006, 22:01:15)
Pravděpodobná adresa p.Tomáše Čermáka je:Seifertova 988/21 Praha 3.Nevím to úplně na 100 procent,ale jeho fotka taky vyšla v novinách.Byl bych rád,kdyby tomu úchylovi někdo narval ten jeho pendrek do prdele(bez použití lubrikantu).
[5] Fízl: (08.05.2006, 08:09:07)
Výborně, zmlátit jeho děti znásilnit manželku a jeho zabít, adresu máme, hurá na to.....
[6] JAza: 2Fízl (08.05.2006, 12:48:39)
No, možná by bylo lepší, kdyby ty benga už konečně zmlátili tebe!!!Jsi opravdu smutný příklad vytírače garniturních prdelí!!
[7] Fízl: (08.05.2006, 13:26:37)
Co ty víš, co jsem zač....prahneš po násilí a přitom se schováváš za bojovníka za demokracii
[8] krtek: pendrek! (08.05.2006, 19:16:08)
To nebyl pendrek,to byla tonfa! Pendrek je měkkej a krátkej,kdežto tonfa je tvrdá a dlouhá.Asi si potřeboval něco kompenzovat :D
[9] JAza: Fuck da Fízl (09.05.2006, 10:24:11)
Co ty víš co jsem zač??? Napiš svoje jméno a hned budu vědět!Jinak platí co jsem napsal ty vytírači...k tomu tvému výkřiku se snad ani nemá cenu vyjadřovat..snad jen že násilí plodí násilí.
[10] Fízl: (09.05.2006, 20:59:59)
No tak ses ukázal, napíšu svoje jméno, a pak budu mít plnou schránku tvých výhružných anonymů, díky, nemusím
[11] Fízl: (09.05.2006, 21:01:57)
Jo a jinak, já na rozdíl od tebe nikomu nevyhrožuju, jen dělám svoji práci. No ale to tady ten nenávistný anarchistický spolek nechce vidět
[12] Fízl: (09.05.2006, 21:04:55)
Jo a jinak, já na rozdíl od tebe nikomu nevyhrožuju, jen dělám svoji práci. No ale to tady ten nenávistný anarchistický spolek nechce vidět