[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Ponižování a bití spoutaných lidí nejsou u české policie ničím výjimečným (Nědělní svět)


2006-05-9, 18:19:18 • Média
Bití na policii? Stovky kauz
( Jan Mates, Nědělní svět, 7. května 2006)

Praha – Selhání jednotlivce, přechodné pominutí mysli – takto vysvětlovali ministr vnitra František Bublan a premiér Jiří Paroubek zmlácení ředitelky sekce lidských práv Úřadu vlády a kandidátky Strany zelených Kateřiny Jacques policistou Tomášem Čermákem. Hrubost, nadávky, ponižování a bití spoutaných lidí však nejsou u policie ničím výjimečným.
Dva příklady za všechny: koncem roku 2003 zastavila policejní hlídka 52letého Vlastimila Sklenáka z Bílovce u Opavy, protože při jízdě na kole vedl psa. Neměl u sebe doklady, a tak jej chtěli předvést na stanici. Muž se nebránil, ale trval na tom, že se nejdřív někdo musí postarat o psa a o kolo. Za to si vysloužil zbití obuškem, po němž měl v moči krev a po těle tři týdny modřiny. Ještě drsněji zacházeli policisté z Brna s 42letým Ladislavem Opatrným. Když jednoho večera nezastavil na pokyn hlídky auto, zablokovali mu policisté cestu, vytáhli ho ven a odvezli na stanici, kde ho brutálně ztloukli: „I když jsem byl spoutaný, dva mě drželi a třetí mě bil pěstmi do břicha. Nato mě strhli k zemi, jeden na mně klečel a další dva mě kopali do hlavy. Na otázku, jestli se cítí jako chlapi, jeden z nich odpověděl, že můžu být rád, že mě nezastřelili,“ popsal událost poškozený. Násilí ovšem nezakoušejí jen pachatelé přestupků, ale i lidé, kteří sami přišli na policii hledat pomoc. Policistům se prostě někdy nechce pracovat, a tak člověka hrubě odmítnou. Když se ohradí, ještě ho zbijí.

Pražský advokát Václav Vlk, který oběti policejní zvůle často zastupuje, počítá tyto kauzy na stovky. „Násilí se děje ve formě urážek: šmejde, hajzle, lumpe, případně klepnutí přes prsty, políčků, připoutávání na mnoho hodin k mřížím. Lidé byli zmláceni, když pokojně demonstrovali, i spoutáni na služebnách. Byl i případ člověka umláceného k smrti. Stát se ale zásadně neomlouvá,“ popisuje Vlk. Policistům se podle něho vina obtížně dokazuje, protože se obvykle navzájem kryjí. Lidem, kteří byli zbiti ve skrytu policejní služebny, advokát doporučuje trvat na tom, aby tato skutečnost byla součástí zápisu. „Nesmíte se nechat zastrašit výhrůžkami, že vás zavřou, až zčernáte, jestli nepodepíšete, že se nic nestalo. Trvejte na tom, aby bylo zaznamenáno, že vás bili.“
Ihned po propuštění je třeba zajít k lékaři a nechat si podrobně zdokumentovat veškerá zranění. „Medicína je schopna jednoduše prokázat, zda mechanismus zranění je skutečně takový, jak ho poškozený popisuje. K lékaři je ale nutné jít hned, protože policisti dobře vědí, jak udeřit. Drobné hematomy mizí velmi rychle,“ říká. Současně by měl napadený zavolat advokáta, který mu poskytne právní pomoc, a vzápětí se obrátit buď na odbor kontroly a stížností policie, na Inspekci ministra vnitra, nebo přímo na státního zástupce.
I když se však podaří dokázat, že se policisté chovali v rozporu se zákonem, málokdy se dočkají adekvátního trestu. „Mám případ, kdy policista na demonstraci přišel k člověku, který pokojně seděl, a zlomil o něj dřevěnou tyč. Byl kázeňsky potrestán důtkou. Kdyby tohle udělal normální člověk policistovi, tak ho zavřou,“ říká advokát. Trestnímu stíhání ušli i čtyři policisté, kteří loni v červenci při technopárty CzechTek v Mlýnci na Tachovsku zkopali mladíka ležícího na zemi a tloukli do něj tonfou. Inspekce dospěla k závěru, že zákrok, jehož televizní záběry pobouřily veřejnost, byl v souladu se zákonem. S tímto verdiktem se ztotožnila i dozorující státní zástupkyně.
Kauza Kateřiny Jacques znovu rozvířila diskusi o tom, jak by měla fungovat kontrola policie. Trestné činy strážců zákona nyní může vyšetřovat jedině Inspekce ministra vnitra, kterou tvoří zase policisté. „To je systémová chyba. V každé civilizované zemi to dělá nějaká zvláštní složka, která je od policie oddělená,“ podotýká Vlk. K tomuto názoru se začínají přiklánět i politici, nejčastěji padají návrhy, aby vznikl vyšetřovací orgán pod ministerstvem spravedlnosti.

Popis k fotografii:
ODSOUZENÁ MLÁTIČKA. Za to, že surově zbil cyklistu a pak jej pokáleného a bez lékařského ošetření několik hodin vyslýchal, dostal Václav Filipec osmnáctiměsíční podmínku. Od policie včas odešel, takže získal tučné odstupné a doživotní rentu. Dnes podniká.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Stanislav Říha: Bezdomovec (29.08.2008, 14:44:42)
Dobrý den
Jsem díky neuvěřitelné sprostotě svých rodičů
skoro tři roky bezdomovec. Otec pronajímá cca tři patra
kancelářských prostor v restituci získaného domu po
jeho otci - bývalý hotel -(když jej v restituci získal, byl jsem já ten VŮL co mu sehnal fy. u níž jsem tehdy pracoval, která po komunistech zdevastovaný dům na své náklady opravila a za snížený nájem v něm i nějakou dobu sídlila, takže otce to nestálo ani korunu - dnes ale NIC neví...) a mě na "paní" zbývá lavička na některém nádraží... Jen proto, že TRVÁM na pomoci k úvěru na nákup bytu vyhrožuje mi vězením... Jsem částečně invalidní a mám velké problémy najít jakékoli pro mě zvládnutelné uplatnění. Jsem bývalý prodavač elektro, což je profese, kterou již nezvládnu.
Když jsem viděl, že nemám šanci, že ani tzv.
"úřad práce" mi není schopen skutečně pomoci a orgány
této země mi v mé nelehké situaci hrozí uvězněním -
důvodem je dluh na výživném pro mého syna svěřeného do péče mých rodičů - orientoval jsem se na podnikání.
Mám velké množství patentovatelných nápadů z mnoha
oblstí např. i brzda pro vlaky, o které si dovoluji prohlásít, že mohla zabránit tomu nedávnému neštěstí
ve Studénce.... Pouhý nápad ale nikoho nezajímá.
Na realizaci nemám. ani na ošetření patentem apod.
Proto žádám - tři roky - svou rodinu o zásadní
řešení. Dosud ale marně.
K Vašemu tématu mám toto: v noci jsem spal před
časem na sousedním Vršovickém nádraží.(dům mého otce je v sousedctví jeho budovy) Ještě před tím jsem měl dva roky na "spaní" jen vypůjčené auto...
Když jem tedy zůstal "spát" na té lavičce - v době kdy nádraží bylo prázdné - a vlastně venku, na volně přístupném nástupišti, a tedy veřejném prostoru,
byl jsem opakovaně napadán hlídkou městské policie
a velmi nevybíravým způsobem mi bylo vyhrožováno.
Nemám rád násilí, tak jsem raději své místo opustil.
Považuji to ale za velmi hrubý zásah do mých
práv jako občana. Diktovat mi - navíc v noci kdy je okolí bez možných svědků - KDE na veřejném prostranství smím či nesmím být přímo za nehoráznost. Podotýkám - přes svou děsivou situaci se jako diabetik nedotknu alkoholu a snažím se udržovat v čistém a společensky alespoň trochu přijatelném stavu. Přesto - vadím.

Po svých rodičích sice nežádám - z různých důvodů - malou částku, ale vím, že jsou schopni mi ji na základě vlastnictví zmíněného domu poskytnout. Naopak
já jsem 100% schopen ji zcela bez problémů vrátit ze
svého na mnoha místech různým způsobem rozplánovaného
a již různě "rozdělaného" podnikání.

Už si přestávám vědět rady, tuším, že mi zbude jediná - poslední - cesta a "řešení". Svým rodičům
celou tu dobu prakticky denně píšu - kde dělám a co.
Na základě ČEHO se zavazuji vrátit poskytnutou sumu.
Marně. Nepřipadá v úvahu, že bych získal jakýkoli úvěr.
Můj zdravotní stav mi nedovoluje bez normálního zázemí
normální život. Kdo mi poradí?

Děkuju Říha

PS Adresa mých rodičů:Eva a Antonín Říhovi
Ukrajinská 2/728 Praha 10 Vršovice 101 00