[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Hučín, Jacques a CzechTek


2006-05-26, 9:49:58 • Média
Dokopat spravedlnost ke spravedlnosti
( Martin Schulz, Český rozhlas 6, 24. května 2006)


Po nejnovějším rozhodnutí Nejvyššího soudu to už vypadá, že disidentu a bývalému důstojníkovi BIS Vladimíru Hučínovi se podařilo – lidově řečeno – "dokopat" spravedlnost ke spravedlivému rozsudku.

Po mnohých peripetiích Nejvyšší soud zrušil tzv. "zbytkový" trest za jeho antikomunistickou činnost před listopadem 1989. Nejvyšší soud se při svém rozhodnutí řídil předchozím rozsudkem Ústavního soudu, podle kterého měl být Hučín plně rehabilitován v oněch "zbytkových" trestech za údajné nedovolené ozbrojování a pumový útok na údajného agenta StB.

Terminologie Hučínových činů je pro nezasvěcence poněkud matoucí, proto připomeňme pár faktů.

Po roce 1990 mohli občané, odsouzení v době komunistické totality za činy související s odporem proti režimu, požádat o rehabilitaci. Často se jim této rehabilitace dostalo, hlavně však za činy s jasným politickým podtextem a nikoli za činy, které sice s jejich tzv. "protikomunistickou" činností souvisely, ale které nesly nálepku "kriminálních" deliktů. Takto byly Vladimíru Hučínovi zrušeny tresty například za šíření protisovětských letáků a za verbální útoky na příslušníky Lidových milicí. Na druhou stranu, dodnes není příslušným ostravským Krajským soudem rehabilitován za útok na údajného agenta StB, za nedovolené ozbrojování či za krádež lovecké pušky s optickým zaměřovačem.

Nový verdikt Nejvyššího soud, o němž bude muset s přihlédnutím k výsledku jednat ostravský Krajský soud, se přiklonil k závěru, že i tyto, dosud nezrušené tresty, mají souvislost s Hučínovým bojem proti komunistickému režimu a je na ně nutno takto pohlížet. I u soudu – čili, rehabilitovat.

Je to pro Vladimíra Hučína (jakož i pro jeho stoupence a sympatizanty) velké zadostiučinění, i když na definitivní osvobozující rozsudek je nutné vyčkat do rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Hlavní a – podle mého – nejzajímavější podrobností Hučínova nakonec úspěšného postupu u soudů, z něhož by možná mohl mít prospěch i celkový stav demokracie v České republice, je to, že se zaštiťoval zákonem, o kterém se mnohdy cudně mlčí, a který obecně valného naplnění nenašel. Ano, jde o zákon o protiprávnosti komunistického režimu, který – jak se podle nejnovějšího rozsudku v případu pana Hučína může zdát – v téhle zemi neustále platí. Na druhou stranu, opravdu není co "závidět".

Vladimír Hučín byl za komunistického režimu odsouzen čtyřikrát, odseděl si čtyřicet měsíců, následně pak pobyl i ve vazbě režimu (řekněme) demokratického.

Navíc – kdo ví, jak by jeho úporná snaha o dosažení pro něj příznivých soudních rozhodnutí dopadla, kdyby v podstatě neobětoval celý svůj život (ve smyslu dennodenní činnosti) právě na to, aby soudy všeho druhu přinutil nakonec zvrátit pro něj nepříznivé rozsudky.

Jeho spravedlnost je vykoupena nejen tím, že přišel o zaměstnání, o které mu šlo nejvíce, totiž o práci důstojníka Bezpečnostní informační služby, jejíž náplní bylo odhalovat nebezpečí levicového extremismu. Znamenalo to pro něj také, že v poslední době nedělal nic jiného, než že se soudil.

Snad jeho kauza, nasměrovaná pro něj k dobrému konci, přispěje i dalším nespravedlivě dosud postiženým spoluobčanům.

Což mě přivádí k jiné, současnější události, která – nevím přesně čím přičiněním – nabrala na naše poměry poněkud nezvyklý směr. Jde o případ na 1. máje policistou zmlácené šéfky vládní sekce pro lidská práva Kateřiny Jacques. Státní zastupitelství totiž právě zahájilo trestní stíhání policisty Tomáše Čermáka, který jí, ač původně přidělen k policistům, toliko monitorujícím pochod pravicových extrémistů Prahou, brutálně napadl a zbil. Vysloužil si za to nyní obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele, ublížení na zdraví a omezování osobní svobody. Kromě toho se Inspekce ministra vnitra i nadále zabývá vyšetřováním chování policistů, kteří tomuto incidentu byli přítomni a nečinně přihlíželi. Dlužno však jedním dechem dodat, že policie shromažďuje podklady k celé události i v – řekněme – neprospěch paní Jacques a zkoumá, zda neoznámí příslušnému obvodnímu úřadu i její případný přestupek, totiž – neuposlechnutí výzvy policie. Každopádně – tuhle modelovou situaci už známe: je to v trochu pozměněném gardu táž situace, která média a veřejnost zajímala loni v létě – jmenovalo se to tehdy CzechTek 2005 a poutavé obrázky policistů, zneškodňujících skupinově vybrané jednotlivce z technařské komunity jsou v živé paměti. Nebyli ale všichni šéfy vládní sekce pro lidská práva, proto ta loňská policejní akce byla oficiálně zhodnocena vskutku jinak.

zdroj: ..:. Rozhlas.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: