[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Za komunistické totality stovky policejních odposlechů, dnes tisíce (MojeNoviny.cz)


2006-06-17, 9:12:00 • Média
Ve šmírování lidí je Česko na špici
(Josef Šlerka, Deníky Bohemia, 16. června 2006)


Praha – Desetitisícové pokuty hrozí novinářům za zveřejnění uniklých odposlechů, pokud projde novela příslušného zákona. Ministr spravedlnosti Pavel Němec tak reaguje na situaci kolem odposlechů. Počet odposlechů jde v Česku do tisíců. Za minulý rok to bylo skoro osm tisíc napíchnutých telefonů, sledování a monitorování.

Česká republika se tak řadí mezi světovou špičku v počtu šmírovaných občanů. Pro srovnání: v letech nejtvrdší totality se počet odposlechů pohyboval ve stovkách. Navíc byly podle tehdejšího zákona nelegální, dnes je tomu jinak. Podle trestního řádu se staly nevítané uši v našem soukromí běžným prostředkem pro ziskávání důkazů.

Almerovi muži zasahují přímo v terénu

Samotné odposlechy zajišťuje tzv. Útvar zvláštních činností. Tomu velí plukovník ing. Tomáš Almer. Jeho muži mají na starost samotnou techniku odposlechu. Jsou to oni, kteří dostávají pokyn a seznam čísel určených k odposlechu a starají se o jeho úspěšnou realizaci. Ve většině případů požádají operátory o data náležící k odposlouchanému telefonnímu číslu, ti jim předají čistý datový tok.

Další práce s ním je na straně policistů. Výjimku tvoří mobilní hovory v síti Eurotel. Jak potvrdily důvěrné zdroje, zde je technické řešení tak daleko, že policisté si zadávají čísla sami, aniž by k tomu potřebovali pomoc operátora. Almerovi muži také archivují odposlechnuté hovory pro případné soudní projednávání v pozdější době.

U ministerstva vnitra i poslanců českého parlamentu se musí těšit mimořádné důvěře, protože ačkoli tento útvar přijde do styku se všemi odposlechy, všichni vylučují, že by úniky pocházely od nich. "Jsou to pouze kvalifikování pošťáci," popisuje jejich práci předseda Výboru pro obranu a bezpečnost českého parlamentu Jan Vidím.

Špiclování budou hradit daňoví poplatníci

Doposud poskytovali operátoři tyto službu státu zadarmo. Dokonce při zavedení technických novinek nebo služeb zavedli potřebné technologie nejen na centrální odposlech, ale do všech jeho krajských buněk. Sami také hradili náklady, které s tím byly spojeny. Od příštího roku jim však bude platit stát. Z pohledu operátora je odposlech hovor jako každý jiný a je třeba jej nějak účtovat. První propočty dávají astronomické částky. Pokud by provozovatel neudělal státu zvláštní cenu, platil by daňový poplatník za "fízlování" vlastní osoby nebo svých spoluobčanů přibližně miliardový účet. V případě vstřícnosti jednotlivých společností, by mohlo dojít k slevě na půl miliardy ročně.

Soukromé odposlechy v službách policie?

Tyto gigantické částky ovšem bude platit jen česká policie, odposlouchávající podle zákona. Ten stanovuje jasná a relativně přísná pravidla pro soudní odposlechy, prakticky ale neřeší odposlechy provozované soukromníky či novináři. Za použití skrytých kamer či privátních štěnic hrozí dotyčnému jen pokuta v řádech tisíců. Toho využívají nejen mafiáni a novináři, ale například i soukromé firmy. "V posledních letech roste zájem o průmyslovou špionáž i u nás," potvrzuje bezpečnostní expert Thomas Havelka. "Cena za přístroje určené k odposlouchání je v řádech stokorun, maximálně tisícovek. Zisky, které přinesou, jdou však do milionů," dodává.

Špička ledovce, který může potopit právo na soukromí

Jak je vidět, problematiku odposlechů nelze redukovat jen zákaz jejich veřejného publikování. Byť by si to mnoho politiků přálo. Naopak to, že média získávají bez problému tajné informace, ukazuje na neřešené a nevyřešené problémy. Úniky odposlechů jsou totiž pouze špičkou ledovce.

Problém je v lidech, říká politik Jiří Bílý

Pane poslanče, vy jste posledním dnem předsedou parlamentní komise pro kontrolu odposlechů. Co tato komise vlastně dělá?
Stálá komise pro kontrolu operativní techniky kontroluje policii, zda provádí uplatňování operativní techniky podle zákonných norem. Naše ústava totiž zaručuje každému právo na soukromí a my kontrolujeme, zda ji policie v této oblasti neporušuje.

Máte k této kontrole nějaké pravomoci? Parlamentní komise mají pověst spíše bezzubých institucí.
To není náš případ. Ze všech bezpečnostních komisí má naše největší pravomoci. Můžeme dokonce vstupovat do takzvaných živých odposlechů, čili kontrolovat, zda právě teď policie postupuje při odposlechu podle zákona. Máme přístup ke spisům, které obsahují povolení a údaje o číslech, jež jsou "napíchnutá".

Zaznamenali jste nelegální odposlechy policií?
Za dobu mého působení v komisi jsme ani jednou "nepřistihli" policii, že by jednala bez řádného soudního povolení. A to mluvím přibližně o dvou stech padesáti kontrolách, které jsme provedli za dobu mé účasti v komisi.

Kdo se může na vaši komisi obracet?
Každý občan této země, každá organizace. Kdokoli, kdo má podezření, že je odposloucháván. Jenže to má háček. My jim nemůžeme říci, zda jsou, či nejsou odposloucháváni. To bychom se stali informačním servisem pro zločince. Můžeme jim však říci, zda je v jejich případě porušován, nebo neporušován zákon. Čili pokud by byli odposloucháváni neprávem, řekli bychom jim to.

A mohli byste tuto informaci občanovi poskytnout aspoň po ukončení odposlechů?
Problém je složitější. Připravujeme s kolegou Ivanem Langerem novelu zákona, která by zavazovala stát, aby šest měsíců po ukončení odposlechů, při nichž nevyjde najevo, že dotyčný spáchal trestný čin, informovat ho o tomto odposlechu. V některých západních zemích takové zákony platí, myslím, že by v takovém případě státní zástupce a soudce více zvažovali nasazení odposlechové techniky.

Šlágrem letošních voleb byly úniky odposlechů. Dochází k nim díky špatné právní úpravě nebo je problém jinde?
Problém není v legislativě. Problém je v lidech a hlavně v tom, že nikdo se nesnaží tyto úniky prošetřit. Každý jen kroutí hlavou a říká: "My to nebyli!" Přitom okruh lidí, kteří se spisy přijdou do styku v různých fázích šetření, není zase tak veliký, aby se nedalo prověřit, kdo mohl být zdrojem. Jiný a mnohem závažnější problém je zlehčování samotných úniků. Bohužel tomu napomáhají i novináři tím, že často zveřejňují i části hovoru, které se netýkají vyšetřovaných případů. V očích veřejnosti tak vlastně dotyčného odsoudí za něco, za co nebyl ani vyšetřován.

zdroj: ..:. MojeNoviny.cz :.

Související:
Š.Kotrba: Velké policejní ucho (Blisty.cz, 17.9.2004)
Voláte zvláštním lidem? Agáta vás možná slyší (Mobil.cz 31.7.2004)
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: