[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Elektronická hudba jako nejvyšší mystérium (týdeník Euro)


2006-07-25, 19:30:42 • Média
Rychlost, hluk a úniky
(Martin Rychlík, týdeník Euro, 24. července 2006)


Zvuk rytmických smyček a vrstev z počítačů si podmanil svět tempem nevídaným. Doby, kdy pováleční skladatelé, jako Varése, Stockhausen, Xenakis či Baltan, experimentovali s takzvanou musique concrete, jsou dávno pryč. Vznik syntezátorů a rozvoj technologií v 70. letech umožnil Kraftwerku – s Beatles možná nejvlivnější skupině všech dob – vytvářet přístupnou „technologickou“ hudbu. „Mechanický svět Kraftwerku byl kopírován a naklonován v Detroitu, Bruselu i Manchesteru a psychedelizován v house music. Můžete to nazývat, jak chcete, sci-fihudba, techno, cyber-rock. My preferujeme pojem robotpop. Přesně vystihuje náš cíl vybudovat dokonalou píseň pro dnešní globální vesnici,“ říkali o své poezii robotů.

Techno ovládlo Zemi.

Ponechme stranou obligátní úvahy o podobnosti s antihvězdností punku, hodnotami hippies i drogovém „technošamanismu“ (Leary, McKenna) a podivme se spíše životnosti elektronické hudby, která nejenže neustrnula, ale vyvinula se do tříště desítek subžánrů. Pro laika splývá techno ve vše s nádechem odcizenosti: od stylového techna přes hard house, trance, goa, psytekk, jungle, drum’n’bass, ambient, downbeat, IDM, acid, tribal, worldbeat, rave, industrial, EBM, darkwave, futurepop, synthpop až po legrační eurodance náctiletých. Ale též je to žánr, který vznikl v Detroitu, když počátkem 80. let letěly americkým undergroundem Atkinsovy, Mayovy a Saundersovy „hity“, jako Clear od Cybotron nebo Millsovy The Bells. Technu se strohým výrazivem dodala energii Británie a Ibiza na přelomu 80. a 90. let minulého věku. A v Anglii nebo Nizozemsku se objevily soundsystémy těch, kteří nechtěli přihlížet komercionalizaci své zábavy.
Do Čech dorazil takzvaný freetek v roce 1994. Policejní zásahy udělaly z CzechTeku symbol. Současná taneční hudba „je rychlá, jako jsme rychlí my, když spěcháme. Hlasitá, jako jsou hlasitá naše města, kde se hluk továren mísí s cinkotem tramvají a hřmotem letadel. S pevným neměnným rytmem. Repetitivní. Umělá a nepřírodní, tak jako všechny stroje a přístroje, kterými jsme se obklopili. Globální, všudypřítomná a lehce přenosná. Pohlcující. Ovšem neztrácející svou pestrost. Umí být rovněž plná citů a sdělení, umí být intimní, komorní, melancholická… Je ohromně různorodá. A nesmírně demokratická“, píše v úvodu své diplomové práce muzikolog František Kopecký (2004). Nejen on je důkazem, že zájem o novodobý fenomén vzrůstá i na akademické půdě, přestože pro mnoho hudebních vědců zůstává techno sprostým slovem. Ano, elektronické styly umožnily hudební revoluci – každý se může stát autorem propracovaných skladeb. Proto se někdy užívá termínu DIY. Do it yourself kultura. To jednak přineslo nadbytek neinvenčních „odpadků“, ale i objevy talentů, kteří dokážou zahrát na nejniternější lidské struny a prostřednictvím tance nechat rozeznít kolektivní terapii.
Hudba je totiž jediný výrazový prostředek, který – jak píše antropolog Claude Lévi-Strauss – spojuje „protichůdné znaky: být zároveň srozumitelný a nepřeložitelný, který dělá z tvůrce bytost podobnou bohům a z hudby samotné nejvyšší mystérium“.

Foto popis: Přijede jich okolo stovky. Soundsystém je parta lidí, která se rozhodne udělat si party po vlastní ose, říká Honza, člen jednoho ze soundsystémů. „Někde seženou aparát, bedny, zesilovače, gramce a mixáky. Není to ale tak, že bychom si v pátek řekli, že v sobotu vyrazíme. Aby to o něčem bylo, je potřeba se trochu připravit.“
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: