[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Situace v českých squattech (Lidovky.cz)


2006-08-12, 19:33:00 • Squatting

Squatuje se jen na Miladě

(Jana Nováková, Lidovky.cz, 12. srpna 2006, 11:26)

Ze zelené změti bezových keřů a sotva vzrostlých ořešáků vykukuje špinavý štít s opadanou omítkou. Zdi kolem vchodových dveří pokrývají desítky barevných plakátů s pozvánkami na koncerty, v zanedbané zahradě za domem stojí kadibudka.

Ve druhém patře vedle otevřeného okna, ze kterého vlaje zbytek záclony, stojí sprejem v angličtině vyvedené heslo "Milovat hudbu! Nenávidět systém!". Tak vypadá vila Milada, v současnosti nejznámější squat v Praze.

více na ..:. Lidovky.cz :.

Další info ke squattům:
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] LN: Zchátralé domy našly majitele (20.03.2007, 19:37:31)
Zchátralé domy našly majitele
12. srpna 2006, Lidové noviny

Pošli e-mailem
Verze pro tisk
Diskuse

Proslulá sídla pražských vyznavačů squattingu se nedočkala 21. století

PRAHA Sochorka, Ladronka, Šafránka. To jsou jména nejznámějších pražských squatů. Všechny tři už squateři opustili, z jednoho je činžák s nově opravenými byty, ze druhého luxusní restaurace a třetí rekonstruoval soukromý majitel.

Do Česka dorazilo squaterské hnutí poprvé v roce 1990, kdy skupinka studentů obsadila v Praze v Náprstkově ulici dům Zlatá loď.

Začátkem devadesátých let se squateři nastěhovali do opuštěného činžovního domu v ulici pplk. Sochora v pražských Holešovicích. „Bydleli jsme tam v podstatě legálně. Městská část, které dům patřil, vystěhovala všechny nájemníky a chtěla dům rekonstruovat nebo prodat. Zůstal tam však jeden z nájemníků, ke kterému si potom nahlásilo trvalý pobyt asi 30 lidí,“ vylíčil jeden z bývalých squaterských obyvatel Sochorky s přezdívkou Karm, který v holešovickém domě bydlel od roku 1994. Podle něj squateři normálně pracovali a žili běžným životem, v domě fungovala redakce a tiskárna hudebních a politických časopisů, ve sklepě byl klub, kde koncertovaly nezávislé kapely. Radnice Prahy 7 squatery nakonec dostala z domu pod záminkou jeho havarijního stavu a poskytla jim i náhradní ubytování v ulici Za Papírnou.

Evropskou proslulost si získal především squat v pražské usedlosti Ladronka v Břevnově. Squateři ji obsadili v roce 1993 jako nejméně dvacet let zchátralou budovu na rozpadnutí a notně ji oživili. „O dům jsme se starali mnohem víc než majitel, tedy Praha 6. Například jsme sami opravili střechu a pak provozovali centrum alternativní kultury,“ řekl Karm.

Radnice nakonec přesto v roce 2000 vystěhovala squatery násilím a Ladronku o dva roky později rekonstruovala.
[2] LN: Squaterům hrozí až dva roky vězení (20.03.2007, 19:38:40)

12. srpna 2006, Lidové noviny

Ve squatech se často zdržují hledaní lidé spojení s trestnou činností, říká mluvčí pražské policie Eva Brožová.

LN O kolika pražských lokalitách, kde sídlí squateři, má policie přehled?

V Praze jsou podle našich poznatků takových míst desítky. Většinou ale nejsou příliš známá, protože nejde o celé velké činžovní domy nebo vily a usedlosti, jako bývala například Ladronka v Praze 6, Dnešní squateři obydlují spíše menší budovy, dokonce zahradní chaty a chatky, ale také prostory starých továren, výrobních hal nebo nepoužívaných skladů. Začátkem srpna jsme zadrželi několik lidí v hospodářských budovách Hlavního nádraží.

LN Jak často se policisté zaměřují na squatery a vyklízejí objekty? Jak se vlastně o existenci squatu dozvědí?

Otom, že některé budovy obsadily squateři, se dozvídáme hlavně od občanů. Nejčastěji jsou to sousedé, kteří například nahlásí rušení nočního klidu, stěžují si na nepořádek v okolí domu, nebo si prostě jen všimnou neznámých lidí. O vyklizení domu může požádat vlastník objektu, policie ale obyvatele squatu pravidelně kontroluje i sama. Kontroly provádějí jak uniformované hlídky, tak policisté z kriminální a vyšetřovací služby v civilu. Často je přítomen i státní zástupce.

LN Proč?

Ze zkušeností víme, že ve squatech často žijí lidé nějak napojení na trestnou činnost, hledané osoby a podobně. Většinou je zadržíme a předvedeme ke zjištění totožnosti. Často však nejde o squatery v pravém slova smyslu, ale spíše bezdomovce.

LN Čeho se squateři dopouštějí, když se nastěhují do opuštěného domu nebo bytu?

Obsazení cizího domu nebo bytu se oficiálně nazývá neoprávněný zásah do práv k domu, bytu nebo nebytovému prostoru. Za to může squaterům hrozit peněžitý trest nebo až dva roky vězení. Většina z nich se ale za pár dní do opuštěného domu vrátí.
[3] LN: Squatuje se jen na Miladě (20.03.2007, 19:40:12)

PRAHA 12. srpna 2006 | 11:26 Ze zelené změti bezových keřů a sotva vzrostlých ořešáků vykukuje špinavý štít s opadanou omítkou. Zdi kolem vchodových dveří pokrývají desítky barevných plakátů s pozvánkami na koncerty, v zanedbané zahradě za domem stojí kadibudka.

Ve druhém patře vedle otevřeného okna, ze kterého vlaje zbytek záclony, stojí sprejem v angličtině vyvedené heslo „Milovat hudbu, nenávidět systém!“. Tak vypadá vila Milada, v současnosti nejznámější squat v Praze.

Dům nedaleko vysokoškolských kolejí v Praze 8 vypadá opuštěně. „Trvale tam žije tak sotva tři až pět lidí,“ tvrdí bývalý squater, který si říká Kuba. Milada slouží podle jejích obyvatel spíše než coby ubytování jako kulturně-sociální centrum. „Cílem centra Milada je podpora a rozvoj menšinových kulturních proudů a směrů, zároveň nám jde o prevenci před sociálně-patologickými jevy, které se občas mohou v tomto prostředí vyskytovat,“ píší squateři na internetových stránkách vily Milady.

O tom, že squaterům se předcházet negativním jevům alespoň navenek daří, svědčí jejich dobré vztahy s blízkými kolejemi. „Občas tam mají nějaké party, takže je slyšet hudba, ale jinak jsou to bezproblémoví sousedé. Myslím, že se docela blízce přátelí i se studenty, kteří tady bydlí,“ popsala sousedské vztahy se squatery vedoucí trojských kolejí Věra Kronusová.

Jedinou vážnější potíží, která se v Miladě vyskytla, byl lednový požár. Nejspíš od nedopalku tam chytlo vnitřní vybavení jednoho z pokojů. Záchranáři tehdy odvezli dva mladé obyvatele domu, kteří se nadýchali kouře.

Squaterům nucené vystěhování z Milady zatím nehrozí. Majitelem domu je Česká republika, tedy stát, správcem Ústav pro informace ve vzdělávání. „Mohu potvrdit, že vilu spravujeme a o jejím osudu se v současné době jedná,“ sdělila mluvčí ústavu Jitka Pilbauerová. Nedokázala však upřesnit, kdo s kým jedná a jaké varianty budoucnosti Milady jsou ve hře.

Podle příznivců squaterského hnutí, kteří se přiklánějí k principům anarchismu a praktikují komunitní bydlení, zůstává Milada téměř posledním squatem v Praze.

Policisté sice počátkem srpna informovali o razii ve squatech v Resslově a Koubkově ulici v Praze 2, podle squaterů však byli jejich obyvatelé spíše obyčejní bezdomovci.

Pro squatting byly ideální podmínky v devadesátých letech, kdy byla Praha plná starých chátrajících a opuštěných budov, o které neměl nikdo zájem a majitelé neměli peníze na jejich rekonstrukci.

„Dnes už nejsou místa, kde by lidé mohli squaty zakládat. Squatting dnes zabíjí privatizace, většinu domů už nevlastní obec, ale soukromníci, kteří je opravili a starají se o ně,“ říká Kuba. Podle něj ale za úpadek squattingu může i nezájem nové generace mladých lidí o myšlenku bydlení v otevřené komunitě. „Dnes jsou mladí větší individualisté než dříve,“ uzavírá Kuba.
Jana Nováková, Lidové Noviny