[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Při příští návštěvě Cross club nepoznáte (Reflex)


2006-10-27, 12:37:30 • Cross Club
Cross Club
(Milan Mikuláštík, Reflex, příloha EX, 16. října 2006)


Uběhne týden čtrnáct dní a při příští návštěvě se vám může docela dobře stát, že klub málem nepoznáte – nemění se jen dekorace. Ale přibývají a mění se celé místnosti, vznikají přepážky, rampy, schůdky, konstrukce nové svítící a hýbající se atrakce. Klub je v neustálém dynamickém fyzickém i mentálním procesu.

NA TAHU S MILÁNKEM

Cestující v tramvaji mezi nádražím Holešovice a Ortenovým náměstím bývají překvapeni. Na rohu Plynární a Argentinské ulice se zmítá a lomozí třímetrová železná nestvůra – mobilni socha složená ze stovek ozubených koleček, hřídelí, válečků, pístů ... téměř všechny součásti skulptury se nějakým způsobem pohybují – rotují, kývají se, vibrují, nestvůra občas pustí páru, zachrastí nebo zacinká. Industriální obluda je nepřehlédnutelnou pozvánkou do holešovického klubu Cross.

Odvážíte-li se dovnitr, zjistíte, že venku stojící skulptura je jen začátkem. Klub okupuje přízemí a rozsáhlé sklepní prostory budovy, venku je částečně zastřešená zahrádka. Členitý prostor působí jako labyrint, zvlášť je-li zaplněn návštěvníky. Kamkoli se podíváte, uvidíte rozličné svařované, spájené a sešroubované dekorace. Buben ze staré pračky, součástky z motoru, kovová ramena, přístrojové desky, nejrůznější svítící a blikající žárovičky, diodky, displeje a budíky. Některé z realizací připomínají kyberpunkové organismy J. R. Gigera, jiné působí opartovým efektem. Na stropě připevněný ocelový pavouk hrabe naprázdno končetinami, jinde se točí pochromovaná šroubovice, tamhle zas rotuje blikající terč. Mezi nejzábavnější kousky patří prosklená a modrým světlem prosvícená myčka na nádobí, která neúnavně myje namísto talířů dovnitř naskládané vinyly. První návštěva Crossu bývá pro většinu lidí mírným šokem. Výzdoba, kterou budete obdivovat, v zásadě není ničím extra novým – v nekomerčních klubech je podobná estetika k vidění často. Dech vám ale vyrazí její rozsah a komplexnost. Zaplněn je každý roh. Aby toho ale nebylo dost, instalace se téměř denně obměňuje. Uběhne týden čtrnáct dní a při příští návštěvě se vám může docela dobře stát, že klub málem nepoznáte – nemění se jen dekorace, ale přibývají a mění se celé místnosti, vznikají přepážky, rampy, schůdky, konstrukce, nové svítící a hýbající se atrakce. Klub je v neustálém dynamickém fyzickém i mentálním procesu.
Poprvé jsem Cross navštívil před nějakými pěti lety. Už si ani nevzpomínám, kdo s tím tehdy přišel, že v Holešovicích je jakýsi polotajný prostor, v němž se pořádaji freeparties. Přízemní část tehdy fungovala jako čajovna, jejíž hipísácká výzdoba vzbuzovala spíš úsměv. Překvapující byl ale vstup do podzemní části klubu. Nevlídné vlhké sklepní bludiště bylo narváno mladičkými fanoušky tekna, kterým se na freetekno scéně familiérně říká ještěři. Typický ještěr je celý v maskáči, na hlavě má maximálně možně umolousanou čepici, která je mu malá a jejíž kšilt je pokud možno maximálně vertikálně vztyčen, na kšiltu připevněné kovové sponky ze zapalovače, znak radioaktivity na bundě, v hubě piercing, v ruce lahváč a ve vypoulených očích většinou nepřítomný pohled. Taneční „parket“ vypadal tehdy podstatně skromněji než dnes – místnost vysypaná hrubým štěrkem, na stěnách černobílé xerokopie pornoobrázků, v čele místností bedny, ze kterých se valilo acid tekno, a u stropu neúnavný stroboskop, blikající ve zběsilém halucinogenním tempu. Okolo se váleli zmaštění ještěři – k dispozici zde totiž byly balónky s rajským plynem, který působí chvilkové omámení, jeho vedlejším efektem je však omezení schopnosti udržet rovnováhu. Ještěři padali jak hrušky.
Postupem času se vybavení klubu stávalo složitějším a sofistikovanějším. Díky tiskárně, která sídlí ve stejném domě, vznikl pozoruhodný ekologický nábytek z kartónových trubek, na nichž bývají namotány role papíru. Roury posloužily také jako dobrý odhlučňující obklad stěn. Chodba byla hustě polepena poštovními známkami a osvětlena lustry vyrobenými ze skleněného nádobi. Princip „vezmu nějakou utilitární věc a použiji ji na něco úplně jiného, než k čemu byla původně určena“ je v Crossu přítomen téměř všude.
Hudební náplň, zpočátku omezená na tekno, se rozšířila na jungle, drum’n’bass, psytrance, breakbeat, breakcore, ragga, dub. Cross je nejvýznamnějším podnikem, v němz zní hudba, kterou produkují tzv. soundsystémy. Zejména v létě v období před festivalem CzechTek, kdy na travnatém parkovišti před klubem parkují francouzké, holandské nebo britské bizarní dodávky, náklaďáky a autobusy, můžete v Crossu zažít to nejlepší z evropské nezávislé DJské scény. Kromě elektronické hudby tu můžete občas slyšet také kytarovky, především punk, nebo hc. Ani tím to ale nekončí. Každou středu se v klubu promítají filmy, můžete zde zhlédnout divadelní hru o CzechTeku, výstavu obrazů, zúčastnit se turnaje ve fotbálku nebo prostě přijít, posedět na zahrádce, dát si pivo, zahulit si, ochutnat některý z nakládanych sýrů ... a jít domů.

Cross Club, Plynární 23, Praha-Holešovice www.crossclub.cz

Foto popis| Tolik energie investované do výzdoby klubu nenajdete ani v bohatých komerčních prostorech ...

Foto popis| ... až oči přecházejí

Foto autor| FOTO: TOMÁŠ TESAŘ
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Hrusky: Mas svetu pravdu (19.10.2007, 20:24:03)
fakt ze mas