[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Pasolini: Cílem technofašismu je totalitní reorganizace a homologace světa (Literárky.cz)


2006-10-29, 19:18:11 • Média
V éře technofašismu?
(Tomáš Matras, Literárky.cz, 13. října 2006)


Italský básník, novinář, spisovatel, filmový teoretik a kritik a scénárista – Pier Paolo Pasolini (1922–1975) – publikuje svá díla s bytostným zápalem angažovaného nezávislého levicového intelektuála, vyvolává skandály a nutí tak čtenáře k zamyšlení. Tón jeho esejů je prorocký a úpěnlivý. Pasolini provokuje a přímo volá po reakci.


„Protože klasický fašismus, i přes svou rétorickou degeneraci, rozlišoval: ale nový fašismus – který je něco úplně jiného – už nerozlišuje: není humanisticky rétorický, je americky pragmatický. Jeho cílem je brutálně totalitní reorganizace a homologace světa,“ píše v závěru jednom ze svých esejů Pier Paolo Pasolini. V posledních letech svého života, ukončeného v roce 1975 násilnou smrtí, autor napsal řadu společenskokritických esejů, které byly později vydány ve sbírkách Korzárské spisy a Luteránské listy. Tyto sbírky nebyly nikdy, ani částečně, přeloženy do češtiny. Autor eseje publikoval na stránkách různých celonárodních novin, nejčastěji v milánském Corriere della sera. Obsahem sbírek je Pasoliniho plamenná kritika současné společnosti, která je namířená proti prakticky všem aspektům skutečnosti. Autorovy závěry jsou natolik originální, znepokojivé a alarmující, že kritické zhodnocení všech Pasoliniho myšlenek, mezi kterými jsou některé silně abstraktní teze, je krajně obtížné.

(…)

V rovině světa moci je v centru Pasoliniho pozornosti fašismus, který je autorem spatřován v uspořádání nové společnosti. Autor věří, že pravý fašismus je to, co sociologové příliš laskavě nazvali konzumní společností, a tvrdí, že „pokud slovo fašismus znamená přemíru moci, ‚konzumní společnost‘‚ velmi dobře fašismus realizovala“. Autor v této souvislosti mluví dokonce o techno-fašismu, ve kterém by byly veškeré sociální vztahy dokonale neměnné. Tento fašismus by měl vzniknout „druhou buržoazní revolucí“, jejíž projevy je možné sledovat ve snaze současné společnosti o „…vznik neměnných ‚sociálních vztahů‘, to znamená vytvoření, v nejhorším případě, namísto starého klero-fašismu nového techno-fašismu (který by se mohl realizovat, pouze pokud by se nazýval antifašismem) nebo, jak je pravděpodobnější, vytvoření kontextu falešné tolerance a falešné světskosti: tj. falešného uskutečnění lidských práv v rámci hédonistické ideologie“.

Jiným tématem jsou četné teroristické útoky, které Itálii sužovaly od roku 1969 a které byly nejdříve připisovány levicovým aktivistům. Jak se později ukázalo a jak tvrdil Pasolini, šlo o státem řízené provokace tajných služeb s pomocí neofašistických kruhů. Církev jako tradiční figurka na italské šachovnici moci je pro nový systém zcela nepotřebná, ztrácí svou moc a podporu obyvatel. Pro Pasoliniho je ztělesněním zpátečnictví a zkostnatělosti.

Pokud se týká hédonismu a neoliberálního zaměření současného světa, v Pasoliniho pojetí žije více hédonistický huxleyovský model antiutopické společnosti spíše než ponurý orwellovský. Autor nicméně neztrácí naději: „Jistě, apokalyptická vize, ta moje. Ale jestliže spolu s ní a s úzkostí, kterou vyvolává, by nebylo ani trochu optimismu, tj. myšlenka, že existuje možnost proti tomu všemu bojovat, jednoduše bych tu nebyl mezi vámi a nemluvil bych.“

více na: ..:. Literárky.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: