[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Bořitel státu Jiří P. (Respekt)


2006-11-1, 9:28:51 • Komentáře / názory
Bořitel státu Jiří P.
(Erik Tabery, Respekt, 30. října 2006)


Shrňme si, co Jiří Paroubek zatím do Čech přinesl: nejdříve naději, že bude dělat i nepopulární politiku, když se nebál hovořit o odškodnění někdejších sudetoněmeckých antifašistů. Brzy ale vsadil na razanci a místo moderního lídra se objevil jakýsi Zeman č. 2, zbavený ale i té špetky charismatu, kterou disponoval originál. Milníky jeho kariéry se staly brutální rozprášení mladých lidí na Czechteku, oficiální námluvy ČSSD s KSČM, nálepka „zbytečné“ na reformě veřejných financí, protože dluhy se přece nemusejí splácet. Stejně tak Paroubek odmítl potřebu důchodové reformy, a zásadně oslabil veřejnoprávní televizi, když přesvědčil stranu o správnosti odebrání reklamy z její obrazovky. Začal si diktovat, co má ČT vysílat a s kým má debatovat, zakázal kritiku ve straně a jedinec, který to porušil, byl vyškrtnut z kandidátky do sněmovny. Odmítl důsledně vyšetřit korupční vazby kolem privatizace Unipetrolu, přesto (nebo právě proto), že šéfem jeho kanceláře byl jeden z „unipetrolových“ korupčníků Zdeněk Doležel.

Nezkrotíme-li své lídry, čeká nás drsný čas

Česko je ve stavu ohrožení. Nepochybně silné prohlášení, když za humny nečíhá žádné vojsko, nikdo nechce zabrat naše území a ani nás nesužuje přírodní živel. Přesto v jistém ohrožení je. Problém paradoxně není ani tak v tom, že se tu propojily politické a státní kruhy s kriminálníky, ale v tom, že se to vůbec neřeší. A to nemůže skončit jinak než velkým průšvihem. Mimochodem, podle ústavních pravidel nastupuje stav ohrožení i tehdy, když jsou „ohroženy demokratické základy“. A ty teď jsou, nebo ne?

Puč nebude, sorry

Podle bývalého předsedy vlády Jiřího Paroubka nepochybně ano. Svědčí o tom jeho reakce na čerstvý odchod poslance Michala Pohanky z klubu ČSSD. Paroubek prohlásil, že jeho ještě nedávno stranický kolega je vydírán, zastrašován a „tento postup je organizován některými bezpečnostními složkami, které pracují na základě zadání Občanské demokratické strany“. Téměř stejná slova použil historik Eberhard Jäckel v knize Německé století při popisu praktik a úkolů SS při Hitlerově převratu. „Náleželo jim zajišťování vnitřní bezpečnosti státu… a bylo na ně převedeno i potlačování politických protivníků.“
Buduje se tedy v Česku nová diktatura, která stojí na politické policii? Jestli to tak je, je skutečně načase vyhlásit ohrožení státu. Problém je ale jinde. Politici se bojí slova lež, a proto opatrně říkají „používáte nepravdy“. Buďme tedy také opatrní: Jiří Paroubek lže, aby zakryl problémy ve straně. Ostatně to dokázal sám Pohanka, když na slova svého bývalého šéfa odpověděl: „Už jsem to taky slyšel, ale to je naprostý nesmysl. Jestli jsem pod nějakým tlakem, tak ho cítím z ČSSD, ne z policie. Nic takového není pravda.“ A co na to Paroubek? Prý šlo jen o nedorozumění. Ohlášení přípravy protidemokratického puče se ale nedá smést ze stolu slovy „no tak dobře, spletl jsem se“.
Podle informací ze zákulisí byla situace následující: když v televizi Nova zmínili Pohanku jako možnou součást korupční bandy kolem Zdeňka Doležela, potřeboval Paroubek rychle veřejnosti dokázat, jak se s těmito „psychotiky“, jak jim říká, ihned vypořádá. Proto dal Pohankovi najevo, že by měl okamžitě opustit mandát. Do té doby byl zvyklý, že stačí naznačit a věci se děly. Pohanka ale odmítl couvnout, a tak mu měli socialisté dát najevo, že když to nejde po dobrém, může to jít i po zlém. Proto se začal ukrývat.
Sociální demokraté pod zárukou nejmenování popisují, že stačí jen minimální náznak v médiích, že se jim na Paroubkově stylu něco nelíbí a už jim předseda volá, co to má znamenat a aby si dávali pozor. Pouze bývalý ministr Jiří Rusnok a neúspěšný kandidát do Senátu Robert Kopecký otevřeně v médiích hovoří o tom, že takovou atmosféru strachu ve své straně nezažili.

Hlavní padouch? Já!

Dnes už se mlčení sociálních demokratů a jejich obavy o místa zdají jako samozřejmost, ale třeba před šesti lety vyzvala Petra Buzková Miloše Zemana, aby odstoupil z postu předsedy, protože chtěl pro své kandidáty do Senátu podporu komunistů. Lubomír Zaorálek zase volal po změně vedení, protože strana má pověst korupčníků propletených s klanem Miroslava Šloufa. Křídlo Stanislava Grosse volalo po „blairizaci“ strany a Vladimír Špidla prohlašoval, že chce stranu vést k větší otevřenosti a slušnosti. Kde jsou tihle lidé nebo jejich následovníci dnes?
Dalo by se namítnout, že zbabělost členů ČSSD je jen a jen jejich problém. Ale opak je pravdou. Tito vyděšení lidé, kteří se bojí špitnout a přepnuli si v hlavách na úsporný režim zvaný „stůj stranou“, ovlivňují naše životy. A jestli nemají odvahu vzdorovat něčemu tak banálnímu, jako je agresivita, lži a podvody svého vedení, jak mohou plnit klíčové úkoly při správě země? Vlastně až nyní chápeme, proč se sociální demokracie stala rájem pro šíbry a padouchy: ti „slušní“ se bojí a mlčí a šibalové na tom vydělávají.
Shrňme si, co Jiří Paroubek zatím do Čech přinesl: nejdříve naději, že bude dělat i nepopulární politiku, když se nebál hovořit o odškodnění někdejších sudetoněmeckých antifašistů. Brzy ale vsadil na razanci a místo moderního lídra se objevil jakýsi Zeman č. 2, zbavený ale i té špetky charismatu, kterou disponoval originál. Milníky jeho kariéry se staly brutální rozprášení mladých lidí na Czechteku, oficiální námluvy ČSSD s KSČM, nálepka „zbytečné“ na reformě veřejných financí, protože dluhy se přece nemusejí splácet. Stejně tak Paroubek odmítl potřebu důchodové reformy, a zásadně oslabil veřejnoprávní televizi, když přesvědčil stranu o správnosti odebrání reklamy z její obrazovky. Začal si diktovat, co má ČT vysílat a s kým má debatovat, zakázal kritiku ve straně a jedinec, který to porušil, byl vyškrtnut z kandidátky do sněmovny. Odmítl důsledně vyšetřit korupční vazby kolem privatizace Unipetrolu, přesto (nebo právě proto), že šéfem jeho kanceláře byl jeden z „unipetrolových“ korupčníků Zdeněk Doležel.
Když dnes otevřete noviny či zapnete televizi, všude na vás vyskočí Jiří Paroubek. Jako by média propadla uhranutí tímto mužem. Jenže ono to tak není, o toho člověka dnes prostě reportéři zakopnou při sledování kdejaké linky. A navíc se sám cpe, kam může. To on odvolával některé ministry z dohodnutých TV debat, protože on prý bude mluvit lépe. To on chce rozhodovat o většině personálních obsazení, on píše do novin každou chvíli články o naprostých banalitách a odpovídá na kde co. A tak usilovně se dral do popředí, až se i sám obsadil do role hlavního padoucha – a je třeba říct, že ji zvládá mimořádně přesvědčivě. A tento muž, který zašpinil veřejný prostor ještě agresivnějším slovníkem, než svého času smutně proslulý Miloš Zeman, nás teď varuje před nástupem policejního státu. To je tedy gól.

Tunelář v objetí s korupčníkem

Ale nejde jen o ČSSD. Senátní volby oživily obavy z velké koalice. Sociální a občanští demokraté po nich totiž drží ústavní kontrolu nad oběma komorami, a pokud by se odhodlali ke spolupráci, mohli by si měnit v zemi cokoli. Zatím je to spíš teoretické riziko – ODS je v tuto chvíli ostře proti, nikdo však neví, co bude dál, když se ještě delší dobu nepodaří sestavit vládu. A jestli velká koalice vznikne, bude to opravdu jízda. Už nám jistě nehrozí okaté rozdělování mocenských funkcí a frontální útok na změnu zákonů -v tom oba aktéry dostatek poučila opoziční smlouva. Mnohem více je proto zapotřebí se bát spojení šíbrů, kteří jsou na obě uskupení napojení. Bylo by iluzí se domnívat, že obklopují jen sociální demokraty.
Sám se nedávno připomněl nechvalně proslulý podnikatel Antonín Charouz, jehož úspěšný tunel na Investiční a poštovní banku stál daňové poplatníky pět miliard korun. A je dobré si připomenout, že při tomto úspěšném podnikatelském tahu mu pomáhal poradce Miroslav Jansta – právník vymýšlející dnes za mnohamilionové odměny pro ČSSD takové korupční strategie, jako byl třeba ten posléze raději odvolaný návrh na vládní „licence“ pro výrobu biopaliv.
Dnes se Charouz opět snaží přisát k ODS – a daří se mu to (viz článek na str. 4). Pražský primátor Pavel Bém se s ním okatě předvádí v předvolebním souznění, aniž by to komukoli z vedení občanských demokratů vadilo. Není těžké si představit, jak snadno a jak rádi by za zády „svých“ politiků uzavřeli velkou koalici Jansta s Charouzem. A už vůbec nedělá obtíž si představit, co by tohle „nadstranické“ souručenství politického a podnikatelského polosvěta znamenalo pro veřejnou scénu v České republice.

Teplota stoupá

Je tu ale ještě jedna rovina problému, která se týká i médií. Znovu si přečtěte výrok Jiřího Paroubka uvedený v úvodu – může být vlastně ve svobodné zemi něco horšího? Vše, čeho jsme dnes svědky, posouvá hranice myslitelného (samozřejmě v demokratické společnosti) a vlastně už neumožňuje srovnání. Každou chvíli se objeví nějaká nová fakta a události ohledně propojení toho či onoho politického představitele s temnými silami, takže se nelze ubránit pocitu zahlcení a vlastně i jakési bagatelizace všeho. Přitom stále nejsme na konci, možná ani v půlce, protože předčasné volby a ani vznik vlády nejsou na obzoru.
Co se však bude psát za týden? Nebo za dva? Takto vyhrocená situace, kdy šéf ČSSD prohlašuje, že policii a média řídí ODS, a ta zase tvrdí, že sociální demokracie žije ze spolupráce s mafií, se nedá prodlužovat do nekonečna. Veřejnost čeká na katarzi, a jestli se nic nevyšetří a nikdo neponese odpovědnost, lidé ztratí poslední zbytky důvěry ve zdejší systém, který viníky ve vysokých kruzích hledá stále komplikovaněji.

Foto popis| Kdo je, odkud přichází a kam až chce jít? A proč z něj mají jeho kolegové takový strach?
Foto autor| foto Günter Bartoš
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: