[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Stát žije v neustálé válce proti všem vyšším formám intelektuální kultury (Antifa.cz)


2006-12-17, 10:43:00 • Komentáře / názory
Národ jako výtvor státu
(Ondřej Slačálek, A-kontra 3/2006, Antifa.cz, 30. listopadu 2006)


Německý anarchista Rudolf Rocker (1873-1958) byl nejen současníkem nacistického vůdce Adolfa Hitlera; svým životem a postoji se především stal jeho protipólem. V mládí se přidal k sociální demokracii, z této strany však brzy vystoupil pro její autoritářský charakter a potlačování radikálních názorů. Jako anarchista odešel do Paříže a posléze do Londýna, kde se aktivně zapojil do místního židovského anarchistického hnutí (ač nebyl Židem a s židovstvím se setkal až ve své dospělosti). Po první světové válce se vrátil do Německa, kde byl aktivní v anarchosyndikalistických odborech FAUD, které se neúspěšně snažily čelit Hitlerovi a nacistům v jejich nástupu k moci.

(…)

Sám Rocker chtěl nástupu nacismu čelit především intelektuální prací. Nejpozději od roku 1922, kdy na univerzitě v Berlíně přednášel o nacionalismu, pracoval na monumentální analýze kořenů nacionalismu i moderního fašismu a nacismu, v níž zároveň uceleně vyložil svou filozofii dějin – ovšem ještě než stačil svou práci vydat, dostali se němečtí nacisté k moci.

Rocker emigroval (na rozdíl od řady jiných anarchosyndikalistů, kteří byli mnohdy vězněni, zavražděni anebo organizovali odboj) a jeho kniha vyšla nejprve ve španělském a následně i anglickém a holandském překladu pod názvem Nacionalismus a kultura (španělsky na pokračování v letech 1935 až 1937, v anglickém překladu v USA v roce 1937, holandsky v roce 1939). Publikace v němčině (a později také překladu do jidiš, švédštiny a italštiny) se její text dočkal až po válce, kdy roku 1949 vyšel pod názvem Die Entscheidung des Abendlandes (Rozhodnutí Západu – název dal publikaci její nakladatel. Byl reakcí na knihu Oswalda Spenglera Der Untergang des Abendlandes: Umrisse einer Morphologie der Weltgeschichte, tedy Úpadek Západu. Nástin morfologie světových dějin; 1918–1922, která byla pesimistickou vizí zániku západní civilizace a jejíž myšlenky byly v poválečném Německu se zřetelem ke zkušenosti s nacismem odmítány).

Pokračování náboženství jinými prostředky

Jednalo se o obsáhlý rozbor, v němž Rocker dokládal své závěry značným množstvím historického (ale i filozofického, kunsthistorického, jazykovědného a dalšího) materiálu a který se soustředil na vztah politické moci a jejích ospravedlnění, náboženství a především nacionalismu na jedné straně, vůči roli kultury a emancipačních proudů na straně druhé. Analýza vycházela ze zdůraznění „nedostatečnosti ekonomického materialismu“ – i když Rocker uznával význam ekonomického faktoru, odmítal představu, že jen ten jediný určuje ty ostatní. Upozorňoval na další politické a kulturní proměnné, především na „vůli k moci“ u vládnoucích a různé ideologie (především náboženství a nacionalismus) usnadňující podřízení ovládaných. Bez nich by politika a potažmo ekonomika ve své stávající podobě nemohly existovat – nehledě na to, že kulturní a politické faktory mnohdy v dějinách zásadním způsobem ovlivňovaly a ovlivňují další ekonomický vývoj.

(…)

Moc má zároveň podobně výlučný a agresivní charakter jako náboženství – stejně jako bůh nesnese jiného boha, i jakákoli moc ve svém základu chce být jedinou mocí a ke kompromisu se uchyluje jen kvůli své slabosti. Každá moc přitom rozděluje společnost – na ovládané a ovládající, ale i na silné a slabé v ekonomickém smyslu. Jakékoli chování moci Rocker pokládal za destruktivní, protože svazující spontánní život společnosti. Protikladem moci byla kultura:
„Už sám fakt, že každý systém vládnutí je založen na vůli privilegované menšiny, která si lstí nebo hrubou silou podřídila prostý lid, zatímco každá jednotlivá fáze kultury vyjadřuje pouze anonymní sílu pospolitosti, poukazuje na skrytý antagonismus mezi nimi. Moc se vždy vrací k jedincům nebo malým skupinám jedinců; kultura má své kořeny v pospolitosti. Moc je vždy sterilním prvkem společnosti, popírajícím všechnu tvořivou sílu.
Kultura ztělesňuje vůli rozmnožovat a potřebu tvořit, výchovný impuls, veškerou touhu po vyjádření. Moc je srovnatelná s hladem, jehož nasycení udrží jednotlivce až do určitého věku naživu. Kultura v nejvyšším slova smyslu je jako potřeba rozmnožovat se, která udržuje druhy naživu. Jedinec zemře, ale společnost nikdy ne. Státy zahynou, kultury pouze změní svá jeviště a formy vyjádření.
Stát vítá pouze ty podoby kulturní aktivity, které mu pomáhají udržet moc. Perzekvuje s nesmiřitelnou nenávistí jakoukoli činnost, která překračuje jím stanovené hranice a zpochybňuje jeho existenci. Je proto nesmyslné a lživé mluvit o ,státní kultuře‘, protože právě stát žije v neustálé válce proti všem vyšším formám intelektuální kultury a vždy se snaží uniknout tvořivé vůli kultury.“

(…)

Rocker upozornil na destruktivní roli technologie rozvíjené v kapitalismu i na nelidskost tohoto systému: „Stroj, který měl ulehčit práci člověka, ji učinil těžší, a postupně změnil na stroj i svého vlastního vynálezce, který se musí přizpůsobit každému pohybu ocelových ozubených kol a pák. A stejně jako do nejmenšího detailu kalkulují striktně vědeckými metodami kapacitu pozoruhodného stroje, kalkulují i svalovou a nervovou sílu živých výrobců a nechápou, že jim tím loupí jejich duši a hluboce poskvrňují jejich lidství. Stále více se podřizujeme nadvládě mechaniky a obětujeme živoucí lidství mrtvému rytmu stroje bez toho, aby si většina z nás byla byť i jen vědoma nestvůrnosti tohoto procesu. Proto se s takovými záležitostmi často vypořádáváme lhostejně a chladnokrevně, jako kdyby šlo o neživé věci, a ne o osudy lidí. Abychom udrželi tento stav věcí, slouží všechny naše vědecké a technologické vymoženosti organizovanému masovému vraždění, ze své mládeže vychováváme uniformované zabijáky, ponecháváme lid na pospas bezduché tyranii byrokracie, dáváme lidi od kolébky k hrobu pod policejní dohled, stavíme všude věznice a káznice a každá země je plná celých armád informátorů a špehů. Neměl by takový ,pořádek‘, z jehož nakažené dělohy se rodí nekonečná brutální moc, nespravedlnost, lži, zločin a morální prohnilost – jako zhoubné bakterie ničivé nákazy – postupně přesvědčit i konzervativní mozky, že to je příliš draze vykoupený pořádek?“

celý článek na: ..:. Antifa.cz :.

pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: