[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Psalo se před rokem: Technaři měsíce kvílejí jako hedonisté, kterým byl zkřiven vlas. (Listy.cz)


2007-01-19, 10:01:00 • Komentáře / názory
Spotřební Sisyfos aneb Vysvětlete to žralokům
(Václav Jamek, Listy 1/2006)


Jednou z nejzajímavějších a nejpodivněji vnímaných součástí našeho sisyfovského údělu je ustavičné zdolávání a ustavičná obnova iluzí. Úsilí nevyčerpatelné, a přitom jako by sem nepatřilo, jako by se nepočítalo, jako by našemu břemeni nepřitěžovalo. Jak by také: vždyť iluze nám dává křídla! Stěžujeme si na všechno možné, jen iluze je nám lehká. Ale to je pochopitelné: patří to k iluzi. Má-li účinkovat, musí zůstat nerozpoznána; vychýlené vnímání, optický klam je samou její podstatou. I přemýšlení o iluzi se snadno stává nekonečnou, uhrančivou hrou; umíme prohlédnout jen z iluze do iluze. Leckterá naše metafyzika na tom staví (jako by za těchto podmínek stavět bylo kde, a tudíž i na místě).

(…)

Často jsem z prací svých studentů vyčetl hodnotové založení, které zdůrazňovalo především hledání silných, neobvyklých zážitků, jimiž se potvrzuje a stupňuje pocit z vlastní svébytné a jedinečné bytosti. Říkal jsem jim: Dobře, žádná mravnost, žádná transcendence, na to jste už moc velcí a nebojácní, máte prsa, chlupy a vůbec všechno a chcete se co nejúplněji těšit z toho, co jste. Přeju vám to a závidím; ale jestli si pod dojmem svých výjimečných zážitků myslíte, že jste kápli na něco, co tu ještě nebylo a pro co lidé dosud nemají jméno, jste na omylu. Všechny životní postoje, které jsou v rámci lidského druhu možné, lidé už dávno poznali a pojmenovali, a tomu vašemu se říká hedonismus.

Bral jsem tedy někomu iluzi, i když pak hrozila iluze obrácená: že pod sluncem nic nového není. Něco tu přece jen ještě nebylo: oni sami, totiž čerstvý pocit života, který se sice také do směšných detailů opakuje, ale čerstvý přece je. O skvělých zážitcích mluvili i technaři, kvůli nim se pak domáhali na druhých jakéhosi práva, a právě tady to pro mě začíná skřípat. Jedna forma hedonismu se dožaduje výsad nad hedonismem jiných (například těch spavých), na základě čeho? Mravní nadřazenost to být nemůže, takže v čem je způsob technařů lepší než dosavadní způsoby; kde je něco, co by mohlo ospravedlnit míru agrese, jíž se dopouštějí? Možná že jejich hedonismus připadá sám sobě krásnější, ale ani kvalita estetická není v hedonismu rozhodující; rozhodující je potěšení. Pivo a vepřová s knedlíky a se zelím zakládají svůj vlastní hedonismus, a proč má koho zajímat, že si různé hedonismy navzájem nevoní? Hedonismus „knedlíkářů“ proti hedonismu hlučné hudby, fernetu, extáze, remízků pokálených a kdovíčeho ještě — válka jak od Rabelaise, jen ne tak veselá, aspoň zatím.

Když ale nikdo není sám od sebe víc v právu, pak platí už jen pravidlo o tom, čím lze či nelze omezovat svobodu; a pro vlastní svobodu se nelze dožadovat ohledů, které jsme sami neměli pro svobodu druhých.

Rabelaisovo zjevení nicméně připomíná, že by u hedonismu nemuselo zůstat; možná si tu hledá průchod něco základnějšího, radikálnějšího, „něco dionýského“, říká Vlasta Dufková velkoryse na chodbě fakulty, skutečná touha orgiasticky vybočit z řádu? Budiž — odmyslíme-li to, co dionýské určitě není, například údajnou přítomnost politicky motivovaných rváčů, ocitáme se zase ve všeobjímající a všerozpouštějící náruči iluze. Tak třeba vybočit by mělo skutečně znamenat vybočit, a ne pak měsíce kvílet, že se represivní moc „řádu“ opravdu projevila represivně. Takhle neječí bakchantky, tak naříkají hedonisté, kterým byl zkřiven vlas. Dávno, dávno již tomu, co naše civilizace zneškodnila revoltu, udělala z ní cenný projev, prospěšný zážitek, potřebu hedonistovu, iluzi tápajících. Doopravdy se vzbouřit není dnes vůbec snadné, nejsem si jist, zda to vůbec někdo dokáže. Veze se i ten, kdo se neveze: a dobře to ví. Nekonečnou řadou demystifikací jsme jen dál a dál mystifikováni. Kde jsou ty solidní, blbé iluze našich předků maloměšťáků? Konformismus se projevuje antikonformně. Ale může třeba i konformně: to je právě to bezvadné. Všechno je nám příběh, všechno je „o tom“: ode zdi ke zdi, od zdání k zdání. I metafyziku jsme si z toho udělali. Dnešní žraloci kolem sebe rozhazují buddhistickou návnadu.

— Možná i žraloci jsou pouhé zdání?

— Vysvětlete to žralokům!

celý text na: ..:. Listy.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: