[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Čtenářka Instinktu protestuje: Dechovka není CzechTek


2007-01-25, 11:01:00 • CzechTek
Kde vlivem vypitých nápojů padají zábrany a končí předsudky,
tam začíná CzechTek

(Instinkt, 25. ledna 2007)


INSTINKT č. 2, Hudební ráj a peklo

Editorial & Dopisy
INSTINKT čtu pravidelně, hodnotím ho jako jedničku. Podotýkám, že bulvární časopisy nečtu, odebírám jen Květy. Jsem ročník 1933, mám dvě dospělé děti a tři vnoučata. Ve vašem hodnocení populární hudby za rok 2006 mě nadzvedlo, když jste u dechovky na ČT napsali: „Kde vlivem vypitých nápojů padají zábrany a končí předsudky, tam začíná dechovka.“ A naopak chválíte CzechTek.
Dechovka je na ČT jednou týdně a mnoho nás starších se na tu půlhodinku těší. Názor, že dechovka je spojená jen s vypitou sklenkou, je mylný. Můj názor je: „Kde vlivem vypitých nápojů padají zábrany a končí předsudky, tam začíná CzechTek.“

Čtenářka z Trutnova
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Thor Calystern: Tak to mě ani nepřekvapuje (25.01.2007, 11:36:12)
:+)
[2] LSDmasacre: no jistě (25.01.2007, 15:20:23)
klasika...
[3] Instinkt: k dechovce (25.01.2007, 17:03:54)
* Dechovka na ČT - Kde vlivem vypitých nápojů padají zábrany a končí předsudky, tam začíná dechovka. Česká televize moc dobře ví, že módní vlivy přicházejí a odcházejí, ale na lidovú notečku si lze zazpívat kdykoliv. Navíc je tento žánr ve velké oblibě i v programové skladbě regionálních televizí v Bavorsku, Švýcarsku a Tyrolsku, takže díky ČT držíme prst na tepu doby.



[4] Instinkt: k Czechteku (25.01.2007, 17:04:51)
* Czechtek - Festival technohudby pověstný svou živelností a nespoutaností se uskutečnil na dlouho dopředu známém místě a za asistence bezkonfl iktních teamů české policie: žádné napětí nebo překvapení. Bylo to jako jít si sám vybrat vánoční dárky. Ale pořád to ještě byly Vánoce a demonstrace anarchistického způsobu života. Respekt.

[5] Instinkt: k Landovi (25.01.2007, 17:07:33)
* Daniel Landa - I v loňském roce strážil klid náš i našich dítek, jakož i veškeré domácí zvířeny samozvaný kazatel, mesiáš, automobilový závodník, herec, muzikant, zpěvák, skladatel, templář a vzorný občan České republiky Daniel Landa.
A jestliže jsme snad někdy na své pouti zakolísali, posvítil nám svou věčně rozžatou loučí. Národ by měl mít své vůdce...
[6] Instinkt: všechno 1 - Hudební ráj a peklo roku 2006 (25.01.2007, 17:10:31)
Na konci roku se hodí zašilhat okem přes rameno a zabalancovat si - co uchovat v paměti a na co raději nevzpomínat? Zkusili jsme to za vás a sestavili dvě tváře české populární hudby roku 2006 - jednu sošně tepanou, druhou zbrázděnou nežity...

* Jaromír Nohavica - Dařilo se mu, na co sáhl. Album Doma šlo v obchodech na dračku, na koncertech mu publikum zobalo z ruky, přebásnil libreto opery Cosi van tutte a navíc si velmi milým způsobem osvojil pobyt ve virtuálním univerzu a na svých webových stránkách nabídl volně ke stažení desky Pražská pálená a Od Jarka pod stromeček.

* Glen Hansard a Markéta Irglová -Jde sice o hudební dvojici zemí původu smíšeného, ale jejich hudba se objevila v českém filmu Jana Hřebejka Kráska v nesnázích, takže do naší bilance patří. Soundtrack navíc rozšířili na album s názvem Th e Swell Season, kde naříkající hlas Glena Hansarda krájí myokard na kusy a jemný hlas Markéty Irglové vám mazlí duševní prostory plyší. Krásné, akustické spojení kytary, klavíru a inteligentního písničkářství.

* Iva Bittová a Vladimír Godár - I tady se nám pojí mezinárodní pár. Vydali spolu album duchovní hudby Mater (Stálá matka), které vás v modlitbě srazí na kolena. Iva Bittová navíc spolupracovala i s DJ Javasem nebo japonským ambientním mistrem Susumu Yokotou. Záznam z koncertu, kde ji doprovázel newyorský hudební soubor Bang On Can All Stars, zaznamenal režisér Jakub Kohák na nejlepším koncertním DVD, jaké u nás kdy vyšlo, a Iva Bittová si dokonce zazpívala i v opeře Don Giovanni hlavní roli Elvíry....

* Hapka a Horáček - Fortuna jim přála a tak jim nechybí ani odvaha riskovat a objevovat pro širší publikum nové tváře - třeba Františka Segráda nebo Szidi Tobias. Jejich album Strážce plamene sice nijak výrazně nevybočuje z jejich stylu, zato si drží vysoký standard, který česká populární hudba výrazně postrádá. Konečně také získali pro spolupráci Jaromíra Nohavicu a už brzo nám představí sadu videoklipů, kterými doprovodí každou píseň desky.

* Stahování hudby z internetu - Díky serverům i-legalne.cz a allmusic.cz může i tuzemský posluchač zakusit, jaké to je, když si z netu sosá hudbu legálně a bez pastýřského vedení velkých distribučních firem. Za každou legraci se sice platí, ale zase si můžete být jisti, že u vás doma neprovedou příslušné orgány šťáru a případně vám počítač plný nelegálně natahaných písniček nezkonfi skují.

* Xavier Baumaxa - Nikam se nehodí, žádný pornoseriál nenafotil a přitom odevšad vyčnívá. Jak říkával Jaroslav Marvan: „Originál každým coulem“. Každopádně pro českou hudební scénu je nepoužitelný - je vtipný, provokuje, zesměšňuje, baví. Tak proč si, zatraceně, tenhle buran s kytarou loni vydobyl tak závratnou popularitu?

* United Colours Of Ostrava - Loňský ročník ostravské přehlídky zaměřené především na různé podoby world music lze bez přehánění označit za světový. Proč?
Známkou světové dramaturgie bývá nejen to, že dokáže přitáhnout zavedené hvězdy číslo jedna - třeba Roberta Planta -, ale také hudebníky méně známé, přesto svou tvorbou světové. Jako byli američtí Woven Hand.

* David Koller - Při poslechu teprve druhého Kollerova sólového alba Nic není nastálo se vnucuje možná kacířská myšlenka: dobře, že už ta Lucie skončila.
Koller na něm prokázal značnou zralost jak kompoziční tak pěveckou, odvahu projevil i výběrem spolupracovníků. Vznikla deska, jež rezignovala na žebříčkovou prvoplánovost, kterou si ovšem můžete pouštět stále dokolečka. A i ty hity by se na ní našly.

* Hip hop.cz: Cuba libre tři kýble - Líně zahulenou scénu českého hip hopu provětrali deratizéři z party Supercrooo a čerstvý vzduch napnul plachty všem pappas místního rapu. PSH vydali štěrkově hrubou desku Rap’n’Roll, Indymu a Wichovi vydržela naštvanost z celoročního konfl iktu se Supercrooo i na dlouho připravovaném Hádej kdo... Triumf nejprogresivnějšího z místních hudebních žánrů nakonec doplňuje raper Gipsy a jeho originální spojení hip hopu a cikánského folku.

* Bruno Ferrari - Na bujném oři přicválal kazatel Bruno a albem Lovers In Danger vystavěl defi nitivní pomník brakové kultuře. Je zvrhlý, kýčovitý, laciný, křiklavý, ale nespustíte z něj oči. Ani uši. Disco ještě nikdy nemělo tak lákavou příchuť čehosi zakázaného. Jestli si nějaká hudba z loňského roku zasloužila nálepku do 18. let nepřístupno, pak tato.

* Czechtek - Festival technohudby pověstný svou živelností a nespoutaností se uskutečnil na dlouho dopředu známém místě a za asistence bezkonfl iktních teamů české policie: žádné napětí nebo překvapení. Bylo to jako jít si sám vybrat vánoční dárky. Ale pořád to ještě byly Vánoce a demonstrace anarchistického způsobu života. Respekt.


[7] Instinkt: všechno 2 - Hudební ráj a peklo roku 2006 (25.01.2007, 17:11:28)
***

* WWW: Neurobeat - Multimediální tvůrce Ondřej Anděra aka Sifon šířil slávu vévéček již hluboko v 90. letech. Ale až teď, po 15 letech od založení, vyšla WWW dlouhohrající debutová deska Neurobeat. Anděrovy industriálně rozvrzané beaty a jeho rafi novaný přednes surrealistických rýmů výtvarníka Lubomíra Typlta dělají z Neurobeat jeden z nejoriginálnějších počinů místní hudební scény.

* Cesta z ghetta - Hraní v zahraničí je pro většinu českých kapel pořád nedostižným snem. Přesto se najde pár výjimek, které do světa vyjíždějí pravidelně. Trip-popová Khoiba si pomalu podmaňuje Evropu, kterou rockoví Sunshine objíždějí už pravidelně. Lenka Dusilová a Čechomor na podzim koncertovali po USA. Dalšími v pořadí jsou táborské skvadry C a Deverova chyba a očekávaně také raper Gipsy.

* Wanastowi Vjecy žehnali Torpédu - Robert Kodym a P. B. Ch musí mít pořád něco extra. Tradiční křest alba Torpédo jim nestačil, rozhodli se mu požehnat v kostele sv. Vavřince na Petříně za asistence biskupa. Robert Kodym navíc akci patřičně pateticky okomentoval, poukazuje na paralely mezi rockem a starokatolickou církví. A co kdyby vám to, mládenci, pokřtil Dan Landa a zapili jste to jeho Kvaskou?

* Michal David - Nedá si říct a nedá. Přežívá non stop. Klasik českého elektroclashe a soundtracků spartakiád vrhl na trh už čtvrté pokračování italských diskoodrhovaček pod hlavičkou projektu Damichi a návdavkem obšťastnil své věrné kompilací cajdáčků mazaně nazvanou Love Songs. A zas bude mít Dj Žíla na parketu liberecké diskotéky narváno...

* Martin Zeller - Frontman prapodivné kapely Cocotte Minute a jakobymoderátor ve svém pořadu s otřesným názvem Superpomeranč názorně předvedl, jak by neměl vypadat magazín o nezávislé kultuře. Směsice reportáží o týpcích na boardech a amatérských klipů garážových kapel ze všeho nejvíc připomíná Pionýrskou vlaštovku neblahé paměti. Vymačkat a zahodit!

* Pavel Anděl - Jestli někdo v neschopnosti dát dohromady souvislou větu trumfl Martina Zellera, pak jedině Pavel Anděl. Uvolněně si s někým povídat na dané téma nerovná se žoviálně plkat bez ladu a skladu, rozjařeně se usmívat do kamery a vršit slovní vatu. Noc s Andělem je i díky výkonu moderátora téměř nedívatelná.

* Konec Paskvilu - Ne že by šlo o zcela bezchybný pořad, ale přece jen se na něm podíleli lidé, kteří o problematice alternativní hudby něco věděli. ČT ale usoudila, že podobný typ pořadu se nehodí do formátu veřejnoprávní televize a místo něj vyrobila za asistence nezničitelného Pavla Anděla nicneříkající Musicblok.

* Dagmar Patrasová - Fotografi e v jednom bulvárním deníku, kde Dáda s culíky pózovala v modrých plavkách na okraji bazénu a cudně čeřila hladinu chodidlem, probudila i ty nejhlouběji zastrčené archetypy. A když jsme se dočetli, že její manžel Felix Slováček „ještě pořád dokáže být kaňour“, jímala nás závrať. Pryč jsou dětské pořady, Dáda se chystá vstoupit do dospělého žánru - na rozdíl od Sagiho Dáda vyrostla s námi!

* Iva Frühlingová - O skutečném zpívání se v jejím případě sice mluvit příliš nedá, velmi smyslně však recituje, a její písničku Někdy stačí dát jen dech díky seriálu Ordinace v růžové zahradě znají i některé babičky, kterým je jinak celá populární hudba srdečně ukradená. A navíc se na Ivu velmi příjemně kouká (těšíme se na vaše reakce o šovinistech a machismu), takže jaképak copak.

* Ewa Farna - Už z principu nemají hudební hvězdičky vznikající polyuretanovu reakcí na hudební scéně co dělat. Zvlášť když jim není ani patnáct let a večer si pod peřinou naříkají: „Ne pětku ne.“ Ewa Farna má sice, přiznáváme, docela příjemnou barvu hlasu, ale skončí nejspíš vedle recitátorky Frühlingové - k poslouchání není, ale dobře se na ni kouká...

* Daniel Landa - I v loňském roce strážil klid náš i našich dítek, jakož i veškeré domácí zvířeny samozvaný kazatel, mesiáš, automobilový závodník, herec, muzikant, zpěvák, skladatel, templář a vzorný občan České republiky Daniel Landa.
A jestliže jsme snad někdy na své pouti zakolísali, posvítil nám svou věčně rozžatou loučí. Národ by měl mít své vůdce...

* Ro(c)k podvraťáků - Nechme stranou film a soustřeďme se na hudbu.
Opravdu se všichni zainteresovaní domnívají, že cílová skupina poslouchá takhle zastaralý a neinvenční rock, který by zřejmě nudil i v roce 1985? Nadto v podání týpků, kteří by se ve skutečnosti v jedné kapele nikdy nesešli.

* Eva a Vašek - Leckterý rozervaný umělec se pachtí se svými běsy a pak si jeho hudbu koupí krom příbuzenstva jen hrstka podivínů. Paní Evě a panu Vaškovi stačilo nazpívat něco pěkných českých písniček a hned byl pokoj plný bílých orchidejí. Co víc, kde jedni vydají desku za čtyři roky, lidové duo jich během jednoho roku zmáklo rovnou celý balík.

* Dechovka na ČT - Kde vlivem vypitých nápojů padají zábrany a končí předsudky, tam začíná dechovka. Česká televize moc dobře ví, že módní vlivy přicházejí a odcházejí, ale na lidovú notečku si lze zazpívat kdykoliv. Navíc je tento žánr ve velké oblibě i v programové skladbě regionálních televizí v Bavorsku, Švýcarsku a Tyrolsku, takže díky ČT držíme prst na tepu doby.

* Petr Kolář - Přiléhavá kožená kalhota, štramácká džínová hudba, přiměřeně dlouhý vlas, mužný vous, jiskra v oku a desky plné jalových melodií. Vypadá jako rocker, chová se jako rocker a není to rocker. Kdo je to? Petr Kolář, dle Akademie populární hudby náš nejlepší zpěvák. Navíc pilný jako včelička. Bohužel.

* Sagvan Tofi - Exoticky vyhlížející „zpěvák“ se jen tak nedá. K mikrofonu ho sice naštěstí nikdo nepustil, ale i tak se bez něj večírky celebrit neobešly ani loni. Sagi totiž napsal knihu, v níž se vyrovnává se světem českého showbyznysu… Sagvane, byls sice náš kamarád do deště, ale uznej sám - jednou přijde čas, chlapec dospěje v muže a svoje dětské modly opouští. Takže - sbohem!

* Ready Kirken vyhodili Michala Hrůzu - Místo aby si Ready Kirken hýčkali svého předáka Michala jako rozeného hitmakera, ukázali mu dveře od zkušebny. Zakázali mu používat jméno kapely, na jeho post povolali nováčka Honzu Polonského a on tak zůstal sám ve svém 1+1. Tuzemská kytarová scéna utrpěla políček, z něhož se už jen těžko bude vzpamatovávat.

Husí kůže Romana Lipčíka
Už jim zřejmě po roce a půl otrnulo, nebo jen levá ruka neví, co dělá pravá, a tak mi zase zavolali a zase mi do ouška líbezně zpívali, že jejich televize vytváří i kvalitní pořady a do jednoho údajně takového mě lákali. Jenže mně naštěstí ještě neotrnulo a sluch mám taky ještě dobrý, takže jsem zřetelně slyšel, jak se mi ten člověk do telefonu představil. Nepodstatné jméno, podstatná firemní příslušnost: televize Nova. A protože tehdy i z pouhé odmítací formule nastříhali něco, co se jim hodilo k odvysílání, protože byla moc košatá, teď jsem byl stručný. „Je mi líto, ale budu vám muset zavěsit,“ řekl jsem a v podstatě tak i učinil, třebaže z telefonu se na mě do poslední chvíle řinul proud slov, který připomínal citaci z vysílací licence. Slibovali tehdy úplnou BBC po česku, vzpomínáte? Stačí si tu stanici pustit a propast mezi teorií a praxí vyvstane ve vší obludnosti.
Nehoním si tu triko, jaký jsem kabrňák, že jsem dokázal říct ďáblovi ne, že jsem zapudil marnivost zjevit se na nejsledovanějších obrazovkách. Nic nového pod sluncem, pár mých přátel celebrit zná už dávno recept, jak čelit bulváru: nemluvit s ním. Zavěsit, otočit se zády, mlčet. Já ho teď jen šířím mezi nás, obyčejné smrtelníky, s postřehem, že je to docela snadné. Nemluvit. Obejít je, když vám na ulici strčí pod nos bakuli s neklamným logem. Ať se zeptají někoho ze svých, Borhyové třeba. Mám utopický sen, že by se to mělo stát součástí občanského bontonu.

Foto autor| FOTO: ARCHIV FOTO: PETRA MÁŠOVÁ
Foto autor| FOTO: ARCHIV FOTO: MICHAL NOVOTNÝ

Foto popis| Dusilová hraje v Americe
Foto popis| Recitátorka Frühlingová
Foto popis| Věrozvěst diska Bruno
Foto popis| Řekněte Sagimu adios
Foto popis| Czechtech proběhl loni legálně, a přesto neztratil příchuť anarchie
Foto autor| FOTO: LUCIE PAŘÍZKOVÁ

Foto popis| Jarek Nohavica se stává národním bardem
Foto autor| FOTO: ARCHIV

Foto popis| Pořady o alternativní hudbě Česká televize ruší, ovšem dechovka je na jejím programu věčná
Foto popis| Petr Kolář boduje svým rádoby rockem
Foto autor| FOTO: ROBERT SEDMÍK