[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Anticharta ani normalizace nejsou dosud důkladně historicky zpracovány (MF Dnes)


2007-01-29, 19:09:00 • Retro
S antichartou u konce s dechem
(Josef Chuchma, MF Dnes, 27. ledna 2007)

Uplynulo třicet let od exemplárního ponížení českého národa. Ovšem dosavadní způsoby reflexe této události naplnily svoje možnosti. Je třeba jít dál, začít se ptát důkladněji. Jsou toho však nynější aktivní generace schopny?
Nejzákladnější fakta akce, jež dostala název anticharta, jsou známa nejspíš i velkým ignorantům. Proto jen stručně: 28. ledna 1977 se v pražském Národním divadle sešel výkvět české oficiální kultury, aby deklaroval svoji podporu politice Komunistické strany Československa v její kampani proti nově vzniklé občanské aktivitě Charta 77. Nejen účastníci tohoto spektáklu, který si televize a fotografové ČTK mimořádně vychutnali, protože teleobjektivy si z publika „vyndavaly“ ty největší možné úlovky (kupříkladu herce Jana Wericha či Karla Högera), nýbrž i účastníci pozdějšího setkání zástupců české pop-music v pražském Divadle hudby a stovky dalších umělců se podepsali na listiny k textu, který velebil KSČ a vyjadřoval znechucení nad chartistickými „ztroskotanci a samozvanci“. Jednou za pět let Nyní je tomu potřetí ve svobodných polistopadových poměrech, kdy kulaté výročí anticharty je tuzemskými médii připomínáno „celoplošně“ a bez postrevolučního zjitření. Když totiž na začátku roku 1991 Reflex otiskl anketu se čtyřiatřiceti umělci, kteří antichartu podepsali a jichž se časopis zeptal, co pro ně ten podpis znamená v současnosti, obdržel ten materiál nejen od některých účastníků ankety cejch honu na čarodějnice. V roce 1997 už byla situace jiná. Například zpravodajský časopis Týden přinesl na téma Charta, potažmo anticharta dvacetistránkovou přílohu. Kulturní časopis Revolver Revue téměř jedno své číslo čítající 360 stran věnoval normalizační atmosféře sedmdesátých let. Vyšla „anketní“, více než třísetstránková kniha pod titulem Charta 77 očima současníků.

(…)

V české polistopadové společnosti ztvrdl životní provoz, denní chléb musí značná část občanů dobývat daleko intenzivněji a pracněji než před Listopadem. Zaměstnanci jsou často bezohledně vysáváni, soudobí politici jsou médii hlídáni, někdy i vláčeni. Žádná selanka zdejší každodennost není. Nicméně vyskytují se tu zvláštní oázy ohleduplnosti, zdrženlivosti, měkkosti. Ve společenských vědách je patrná rozpačitost v přístupu k normalizační skutečnosti, k tomu, co prožívala šedá zóna, mlčící většina. Není zarážející, že o mocenském převratu na konci 80. let byla již vydána obsáhlá kniha, která dostává odborným nárokům a přitom oslovuje širší veřejnost, totiž práce Jana Suka Labyrintem revoluce, kdežto obdobně zaměřená kniha o roce 1977 s jeho symbolicky výmluvnou antichartou neexistuje? Nacházíme se snad v jakési mezifázi, kdy historici střední a starší generace se do těchto témat z mnoha „dobrých“ důvodů nechtějí pouštět (sami mnohdy mají máslo na hlavě) a mladí historici se k takovým dílům teprve rozbíhají?

celý článek na ..:. iDNES.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: