[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Vyklizení Ungdomshuset neprobíhalo tak rychle a klidně, jak tvrdila policie (Politiken.dk)


2007-04-22, 21:05:00 • Squatting
Ráno, kdy 50 minut trvalo pouze 5 minut
(Politiken.dk, 22. dubna 2007, 12:56)


Redakce nedělní přílohy Politiken mluvila se čtyřmi mladými, mezi nimiž je i zraněný Němec, kteří byli zatčeni v budově Ungdomshuset 1. března. Zde je jejich verze vyklizení domu.

Poznámka: podle informací, které policie poskytla médiím, trvalo vyklizení Ungdomshuset 5 minut a proběhlo klidně.

Ditte Marie Nielsenová, 25 let, novinářka, je v Ungdomshuset proto, aby natáčela dokumentární film. Alexander, 20 let, německý aktivista, je tam proto, aby poskytoval první pomoc při vyklizení. Marc Geraci 18 let a Matias Littauer 17 let, punkoví hudebníci, hráli v Ungdomshuset večer před vyklizením, studenti gymnázia.

Čtvrté patro
Ditte:
„Vzbudí mě rámus. „Eviction now, eviction now“! křičí všichni okolo. Všude je strašný randál a neustálý hluk – brzy mi dojde, že je to helikoptéra“.

Ditte pracuje na dokumentárním filmu o Ungdomshuset pro produkční společnost Bastard Film. Natáčí už 8 měsíců a několikrát v domě přenocovala. Večer před vyklizením usnula pozdě, v domě probíhal koncert a po něm se slavilo.

30 sekund po probuzení stojí Ditte groggy na chodbě se svou videokamerou a svou plynovou maskou.

„Jdu kuchyní a ven ke schodišti, a připravuju si kameru. Otevřeným oknem vidím stroje dole v zahradě. Proud vody střílí proti mě ze zahrady a okno vpadne dovnitř do domu. V kuchyni někdo křičí, že policie je ve čtvrtém patře. Utíkám dolů se schodů a nasazuju si masku. Cítím, že do domu vniká plyn“.
Alexander:
„Lidi pobíhají po chodbě. Trvá mi asi minutu se obléct, nasadit si masku a vyběhnout z malé zkušebny, ve které jsem spal. Na konci chodby, u vchodu na střechu, vidím tmavé siluety. Utíkám k nim, protože si myslím, že jsou to mí přátelé. V půli cesty jsem šokován. Siluety mají štíty, obušky a bílé policejní značky na oblecích“.

Nastává absolutní zmatek. Policie je ve čtvrtém patře dávno před tím, než to aktivistům dojde. Jsou obklíčeni v bleskovém policejním útoku. Alexander křičí, že v domě je policie, otočí se a utíká jak rychle může. U schodiště najde několik přátel, kteří za ním uzavřou barikádu na schodišti mezi 3. a 4. patrem. Takto pokračují dolů a barikádují za sebou vstupy mezi patry. 10-15 z nich se dostane až do přízemí. Zbytek je zatčen policií, která se probojovává barikádami.

Přízemí
V malém koncertním sále v přízemí leží dva mladí punkoví hudebníci a spí. Je to Marc a Matias, kteří večer před vyklizením hráli svůj životní koncert v budově Ungdomshuset.

„Mít možnost hrál v Ungdomshuset bylo naprosto neuvěřitelné. To byla opravdu punková scéna v Dánsku, a tak když nám nabídli abysme hráli, nebyli jsme ani minutu na pochybách – samozřejmě jsme chtěli hrát. O tom jsme snili celá léta“, vysvětluje Marc.

Večerní koncert skončil pozdě a Marc si zapomněl doma v Birkerodu svou legitimaci na vlak. To ale moc nevadilo – stejně museli být oba druhý den ráno ve škole – gymnázium na Christianshavn – tak proč nepřijmout nabídku aby přespali v Ungdomshuset?

Je zima a vyhasla kamna. Mladí hudebníci dostanou ručníky a spacáky od aktivistů a usnou na sedačce. Najednou je v patrech nad nimi zmatek. „Jde sem policie, jde sem policie“, někdo křičí. Dva aktivisté s plynovými maskami vběhnou do koncertního sálu.

„Buď budete bránit dům s námi, a nebo se postavte za bar a vzdejte se policii, až sem přijde“, zní vzkaz.

„Moc jsme tomu nerozuměli. Ono to bylo opravdu divné probuzení. Tak jsme se postavili za bar spolu s nimi. Skrz okno to vypadalo, že sněží. Teprve když jsme viděli jak ostatní pobíhají pokryti pěnou tak nám došlo, že policie použila vodní děla“, říká Marc.

„Najednou se dům začal otřásat a zdí proniklo rypadlo bagru. Vypadalo to jako nějaká obluda, která se pokouší prodrat k nám.“

Chvilku potom je místnost plná policistů se štíty a obušky a plynovými maskami. Brzy nato sedí všichni čtyři na zemi zatčeni.

Do sousední místnosti je vhozen slzný plny, který se brzy dostane i do místnosti s barem, kde se tito čtyři nachází.

„Můj obličej hořel. Jakoby ho někdo otočil naruby. Triko jsem měl mokré od hlenů, slin a slz a skoro jsem nemohl dýchat. Z toho je člověk fakt hysterický a tak jsem prosil policisty, aby mi přetáhli triko přes hlavu, abych se alespoň trochu bránil tomu nejhoršímu“, vypráví Matias, který si také pamatuje větu, kterou policista řekl:

„Teď už to taková sranda není, co“?

A to opravdu nebyla – podle odborníků:

„Slzný plyn irituje povrchy, se kterými se dostane do styku, to znamená kůži, oči, sliznice a dýchací cesty. Je to velmi potentní iritant,“ vysvětluje primář Peter Jacobsen, který pracuje v projektu „Informace o jedech“ v nemocnici Bispebjerg.

Otázka Politiken: „A pokud je použit v uzavřené místnosti“?

„Tak se stane to samé, ale koncentrace bude daleko silnější.“

Sklep
Schody ze čtvrtého patra končí ve sklepní kuchyni. Skrz okna, která jsou zabarikádována železnými mřížemi, vidí Alexander buldozery, které rozbíjí barikády na oknech. Hluk se stává nesnesitelným. Zbývajících 10-15 aktivistů je obklíčeno. Jediná místnost, která ještě není v rukou policie, je sklep.

Po pěti minutách se aktivisté vzdávají kuchyně a zoufale se snaží proniknout hlouběji do sklepa k baru zvaném „Hullet“ a zatarasí dveře do kuchyně. Boj proti buldozerům, které odbourávají barikády na oknech, začíná. Počítače, stoly, sedačky – všechno co se v místnosti nachází – je přemísťováno ke dveřím a oknům, tím se aktivisté snaží zabránit vstupu policie do místnosti.

„Podařilo se nám vydržet dost dlouho. Buldozery se nemohly dostat dovnitř, dokud jsme upevňovali barikády. Policie vhodila do místnosti slzný plyn, ale my jsme všichni měli plynové masky. I když to štípalo, dalo se to vydržet. Pak ale zapnuli vodní dělo, které zasáhlo tři čtvrtě místnosti. Museli jsme se všichni stisknout do rohů, aby nás nezasáhla voda“, vypráví Alexander.

Aktivisté vidí přibývající množství policistů. Voda jim brání udržet barikády. Podlaha je plná zbytků baru, který byl rozbit na kusy a použit jako barikáda. Voda se dostává do místnosti a všechno plave.

Po asi 20-25-ti minutách v „Hullet“ se musí posledních 10-15 aktivistů stáhnout. S vodou a plynem v patách běží do „Usmálie“ – malé místnosti o velikosti zhruba 10-15 čtverečních metrů, která má zašupovací dveře a stává se náhle místem poslední obrany domu.

Z místnosti „Usmálie“ slyší aktivisté, jak se policisté dostali do „Hullet“. Uběhne trochu času. Vypadá to, jakoby obě strany, každá na své straně dveří Usmálie, čekaly na poslední úder. Od chvilky, kdy policie přistála na střeše Ungdomshuset, uběhlo zhruba 45 minut. Kromě spousty plynu už nic jiného v místnosti není. Všechno bylo použito na barikádu.

„Policie začala tlouct na dveře a vyzvala nás k tomu, abychom otevřeli. My jsme taky tloukli na dveře a dělali jsme hrozný rámus, se vším, co jsme kde našli, abysme ukázali policii, že se nevzdáme. Nic jinýho už nám nezbývalo. Neměli jsem jiný zbraně než naše pokřiky. Najednou byly dveře rozmláceny a do místnosti vhozen slzný plyn. Vodní dělo strhlo ty, co stáli v první řadě, zpátky do místnosti. Poslední co jsem viděl je policista se zvednutým obuškem“ říká Alexander, který se probudil po několika hodinách v nemocnici Rigshospitalet.

Na konci místnosti sedí Ditte se svou videokamerou.

„Policie vypáčí dveře a vnikne do místnosti se napřaženými obušky. Mlátí, mlátí, mlátí a mlátí a čím dál víc lidí je zraněno, jak se policie probíjí místností. Jde to strašně rychle. Je to jak v kresleným seriálu, kde vidíte jen spoustu rukou a nohou, které vyčuhují na všechny strany“, říká Ditte.

„Vidím hned dvě krvácející hlavy, jeden člověk se kácí na zem. Ti, kteří jsou po ranách už nehybní, jsou položeni na podlahu na břicho, do vody z vodního děla a jsou jim svázány ruce. Já sedím vzadu v místnosti a zvedám svou novinářskou legitimaci nad hlavu. Pokouším se natáčet, ale dostanu ránu přes prsty a rozkaz odložit kameru“.

Zatčení aktivisté sedí na zemi a policie jim serve z hlav plynové masky.

„Všude je strašně plynu a hrozně to bolí. Kašlu a hleny mi tečou z hlavy. Zní to, jakoby lidi zvraceli. Sedíme tu několik minut, potom nás po jednom odvedou do malého koncertního sálu, který se jmenuje „Volské oko“, kam umístí všechny zatčené.

Přízemí
„Dost dlouho jsme slyšeli ze sklepa randál a řev. Nejdřív to byl povzbuzující pokřik, kterým aktivisté volali jeden na druhého. Později to bylo: „Ježíši, co to děláte“? a podobný křik na policii. Znělo to, jako by to tam probíhalo dost drasticky“, říká Matias.

Zhruba hodinu po zatčení byli čtyři aktivisté z baru umístěni spolu s ostatními 32 zadrženými z domu v místnosti „Volské oko“.

„Hodně z nich vypadá dost pomláceně. Několik silně krvácí z hlavy. Jiní zase sedí a kývají se ze strany na stranu – jakoby s nimi nešlo navázat kontakt. Krátce potom nás všechny fotografují a registrují a před tím, než nás odvedou ven a odvezou, dostaneme na hlavu černé kapuce. Několika lidem je dají na hlavy obráceně, to bylo dost nepříjemné. Vypadalo to, jakoby se policie snažila zakrýt zmlácené obličeje před novináři – počítali jsme s tím, že novináři už budou shromážděni venku.

(redakčně kráceno)

Dohra
”Když jsem se probral, tak jsem byl dost bez sebe. Sestřička se mě ptá, jestli si pamatuju jméno a datum narození. Nějak se mi to podařilo vykoktat, než mi došlo, že ležím v nemocniční posteli. Jsem nahý a postel je plná krve. Je asi 10:30. Později se dozvím, že jsem upadl do bezvědomí v 7:50”, říká Alexander.

Na stránkách Youtube je video pod názvem ”rydningen af ungeren 5” (URL: http://www.youtube.com/watch?v=KHPDZE2xFpA viz. níže). Zde je záběr, jak je Alexander vynášen v bezvědomí z Ungdomshuset a položen na zem. Policisté jsou zády ke kameře, ale vypadá to, jakoby se snažili zastavit krvácení a poté položili na aktivistu termodeku.



Lékářská zpráva potvrzuje, že Alexander byl zbit a trpí ”hypothermia accidentaliu”, což je podchlazení těla z důvodu šoku. Do nemocnice je přijat v 8:24.

V sanitce je měřen stav Alexanderova vědomí a zní ”10 GCS”, což znamená, že je v bezvědomí. Podle lékařské zprávy je důvodem ”rána do hlavy a vdechnutí plynu”. Lékař v sanitce dává Alexanderovi 100 mikrogramů fentanylu.

”Fentanyl je 100x silnější než morfín a dává se mimo jiné pacientům v bezvědomí. 100 mikrogramů je velmi silná dávka, pokud člověk dostává fentanyl poprvé. Taková dávka se dává jen tomu, kdo trpí akutními bolestmi”, říká Lona Christrupová, lektorka na Farmaceutické fakultě.

Po pořízení snímků hlavy je Alexander pozorován v nemocnici kvůli možnému otřesu mozku, v 13:45 je předán policii a odvezen do vazby. V sobotu v noci je spolu s dalšími zatčenými cizinci předán německé policii v Puttgardenu. Německá policie je registruje, fotografuje a odjíždí.

Několik dní nato je Alexander tři dny hospitalizován, tentokrát v nemocnici v Hamburku, z důvodu bolestí hlavy a nevolnosti. To jsou typické symptomy otřesu mozku.

Tři dny po zatčení je Ditte propuštěna, protože není aktivistka ale novinářka. Její film není konfiskován a záběry z Ungdomshuset budou použity příští rok v dokumentárním filmu.

Ale Ditte utrpěla poškození plic, které podle její vlastní výpovědi je důsledkem velkého množství slzného plynu, který vdechla poté, co jí policie v malé sklepní místnosti strhla plynovou masku. Od 1. března není schopna mluvit souvisle více než 5 minut, je neustále přerušována explosivním kašlem, který nelze zastavit. To se opakovaně stane i při rozhovoru s redakcí Politiken.

„Máme případy poškození plic, kdy nastává dlouhodobé snížení funkce plic. Tyto případy jsou známy a dokumentovány. Nevím, jaký stupeň slzného plynu byl v té sklepní místnosti, ale v případech, kdy nastane poškození plic, byli lidé většinou v uzavřených místnostech“, říká primář nemocnice Bispebjerg Peter Jacobsen.

Marc a Matias jsou den po zatčení vyslýcháni. Matias první – a je propuštěn. Poté se mění u soudu směna a Marc je umístěn do vyšetřovaní vazby. Několik dní nato je Matias znovu zatčen a umístěn do vazby – policie se domnívá, že by na svobodě ovlivňoval vyšetřování. Pár dní nato je Marc propuštěn – a po několika dnech na svobodě znovu zatčen, ze stejného důvodu.

Oba hudebníci jsou ve vazbě celkem tři týdny.

zdroj: ..:. Politiken.dk:.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Kuba: udiv? (23.04.2007, 11:53:17)
No sorry, ale to se nemuzou divit, kdyz nekde budu delat barikady, schovavat se a "rvat a delat ramus abych dal najevo ze se nevzdam", ze me vyzenou bagrem a plynem. Schvalne jestli maj nasledky i ty co vzdali? To je taky obraceny ny hlavu, nejdriv delaj bordel, barikady a pak kdyz prijde policie, jsou strasny chudinky. Lito mi jich fakt neni, dobre jim tak. Delaj bordel, plyn na ne. Policie se urcite nevyziva v mlaceni mladejch, ale kdyz delaj bordel, nechat si srat na halvu taky nemuzou.
[2] acab: (23.04.2007, 17:58:50)
masakr! always acab!
[3] peter: chapem? (23.04.2007, 19:17:28)
na jednej strane to fakt mali vzdat ked vam v dome pristane 50 policajtov tak vam je asi jasne ze to nema cenu, ale zas branili svoj domov. co by si robil ty Kubo? branil by si sa?
[4] stefan: (23.04.2007, 19:34:29)
[1] schválně co budeš dělat ty až tě někdo přepadne doma a barák ti zbourá... jestli si jenom řekneš "hm, blbý" tak taky nejsi nic moc
[5] Enola Gay: (24.04.2007, 13:18:02)
Pche, no tohle je už tradičkě ohraná písnička, ty co se odvážili v Ungdomshuset zůstat si každopádně zasluží náš obdiv a jestliže některým lidem zůstanou trvalé následky možná až dokonce života je více než smutné.. No bohužel Ungdomshuset je již v troskách = konec jedné legendy..
[6] Prtkoš: souhlas (24.04.2007, 15:31:38)
Jasně domov bych bránil ale pokud by mi to patřilo a já jsem na to tvrdě musel makat.Naprosto souhlasím s Kubou.