[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Polemika v Respektu o likvidaci Ungdomshuset


2007-04-23, 10:46:00 • Squatting
Rušit, či nerušit nelegální centrum?
(Respekt, 23. dubna 2007)


Polemika – Daniela Vrbová, Mette Buchardtová

Výbuch násilí v Kodani, který doprovázel likvidaci tamního alternativního kulturního centra, může vypadat jako konflikt dvou okrajových částí společnosti. Boj o kodaňský Ungdomshuset ale mnozí Dánové vnímají jako hlubší konflikt, signalizující změnu atmosféry v Dánsku. Jak vidí celou věc lidé úzce spojení se zbouraným kulturním centrem?

Mette Buchardtová
Autorka přednáší na univerzitě v Kodani.

Ungdomshuset pro nás pětadvacet let reprezentoval alternativní způsob života a „jiný“ pohled na většinovou společnost.

Daniela Vrbová
Autorka studovala v Kodani dánštinu.

Politika by měla být garantem vymahatelnosti legálního soukromého vlastnictví
Mette Buchardtová: Při čtení textu Daniely Vrbové Anarchisté v Domě Boha Otce (Respekt č. 11/07), který informoval

(pozn. Cztk wblg: Britské listy zveřejnily reakci na článek Daniely Vrbové – Tendenční Respekt
a podrobný článek Kauza Ungdomshuset)


o konfliktu okolo bourání Domu mládeže v kodaňské čtvrti Norrebro, mohl českým čtenářům uniknout jeden podstatný rozměr celé kauzy. Ráda bych ho doplnila o pohled, který se mnou v Kodani sdílí mnoho lidí a který za zbouráním této stavby vidí něco mnohem podstatnějšího než likvidaci jednoho hlučného klubu.
Ungdomshuset pro nás pětadvacet let reprezentoval alternativní způsob života a „jiný“ pohled na většinovou společnost, který se díky pravicové vládě dostává v Dánsku během posledního desetiletí pod sílící tlak. Byla to platforma pro nekomerční levicově orientované politické a společenské aktivity. Dům mimo jiné využívala místní lesbická a gay komunita. Centrum mělo explicitně antirasistický a antinacionalistický program, stojící v opozici ke vzrůstajícímu nacionalismu v dnešní dánské politice i společnosti.
Dánské noviny během konfliktu zdůrazňovaly divokost místní punkové komunity. Faktem je, že v domě byla koncertní síň, kde policie neevidovala žádné násilné incidenty ani problémy s drogami. Soužití s okolím nebylo vždy ideální, ale dům řádně platil za plyn, elektřinu a město Kodaň s ním nemělo žádné výlohy. Noviny psaly i o tom, že obyvatelé čtvrti Norrebro proti Domu mládeže masivně protestovali. Založili sice skupinu, která svůj kritický postoj veřejně prezentovala, ale novináři už nezmínili vznik mnohem početnějšího sdružení sousedů, kteří kulturní centrum podporovali. Další rozšířenou chybou je tvrzení, že v Domě mládeže lidé bydleli. To není pravda: bylo to alternativní kulturní centrum, ne ubytovna. Navzdory svému názvu nebyl dům využíván pouze mládeží. Koneckonců v Kodani za jeho záchranu demonstrovali lidé velmi rozdílného věku i sociálního postavení.
Rozhodnutí radnice objekt prodat není možné vnímat jen jako snahu zlikvidovat budovu plnou hlasité punkové hudby. Jde o výsledek sílícího tlaku na ekonomickou „normalizaci“ města, jeden z projevů současné pravicové populistické politiky, která je v Dánsku na vzestupu již od začátku 90. let minulého století. S tím souvisí nový majitel objektu: Faderhuset (Dům Otce) je extremistické hnutí, které považuje například homosexuály nebo chudé lidi za bytosti „posedlé démony“. Na to má každý právo. Mnoha lidem v Dánsku ale není příjemné, že toto sdružení získává nyní na úkor kulturní alternativy další oficiální prostor pro šíření své „věci“.
Hodně se diskutovalo i o „nesmyslném násilí aktivistů po vyklizení domu. Fakt, že se tolik lidí postavilo proti masivní policejní síle, lze ale vnímat i tak, že Dům mládeže byl pro ně dlouhá léta významnou součástí života. Jeho příznivci byli radnicí dlouhá léta ignorováni. Bylo velmi frustrující zjistit, že politika funguje tak, že změna veřejného vlastnictví na soukromé je nástrojem pro zničení kulturní rozmanitosti. Řada Dánů se necítí dobře v atmosféře, která potlačuje všechny politické i kulturní aktivity, které jsou odlišné od „bílých“ norem dánské střední třídy.

Daniela Vrbová: Děkuji Mette Buchardtové za reakci na můj článek Anarchisté v Domě Boha Otce. Jsem ráda, že nabídla na události okolo Domu mládeže v Kodani pohled zevnitř. Nebudu zde dokazovat, že jediná pravda o této kauze byla v mém textu. Jednak si to nemyslím, a jednak jsem se snažila, aby bylo patrné, že spor má (minimálně) tři strany, a tudíž že musí existovat (minimálně) tři verze událostí. Ráda bych ale reagovala na několik bodů, které odkazující k mému článku, a doplnila další argumenty, které jsou v této souvislosti ve hře.
Dokážu si představit, že kterýkoli Dán nebo člověk hlouběji obeznámený se situací kolem Domu mládeže musel mít pocit, že můj článek jen klouže po povrchu. Jenže zatímco Dánové přesně vědí, co si pod Domem mládeže vybavit, nebo s ním dokonce svazují své osobní zážitky, českému čtenáři taková asociace chybí. O stržení Ungdomshusetu většina českých médií psala jen jako o nebývalé vlně pouličního násilí v Kodani. V tu chvíli mi přišlo jako vhodnější vysvětlit, kvůli čemu toto násilí vzniklo.
Můj článek byl prostě pro ty, kteří o věci nic nevědí. Reakci paní Buchardtové tedy vnímám jako dobré doplnění. Píšete, že „bylo frustrující zjistit, že politika funguje tak, že změna veřejného vlastnictví na soukromé je nástrojem pro zničení kulturní rozmanitosti“ a že prodej Domu mládeže je projevem sílícího tlaku ekonomické „normalizace“ a pravicové populistické politiky. To je jeden pohled na věc. Jiným může být ten, že co jiného než politika by měla být garantem vymahatelnosti legálního soukromého vlastnictví. Prodej Ungdomshusetu bylo legální, svobodné rozhodnutí majitele, tedy radnice. V médiích se v této souvislosti příliš nezmiňuje, že uživatelé bývalého Ungdomshusetu nejsou žádní sociální a ekonomičtí vyděděnci a že vzniklý fond Jagtvej 69 na podzim 2006 nabízel za odkoupení domu 10 milionů dánských korun (což je podle mých informací mnohem víc, než za kolik byl v roce 2000 prodán).
Dům mládeže byl jistě centrem alternativní kultury, oázou pro lidi s nevětšinovým názorem. Jeho likvidace ale podle mne rozhodně neznamená, že by tito jedinci byli v dánské společnosti politicky nebo sociálně perzekvováni (a už vůbec ne v tom smyslu, jak se ve světě používá pojem politická perzekuce). Spíš bych namítla, že mladí Dánové s „nevětšinovými názory“ jsou stále v jednoznačně luxusnějším postavení, ekonomickém i sociálním, oproti jiným „nevětšinovým“ skupinám obyvatelstva.
Pokud byl spor o Ungdomshuset politickou záležitostí, je škoda, že se týkal majetku, kterého lze znovu nabýt někde jinde, a ne nějakých principů, které by zlepšily poměry v celé společnosti. Mimochodem, tento argument pochází od mladého Dána, který pravidelně volí levici a do Ungdomshusetu chodíval na koncerty. Jen nepochází z Kodaně, ale z jutského Randers.

Mette Buchardtová: Daniela Vrbová argumentuje, že se ve svém původním textu snažila podívat na případ týkající se Domu mládeže ze tří úhlů pohledu. Já její článek takto nevnímám. Spíše se domnívám, že dvě strany tohoto sporu (organizaci Faderhuset a uživatele Domu mládeže) popisuje jako sice zábavné, avšak zcela iracionální šílence. Jejich činy a úmysly (stejně jako lidí, kteří vyšli do ulic) jsou ale podložené racionálními úvahami. A jejich spor je (bez ohledu na to, zda podporujeme jednu z jeho stran, nebo nesouhlasíme s nikým) zasazen do kontextu závažného společenského konfliktu celého Dánska.
Vrbová zjevně považuje tuto zemi za dosti výsadní místo k životu. Myslím, že lidé žijící mimo Dánsko budou muset tento názor změnit, jako to již učinili mnozí jiní pozorovatelé, avšak to je na jiný, rozsáhlejší příběh. Konkrétně se domnívám, že je velmi problematické a v důsledku (byť pravděpodobně neúmyslně) nemorální předkládat argumenty, které se snaží určovat, „kdo trpí více“.
Zdá se, že si paní Vrbová myslí, že lidé v Dánsku, kteří mají názory, jež označuje za „nevětšinové“, jsou v lepší situaci než mnozí ve stejném postavení na jiných místech ve světě. To může být do určité míry pravda, avšak také nemusí. Je to ale správná úroveň, na které lze diskutovat o tom, co je správné či špatné činit v konkrétní společnosti? Představme si to takto. Bylo lepší nebo horší být v 70. letech minulého století mučen ve vězení ve fašistickém diktátorském režimu v Jižní Americe, podporovaném USA, nebo být mučen ve vězení (nebo v domácím vězení) v diktátorském stalinistickém režimu ve východní Evropě, podporovaném Sovětským svazem? Některé kruhy západoevropské levice zaujímaly v 70. letech stanovisko, že druhá možnost je lepší, ale co si o nich myslíme dnes?
Je lepší, když stát prodává domy, které byly původně poskytnuty státem k veřejnému užívání jako Dům mládeže? Je lepší, když vyhání lidi z domů, kde žijí se svými rodinami, jako se k tomu schyluje v případě kodaňské Christianie, protože chce, aby tyto domy byly plně ve státním vlastnictví? Vážená paní Vrbová, stát může lidi utlačovat privatizací i znárodněním, v tom je jádro věci. Dánsko není prvním státem v historii, který prostřednictvím demokracie vykazuje totalitní znaky. Já to vidím tak, že dnes je to dánský stát, kdo dává uprchlíky do táborů. Dnes je to dánská policie, kdo provádí domovní prohlídky bez soudního příkazu. Když dochází k projevům státní totality nebo ke zneužívání moci, lidé na to prostě někdy reagují. Je jedno, co konkrétně zažehává oheň společenského konfliktu. Mělo by to být vždy bráno vážně, ať už se jedná o předsedu vlády, který lže, o kresby v novinách nebo o zničení domu, který slouží veřejnosti.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Zdeněk Jehlička: Děkuji, nechci paní Vrbová (04.09.2007, 16:24:31)
Naprosto souhlasím s paní Buchardtovou, s názory paní Vrbové se jistě dá úspěšně a dlouze polemizovat, ale krátce-zrcadlí negramotnost a stupiditu našeho medialního prostředí. Zajímavá a v podstatě charakteristická je vytáčka paní Vrbové, to když byla nachytána na švestkách zaujatosti, vždyť ona jen chudinka psala pro české prostředí neznalé věci, kterému chybí patřičné asociace...Proto je mu třeba asi náležitě ukázat, jak se na věc dívat...Děkuji, nechci paní Vrbová, děkuji, nechci vážená redakce Respektu aj. našich současných normalizátorků!!!