[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Podle „egoistycké mrdky“ žádná squatterská subkultura v Česku neexistuje (Reflex.cz)


2007-05-17, 16:30:00 • Squatting
Konec squatingu v Čechách
(JXD, Reflex.cz, 17. května 2007)


Či lépe řečeno – konec levicové alternativy, konec komunitních subkultur, konec pubertální vzpoury s čírem. V Čechách je poslední fungující squat, ale když jsem se pokusil dát dohromady reportáž o tom, jak v roce 2007 funguje, zbylo z ní teskné vzpomínání a zpráva o konci.

Poprvé v tomto roce jsem přišel ke squatu Milada na hranici Troje a Holešovic někdy počátkem ledna. Bylo odpoledne, zaparkoval jsem auto na louce pod mostem, kousek došel pěšky a byl u té staré prvorepublikové vily, kterou dávno a dávno nikdo neudržuje, obklopené zahradou s křovisky a smetím. Vešel pograffi tovaným vchodem, zastavila mě mohutná mříž zamčená na řetěz s visacím zámkem. A ať jsem bouchal a volal, co mi hlasivky stačily, nikdo nevylezl. Jako by tenhle poslední pražský a vlastně i republikový squat vymřel.
STRUČNÁ HISTORIE SQUATTINGU

Sedl jsem si, dal si cigaretu a vzpomínal. Kdy jsem byl na Miladě vlastně poprvé? To už z paměti nevylovím, zato z ní vylovím besedu, které jsem se tady účastnil a již zorganizoval legendární guru českého squattingu Slávek Tesárek. Už když tenhle squat vznikl, tak jsem si s ním a všemi dalšími legendami této formy mladé levé alternativy u nás tykal. Vždyť v devadesátých letech, v jejich druhé polovině, kdy byl zlatý věk squatů, jsem jako reportér obrazil většinu českých squatterských komunit. Dům U divého muže. Ladronka.
Exist. Milada. Střešovičtí Medáci. Squatterem nazýváme toho, kdo najde neobydlený, opuštěný a chátrající dům, obsadí jej, začne tam bydlet a vyvíjet nějakou činnost – buď kulturní a sociální, nebo politickou v rámci mladé nestrukturované levice a ultralevice. Squat je obsazován stoupenci hnutí punk (pokud ještě nevymřeli), mladými anarchisty, členy Antifašistické akce, militantními vegetariány a všemi podobnými typy této těžko definovatelné subkultury. Od stavení obsazeného bezdomovci nebo nejrůznějšími podivínskými tuláky squat odlišuje právě ono vytváření „alternativy“ – ať už kulturní, nebo politické. U nás za jejich historii bydlelo ve squatech asi tři sta padesát tuzemců.
Sám squat Milada vznikl symbolicky na Prvního máje roku 1998, kdy squatteři obsadili vilu, a ještě dodnes je squattery střídavě osidlován. V jeho zlatých letech tu bývaly besedy, koncerty, alternativní výstavy, stánek s občerstvením a živo, bylo to místo v hardcore subkultuře stejně oblíbené jako mnohý klub. Dnes na webu Milady najdeme „aktuální“ rady, jak se chovat na CzechTeku 2005, a spoustu plánů. Squatteři se chtěli dohodnout s majitelem, vilu zrekonstruovat, udělat tu alternativní kulturní centrum, ateliéry, internetovou kavárnu a bla bla bla. Pod projektem je ovšem jako projev jisté seberefl exe napsáno: „Předchozí text byl psán s vědomím, že jeho platnost potrvá stejně dlouho jak tento pomíjivý den a že zítřejší ráno bude vyžadovat jiné myšlení a budou platit jiné postupy.“

PONURÉ ODPOLEDNE S KLASIKEM

Jako je Velká říjnová socialistická revoluce historicky spjata s Leninem, jsou český squatting, a Milada zvlášť historicky propojeny se Slávkem (Slavomírem) Tesárkem. Pokud jste někdy viděli v novinách nějakou fotku ze squatu, tak je to ten s tou vojenskou čepičkou. Je na všech a čepici prý neodkládá ani v noci. A přiznávám, že za ta léta, co ho znám, je kšiltovka stále tmavší. Slávek momentálně slaví čtyřiatřicítku, táhne za sebou z let squattingu nedoplatky za zdravotní pojištění a živí se brigádami. Z Milady odešel, přestože byl jejím zakladatelem.
Prvního máje v devadesátém osmém byl ve skupině demonstrujících anarchistů, kteří v centru Prahy zaměstnávali policii, zatímco jiná skupina squatterů obsazovala Miladu. Pak byl mezi čtyřmi squattery, jež za Miladu stíhali podle paragrafu 249 – neoprávněné užívání bytu nebo domu. O několik let později byl zase stíhán v souvislosti s tím, že policie zabavila truhlíky s konopím, co měli squatteři za okny. Prostě se k nim přihlásil. Nakonec ho soudili zase za squatting a jeden z těch soudů dokonce vyhrál. Soud velmi rozumně rozhodl, že zasquatování Milady nemělo vysokou společenskou nebezpečnost. Pro Miladu si založil občanské sdružení, které nyní stagnuje. Loni na podzim z Milady odešel – a nejen to. „Kontaktoval jsem majitele a sdělil jim, že dávám od squatu ruce pryč a že nejsme jako sdružení schopni zajistit, že se tam nebude páchat trestná činnost.
Děly se tam hrozný věci, dealeři odtud chodili prodávat pervitin do klubu Cross, tahali si tam čtrnáctiletý holky ...“
Ptám se, proč radši těm dealerům po anarchisticku nenabili huby. Prý to udělali, ale najednou se zjistilo, že kromě těch dealerů -narkopankáčů – tam vlastně nikdo nechodí, že on, zakladatel, zbyl se svými názory sám. Slávek vždy prosazoval, že do squatu nepatří tvrdé drogy a že tam nesmí být kriminalita, a v podstatě se to na Miladě dařilo držet. Pokud už někdo smažil, alespoň to neprodával.
„A co by se s tím jako teď mělo dělat? Měli by to policajti zavřít?“ ptám se nakonec provokativně.
„Za současného stavu by to asi bylo nejlepší,“ vyrazí mi dech Slávek.
V depresívní náladě jsem tedy vyrazil na squat vpodvečer v naději, že mi tam bude někdo vnucovat piko. Zase na zahradě mrtvo, zamčená mříž vchodu a za ní se po chvíli hulákání objevili dva mladí vyplašení Slováci, kluk s holkou, co nic nevěděli a nechtěli se fotit. Prý tam nikdo jiný není ...
O několik dní později na webu Milady zaznamenám novou reklamu na akci – má být o posledním dubnovém víkendu, v sobotu koncert, tři kapely, a na konec pálení čarodějnic.
Tak se vypravím do squatu potřetí. Na zahrádce sedí mladý squatter jak ze zlatých časů vily.

SQUATTER JUNIOR

Sowa se narodil v roce 1984, a má tedy na adolescentní revoltu zákonný nárok. V e-mailu se podepisuje Šílený Sowa a troufám si říct, že to sedí. Seděl ve squatu, když jsem tam přišel potřetí: „Na podzim byl úpadek, to má Slávek pravdu, ale pak přišla zima a jaro a s ním nové podněty, projekty ...“ Prý se odtud skutečně peří dealovalo, ale už prý s kamarády vydealovali ty dealery ven a už je Milada zase funkční, alternativní etc. Mluví hodně, bez přerušení a je z něj cítit jarý mladistvý optimismus. Fakt mu to závidím. Když dopoví o subkulturách, jejich poslání, svých plánech s Miladou a také o úloze punku a squattingu v postmoderní společnosti, nesměle se ho zeptám, kolik jich na ty masívní projekty je. Popatří do země, pak statečně řekne, že sedm. S kamarády. Provede mě domem, kde je opravdu zlý bordel polámaného zpřevraceného nábytku na místě, kde kdysi bývalo cosi jako kavárna, ale šest kámošů nikde. Nešlapu v tom – proč by squatter neměl mít náhradní volno?
Než se vrátím domů, mám od Sowy mail: „Slyšel jsem, že si egoistycká mrdka. Ale to se mi na druhou stranu líbí. ... Mám blízko ke kyberpunku a anarchismu, ale nepatřím nikam. Využívám různé způsoby a rád experimentuju.
Mám celkem nabitej život i přesto, že jsem mladej. Už jsem odmítl pozice s nadprůměrnými platy. V životě hledám uvědomění, zábavu a osobní smysl.“ Pak se vrátí ke svým plánům alternativy: „Obnovila se meditační místnost, vyvinuly zatím méně viditelné aktivity, ale s dobrými výsledky, obnovujem stránky a je toho fakt hodně, na čem teď pracujem. Jak jsem řekl, do týmu se hodí každej aktivní a kreativní jedinec. Nejlépe někdo, kdo by koordinoval činnost s odbory a dělnickýma organizacema a ekologickými aktivisty.“ Nerad bych se Sowy dotkl, ale představa, jak se mu hrnou do squatu schopní koordinátoři politické činnosti, mi přijde dost mimo. Inu nevadí, hlavně když bude koncert!

KONCERT SE NEKONAL

K pochopení, proč se od revoluce o krásnou vilu u Vltavy nikdo nestará, je třeba uvést několik suchých dat. O vilu byl asi do roku dva tisíce restituční spor. Proto s ní nemohl vlastník – státní Ústav pro informace ve vzdělávání – nic dělat. Než spor skončil, byla Milada katastrálně sloučena do jedné parcely s vedlejší, rovněž opuštěnou vilou Miluška, o kterou se vede restituční spor dodnes. A tak s ní vlastník nemůže nic dělat dál. „Squatteři jsou tam bez našeho souhlasu. Informace od pana Tesárka jsme dostali a předali je policii,“ říká jeho tisková mluvčí. A dodá, že ihned po ukončení sporů se chce úřad obou vil zbavit a předat je jinému státnímu úřadu. Kdy spory ovšem soudy ukončí, neví nikdo, a tak mohou squatteři zatím squatovat.
V sobotní odpoledne přicházím na Miladu a hned je vidět, že se něco děje. Na provázcích mezi stromy jsou po zahradě rozvěšené kresby a fotografie mladých umělců. Není jich moc, a kde jsou ti umělci, nevím, ale alespoň něco. Uprostřed zahrady malé týpí z maskovací sítě. Na lavičce Sowa s kastrůlkem vody a žiletkou – holí si hlavu. Má nohy od zelené barvy. V trávě o kus dál oba slovenští pankáči a u squatu legendární postava českého anarchopunku – Francis. Zasloužilý alternativec – navíc s přítelkyní. Prý ve squatu přebývá. To už je dohromady pět. Po chvíli přijde dredatá dívka, která do squatu nepatří, ale přišla ukázat a vystavit své kresby. Tak je pověsí na šňůry a je jich šest, ale abych nekřivdil – ještě projde děvče s knihou, novinářem zhnusené tak, že se hned ukryje ve squatu.
Tak na chvíli jdu do Milušky čili Prasete, jak se rovněž zasquatované vedlejší vile říká, podívat se za starými známými. Jednoho z těch, co tam bydlí, Richarda, znám snad dvacet let. Prase je squat apolitický a na Miladu navázaný spíše geograficky. Slávek o jeho obyvatelích říká, že to jsou penneři, rozuměj tuláci, ne squatteři. Kolem domu roste salát a kedlubny v úhledných řádcích, Richard říká, že musí kamsi pro vodu, ale nakonec se nechá zlákat k návštěvě sousedů. O koncertu na Miladě nevěděl. Tak se vrátíme na zahradní výstavu a s Richardem je jich tam sedm. Ptám se, kdy přijedou kapely a jestli bude stánek s občerstvením. Jenže dvě ze tří kapel postihla nějaká nepříjemnost a u třetí se řeší, zda dorazí. Stánek nebude.
Druhý den si pak potvrdím, že z kapel nedorazila ani ta třetí.
Miladu neohrožuje pervitin, ale nezájem kohokoliv. Veškeré alternativní směřování mládeže se přesunulo do freetekna a soundsystémů, mladí už se systémem nebojují jako punkeři, ale prostě na něj kašlou a tancují si, kde je napadne.
Žádná squatterská subkultura už neexistuje. Squatting je mrtev.

Foto popis| Squat je ta budova vpravo
Foto popis| Sowa osobně
Foto popis| Věšení obrázků na výstavě
Foto popis| Vchod do Milady
Foto popis| Na dvoře vzorný pořádek
Foto popis| Francis s přítelkyní
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Hanys: ano (17.05.2007, 17:48:13)
ja si myslim, ze to JXD trefil velmi vystizne, obzvlaste s tim freeteknem. Mozna se mylim(e)
[2] JXD: Milada (18.05.2007, 13:17:33)
[3] datelgrind: (19.05.2007, 10:49:33)
Z toho posledního odstavce sem trochu na rozpacích ... Vždyť přece tím že budem systém ignorovat , mu vlastně podrážíme nohy - to je ta myšlenka freetekna je to o tej svobodě - dělěj si co chceš a na systém ser - to je anarchie - jasný punk je agresivnější a jakoby militantnější vůči sytému ale myslim si že freetekno je taky dostatečná alternativa vůči systému ... sem rychťák a squating podporuju ... 23punx