[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Druhá vlna punku - A History of Anarcho Punk 1980 – 1984 (recenze na ČSAF.cz)


2007-05-20, 9:44:00 • Alternativní kultura
Punk jako revoluční hnutí: odlesk zašlé slávy
(Petr Polák, A-kontra, 15. května 2007)


Na sklonku minulého roku vyšla v nakladatelství anglického punkového labelu Cherry Red kniha Iana Glaspera The Day The Country Died s vševysvětlujícím podtitulkem A History of Anarcho Punk 1980 – 1984. Ačkoliv by se po prvním prolistování mohlo zdát, že publikace je svým popisným až encyklopedickým stylem určená pouze fajnšmekrům s hlubokým zájmem o ostrovní hudební scénu, je ve skutečnosti velmi čtivá a vedle výčtu vydaných desek a členů sestav jednotlivých anarchopunkových kapel nabízí i vhled do subkultury jako takové: její politiky, dynamiky i praktického způsobu fungování.

Punk chytá druhý dech
Na počátku osmdesátých let byl původní protestní náboj punkové vlny ten tam – pokud byl ovšem někdy vůbec přítomen a nešlo pouze o chytrý marketing v rebelském rouchu. Punkové kapely první vlny skončily na mamutích korporativních labelech a pokud kdy měly nějaké poselství, pak se se vstupem na velká pódia rozplynulo v rock’n’rollovém životním stylu nových celebrit. „Hodně původních kapel se prodalo nebo rozpadlo a scéna se stala více komerční, což většina původních punks snášela s nelibostí. Celá podstata punku byla ztracena,“ shrnuje Key z kapely Youth Of Asia. Ale na ulicích a v garážích to znovu vřelo. Mladí lidé poslouchající a naslouchající punkovým kapelám měli pocit zrady a prodaná rebelie se jim začala odcizovat. (…)

Co pro druhou punkovou vlnu anarchie tedy vlastně znamenala? Celou knihou prostupují tři základní principy, které tuto scénu spojovaly. Zaprvé to bylo DIY, tedy princip „udělej to sám“. Kapely se zcela úmyslně a plánovitě postavily mimo hudební byznys; samy si navzájem organizovaly koncerty, samy si nahrávaly a vydávaly desky, psaly své vlastní časopisy a zakládaly své vlastní labely – nikoliv za účelem tvorby zisku, ale vzájemné pomoci a spolupráce.
Druhým principem byla levicová anti-autoritářská politika. Kapely ve svých textech mluvily o právech zvířat, squattingu, válce o Falklandy a antimilitarismu, boji proti ultrapravici, nukleární hrozbě, teroru pravicového neoliberalismu, stávkách pracujících, anarchismu, pacifismu... A zdaleka nešlo pouze o verbální vyjádření.
Tím se dostáváme ke třetímu principu: Anarchopunkové kapely kladly velký důraz na převádění slov do praxe, podle hesla „action speaks louder than words“ (činy hovoří hlasitěji než slova).(…)



Členové a členky kapel nezřídka bydleli v komunitách založených v zasquattovaných domech a aktivně se podíleli na vyhledávání a obsazování dalších domů. Vydávali řadu benefičních kompilací a pořádali benefiční koncerty, které vydělaly statisíce liber – mezi nejčastější příjemce peněz a podpory patřila militantní organizace na ochranu práv zvířat Animal Liberation Front a právě stávkující horníci a dokaři. Pořádali demonstrace a přímé akce a podporovali nejrůznější kampaně (nejvíce asi CND, Kampaň pro jaderné odzbrojení). Přímo z anarchopunkového prostředí vzešla iniciativa Stop the City, pořádající okupační street party ve finančních a obchodních centrech velkých měst, a v neposlední řadě také legendární militantní organizace Class War.
Velký důraz se kladl na práva zvířat. Naprostá většina kapel sestávala z vegetariánů a vegetariánek, silné bylo i zastoupení veganů a veganek. Lidé z anarchopunkového prostředí se velice aktivně účastnili protestů a přímých akcí, téměř masově podporovali hnutí sabotování honů atd. Silnou pozici měly i feministické myšlenky, existovalo i několik ženských feministických kapel. Ian Glasper i vysloveně zdůrazňuje, že v anarchopukové scéně byla účast žen mnohem vyšší než v první punkové vlně, kde se téměř nevyskytovaly. (…)


Skinheads a násilí
Ale po fázi geometrického růstu se anarchopunkové hnutí dostalo do doby úpadku. Lidé v knize hovoří o některých konkrétních příčinách, i když svou roli jistě sehrálo i to, že přišly nové trendy...
Velkým problémem anarchopunkového hnutí bylo násilí. A nešlo jenom o neonacisty, se kterými si jakž-takž umělo poradit. V celé knize se opakují popisy incidentů se skinheads, údajně apolitickými stoupenci oi!, hudebního stylu, který velmi vehementně propagoval novinář z hudebního časopisu Sound Gerry Bushel. Hovoří o nich Scottie z kapely Symbol Of Freedom: „Organizoval jsi třeba benefit pro, řekněme, rodiny stávkujících horníků, nebo na sítě pro dostupné bydlení nebo podporu mentálně postižených a tyhle nezvaný, nemluvní, nechtění čuráci přišli, rozmlátili okna, zmlátili návštěvníky a uzavřeli nám další potencionální místo na koncerty, a peníze, které jsme mohli vydělat, šly na pokrytí škod.“
Vypořádat se se skinheads, kteří měli plnou pusu jednoty a byli „jedněmi z nás“, nebylo vždycky tak snadné jako v této vzpomínce Iana z Tears Of Destruction: „Pamatuji si, jak jsme jednou šli na koncert Poison Girls v Oxfordu. Skinheads byli dost horliví a pokoušeli se dostat na pódium, ale Vi chytla jednoho z nich za koule a zakroutila... To je hned z počátku zklidnilo!“
Lidé tvořící anarchopunk byli absolutně nadšení. Myšlenkou anarchie doslova žili a „zaměstnávala“ je na plný úvazek. Velkou ránou pro ně byla porážka hornické stávky. Po pěti letech bylo navíc jasné, že žádná revoluce není na obzoru a anarchopunk přestal být pro spoustu lidí cestou. Hřebíčkem do rakve byla i bitva o Stonehenge (1985), brutální policejní zákrok proti tradičnímu neoficiálnímu festivalu konanému zdarma u této megalitické památky. Tradičně zde vystupovala spousta punkových kapel a policejní zásah pro spoustu účastníků a účastnic znamenal ohromnou deziluzi.
Hodně lidí také zmiňuje, že se hnutí stalo až příliš politicky korektním a v podstatě konzervativním. Lidé sledovali jeden druhého, hlídali se navzájem, zda-li někdo nepřekračuje dané hranice a nezpronevěřuje se svým myšlenkám. Zaměřovali se ale na okrajové záležitosti a nepodstatné detaily namísto celku, což vyvolávalo hodně zlé krve a dokázalo otrávit spoustu nadšených aktivistů a aktivistek.

celý článek na: ..:. ČSAF.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] zivy chcipak: (30.07.2008, 20:16:47)
je to text nad kterym sem se musel hodne ale to faktz hodne zamyslet protoze sem punkac delsi dobu ale anarcho-punk od nedavna a je to velice zajimavy a fajny text fakt se mi to libi chvalim osobu pripadne osoby ktere to delaly.
diky moc za ten text