[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Prezident Disident Pazmrd II. promluvil v Praze


2007-06-5, 23:52:00 • Vládní lži a jiná svinstva


Opustím Prahu s jistotou, že otázka svobody není vyčerpána a že její budoucnost je v nejlepších rukou.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Bush: Freedom (06.06.2007, 00:04:28)
Ve svém druhém inauguračním projevu jsem zaslíbil Ameriku myšlence ukončit tyranii našeho světa. Podle některých ze mě toto prohlášení dělá "disidentského prezidenta". Jestli prosazování světové svobody ze mě dělá disidenta, pak tento titul budu nosit s pýchou.

Bush miluje slovo "freedom"

05.06.2007 - 19:44, autor: ČTK.

Praha - Americký prezident George Bush říká na veřejnosti některá slova velmi rád. Ukázalo se to v Praze při jeho projevu na konferenci o demokracii a bezpečnosti. Projev, který pronesl na počátku svého evropského turné, označovala média za klíčový. Byl zajímavý i tím, že Bush v něm použil slovo "freedom" (svoboda) čtyřicetkrát.

Bush má toto slovo patrně velmi rád. Použil ho v souvislosti s šířením demokracie, bojem proti terorismu či obhajobou lidských práv. "Svobodě se dá klást odpor, svoboda může přijít se zpožděním - ale svoboda se nakonec nedá upřít," přednesl například Bush v Černínském paláci. Text jeho pražského projevu zabral skoro 12 normostran.

Slovem "svoboda" však Bush nešetřil ani při své první návštěvě české metropole v roce 2002, kdy se tu účastnil summitu zemí NATO. Tehdy třeba řekl, že Spojené státy nedovolí, aby irácký diktátor Saddám Husajn terorizoval země, které milují svobodu.

http://www.ct24.cz/bush/index_view.php?id=217448
[2] Buchert: souzní s Bushem (06.06.2007, 10:29:00)
Viliam Buchert
Bushova "svoboda" souzní s Čechy
Dvaadvacet potlesků za 32 minut. I to byl včerejší odpolední projev George W. Bushe na konferenci o demokracii a bezpečnosti v pražském Černínském paláci. Jistěže, v sále seděli Bushovi příznivci a neustále tleskali. Ale Česko podobný projev dlouho nezažilo a nezažije. Důvodů je hned několik. Především těžko bylo s Bushem v něčem nesouhlasit. Jeho pojetí svobody, demokracie a lidských práv se sice mnohým nelíbí, ale jak předvedl, je to postoj, který souzní s myšlením mnoha Čechů. Zejména proto, že jsme zažili desetiletí komunistické totality a dokážeme daleko citlivěji některé situace posoudit ve srovnání se svobodou "zmlsanými" Západoevropany.

Také se ukázalo, že vlastně vůbec nikdo jiný na světě než prezident USA (tím nemyslím konkrétně Bushe, ale všeobecně) nemůže takto jasně a otevřeně kritizovat poměry v Rusku, Číně a mnoha dalších zemích světa. A opět: někdo bude jeho slova považovat za imperialismus a arogantní vměšování se do záležitostí cizích států. Jenže Bush současně s tvrdým odsudkem řekl, že považuje právě moskevskou a pekingskou vládu za partnery, nikoli za nepřátele. A to je velmi, velmi podstatný rozdíl proti dobám studené války, kterou ostatně prezident Spojených států při dopoledním jednání s českou delegací úplně odmítl. "Pokud ji někdo chce, tak ať si na to hraje. Ale beze mne a bez Ameriky." Tím odpověděl elegantně na slova Vladimira Putina a jeho neukojitelných generálů.

Ale kam jít dál?

Souhlasit se dá i s odporem k režimům na Kubě, v Súdánu či Severní Koreji. Vždyť co se dá namítat na podobné věty jako: "Tolerování tyranie je chybou. Nesmí se v 21. století opakovat." Či: "Svoboda je touha duše." Nebo: "Měnit svět je těžké a někdy se to zadrhne." Zde v zjevné narážce na tragickou situaci v Iráku či komplikovaný stav současného Afghánistánu.

Přesto George Bush na některé věci neodpověděl. Či nechtěl odpovědět? Jeho výborný a poutavý projev postrádal nové návrhy na konkrétní řešení pro budoucnost.

Ano, nemůžeme tolerovat totalitní režimy. Ano, někdy je pro jejich potlačení potřeba použít i sílu.

Ano, svoboda a demokracie by si možná nakonec měly najít cestičku, sice hodně klikatou, dlouhou a specifickou, ale ke každému. Jenže jak k tomu pokročit rychleji? Jak pomoci (pokud bereme za slovo Bushe, že "nejsou to jen kulky, které vedou k nastolení univerzální přitažlivosti svobody") trpícím v totalitách?

Je zjevné, že po pekelném "zádrhelu" v Iráku je i George Bush poněkud opatrnější v tom, jak pokračovat v "dobývání" další plochy světa, jež pokryje demokracie.

Jasný obrázek o Bushovi

Včerejší "černínský" projev také ukázal, že Bush není vůbec politikem, kterým smýkají fundamentální neokonzervativní americké síly. I když je pravda, že někdy se to tak při pozorování zpoza Atlantiku zdát skutečně může. Jeho představa o svobodě a demokracii je naprosto jasná. On z ní nijak neustupuje, a jak řekl včera českým politikům, tak pro něj to není žádná otázka volby, ale otázka přesvědčení. "Je mi jedno, že proti mně lidé protestují, že se jim některé mé kroky nelíbí. Politik, který nedokáže dodržovat zásadní principy, nemůže uspět," měl říci Bush při rozhovorech.

Dá se to nazvat dokonce vírou? Ano. Ale vírou v dobrém slova smyslu. Bushovo vyznání bylo něco, co nevypadalo jako řeč zaslepeného fanatika. A to bude jeho kritikům vadit úplně nejvíce. Že jeho názory na svobodu (ale v jiných projevech třeba na nesprávnost potratů či nesouhlas s manželstvími homosexuálů) jsou klasickým konzervativním postojem. Postojem vycházejícím z hlubokého přesvědčení. Opakuje ho neustále a dlouho.

S tím se přece dá souznít. I když je to v Česku a v celé Evropě dnes tolik nepopulární.

MF Dnes, středa 6.6.2007

http://nazor.cz/n070606_Viliam_Buchert.html
[3] iHNed.cz: Busholánek (06.06.2007, 10:38:37)
HN.IHNED.CZ 6. 6. 2007 00:00

Petr Fischer: Premiérův skandál demokracie

S příjezdem amerického prezidenta George Bushe do Prahy se rozběhla podivná debata, skrze niž se do českého veřejného prostoru vrací zvláštní vylučovací logika. Každý, kdo se vyjadřuje k Bushově politice, a tedy i k umístění radaru v Brdech, cítí potřebu projevit buď bezbřehou příchylnost k jediné mocnosti světa (Spojeným státům), nebo naopak odpor k mocnosti bývalé a nenáviděné (k Rusku). Soutěží se v projevech lásky a nenávisti, jak nakonec pěkně doložila servilní oslavná píseň ministryně Parkanové, jako by nešlo o vážné diplomatické otázky, které se nedají řešit na základě tlukotu srdce.

Když to dělají publicisté, kteří chápou svou práci jako šíření správných postojů a přesvědčení o jediné civilizační pravdě, vzbuzuje to úsměv. Ten největší pak v kontrastu s umírněným Bushovým vystoupením na Hradě. Když se ale do hry na lásku a nenávist pouští předseda vlády, přestává legrace.

Jak rozumět Franklinovi?

Mirek Topolánek minulý týden pronesl důležitou řeč. Podle většinového názoru komentátorů šlo o řeč státnickou, protože jasně vyjádřila ochotu Česka bránit svou svobodu, to vše v kontextu nekonečného boje proti terorismu, který před šesti lety vyhlásil prezident George Bush. Není náhodou, že Topolánkův projev rétoricky připomínal mnohé Bushovy přímočaré a jednoduché proslovy. Ale přímočarost, jasnost a srozumitelnost ještě nezajišťují státnickost vyslovených slov, i kdyby je zdobily citáty deseti amerických prezidentů a myslitelů, a ne jen slova George Washingtona a Benjamina Franklina použitá českým premiérem (na Úřadu vlády už asi jiné knihy nejsou).

Ostatně ani Franklinova slova "ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost", zřejmě premiér zcela nepochopil, což by se státníkovi nestalo. Topolánek přinejmenším podcenil proměnlivý kontext, v němž se tato věta po jedenáctém září 2001 objevovala. A už vůbec si on ani tvůrce jeho projevu nevšimli, že v podtextu tohoto citátu vládne slovo strach, přesněji přehnaný strach o bezpečí, takový, který se po pádu dvou věží na Manhattanu hystericky šíří západní civilizací a za pomoci politiků Bushova střihu omezuje spoustu dříve samozřejmých svobod.

Výběrová historie

Ke státníkově projevu se nehodí ani výběrové převyprávění historie, k němuž se předseda české vlády uchýlil, když zdůrazňoval, že "po druhé světové válce, kdy Američané již podruhé přijeli zachránit Evropu, si obyvatelé svobodného světa přáli, aby je chránili již napořád." Cožpak se v západní Evropě, ve svobodných zemích, nikdy nedemonstrovalo proti rozmístění raket a budování amerických základen? Cožpak Američané zachránili Evropu opravdu úplně sami? A nerozhodovalo se o poválečném ideologickém dělení Evropy, při němž spadlo Československo do sféry sovětského, komunistického vlivu, už dříve a tak trochu i za americké asistence? Historie přece není černobílé divadlo.

Emoce a touha po uznání přivedla premiéra k další zdánlivé samozřejmosti. "S koncem studené války však zmizel jasně definovaný nepřítel. Mnoho lidí podlehlo falešnému dojmu, že nastal konec historie, že liberální demokracie už nemůže nikdo a nic ohrozit." Není to pravda, pokračuje premiér, nepřítel tu je a nikdy nespí, proto se musíme dostatečně ozbrojit, aby nás nezastihl nepřipravené. Na Franklinova slova, která premiér použil v závěru, došlo už v polovině projevu. Potřebujeme-li nepřítele k tomu, abychom rozuměli světu a vlastní existenci, zasloužíme si pak svobodu, kterou premiér Topolánek tak pěkně hájí?

Nepřítel základem politiky

Předseda české vlády nechtěně parafrázoval tezi kontroverzního německého myslitele Carla Schmitta, který ve své studii Pojem politična z roku 1932 (letos vyšla česky) kritizuje liberální demokracie za to, že nechápou zakládající význam nepřítele pro vznik a existenci politického společenství. Nepřítel dokáže stmelit, vyvolává vlastenecké emoce, vytváří pravý politický národ. I USA vznikly jako výraz odporu k britské koruně. Jakmile nepřítel zmizí, upadají i národy, hroutí se do sebe, podléhají národům jiným, které si své nepřátele nenechaly jen tak utéct. Jak daleko se tu dá dojít? Není Německo třicátých let, v němž Schmitt píše svou knihu, varováním před každým dalším režimem, který ve snaze vytvořit stmelený dav nepřátele konstruuje a vymýšlí?

V nacistickém Německu, s nímž je Schmittovo psaní spojeno, jeho teze rezonovaly, ale že budou rezonovat i dnes v úplně jiné souvislosti a že je budou propagovat liberálové a zastánci parlamentní demokracie, kteří se považují za ochránce svobody, to je hrůzné zjištění. A skutečný "skandál demokracie".

Státník si v otázkách nepřátel dává pozor. Ne tak premiér Topolánek, který se zamiloval do bushovské rétoriky, a to tak, že zcela samovolně a bez vysvětlení začal používat i expresivní, ale velmi neurčitý výraz "darebácké státy". Je to dobré: "státnická" politika má stále šanci, potenciálních nepřátel bude vždycky dost.

http://domaci.ihned.cz/c6-10084490-21323040-002000_d-premieruv-skandal-demokracie
[4] Blesk: Hodně štěstí kovboji (06.06.2007, 11:15:07)
Vážený pane prezidente,

rádi bychom vás přivítali v Praze. Nepočítejte ale s tím, že vás tu všichni rádi uvidí. Jedete sem totiž obhajovat radar, který si tu většina Čechů nepřeje. Nedivte se, špatné zkušenosti. Mnozí mají ještě v paměti rakety, které sem přivezl někdejší Sovětský svaz.


Jistě, vy za to teď nabízíte ochotu zrušit českým občanům víza do USA. Po tolika letech bezvýsledných jednání o odstranění této ponižující procedury se vás už ale doprošovat nebudeme. Přejeme vám, ať se vám v ČR líbí. A ať se vám u nás nepřihodí žádné nepříjemné faux pas, žádný nepříjemný přebrept. Však víte, že si často nejste jistý v kramflecích.


Tak snad jen pro jistotu: český prezident se jmenuje Václav (nikoliv Santa!!) Klaus a od slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče, s kterým jste si ho minule spletl, ho poznáte snadno: neustále opakuje ´opravdu, ale opravdu´, zatímco Gašpi končí každou větu slůvkem ´preci´.


Tak hodně štěstí, kovboji!


Redakce Blesku

http://www.blesk.cz/Clanek77532.htm
[5] New York Times: Bush v Praze (06.06.2007, 12:34:38)
New York Times: Bushova pražská tiskovka před umlčeným tiskem

...
Ne všichni Češi odmítají plánovaný Bushův raketový systém. Vlastě Parkanové, české ministryni obrany, se ten nápad tolik líbí, že propukla ve zpěv.

http://www.blisty.cz/art/34689.html
[6] Respekt: Bushonámo (07.06.2007, 09:24:33)
... z Bushe zbudou za pár let jenom vzpomínky na Irák a Guantanámo.

Bush pokazil summit
7.6.2007 04:46 – Jiří Sobota
http://glosy.respekt.cz/Bush-pokazil-summit.html
[7] G8: (07.06.2007, 11:36:30)
Úloha Spojených států amerických ve světových dějinách
Daniel Veselý
...
Já osobně soudím, že deviantní politika této velmoci představuje v současné době větší nebezpečí pro lidstvo než kdysi Čingischánovy válečné výboje, Hitlerova tužba porazit a podrobit si svět nebo sovětská a čínská forma bolševického imperialismu.

Jak prohlásil jeden latinskoamerický aktivista: „Kdybychom měli držet minutu ticha za oběti politiky USA, byli bychom do smrti zticha.“

http://www.blisty.cz/2007/6/7/art34706.html