[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Směle a bez odporu (?) do náruče policejního státu (Blisty.cz)


2007-07-18, 23:04:48 • Komentáře / názory
Svoboda projevu a shromažďování se nerealizují v podmínkách výjimečného stavu
(Radek Mikula, Britské listy, 18. července 2007)


Příběh, který musí skončit, i tak bych mohl nazvat svůj článek s odkazem na 13. 7. 2007 publikovanou tiskovou zprávu Ligy lidských práv Nelidské zacházení v policii a vězeňství: nekonečný příběh? . V posledních letech bere dech rychlost, jakou jsou ze společenského vědomí vytěsňovány hodnoty zakládající lidská práva a občanské svobody. Jakoby se z nich stávaly pojmy, které nikoho nezajímají, jen obtěžují.
Vždy mě fascinovala otázka, jak se jich společnost dokázala vzdát po Únoru 1948. Nemohl jsem pochopit, jak mohlo být jednou něco samozřejmé a o několik měsíců nemožné nebo velmi nebezpečné, když jde o jevy tak důležité pro vztah jedince a celku. Nyní tomu asi začínám rozumět – pro většinu občanů to nic důležitého není. Svobody jsme se rychle nasytili a necítíme potřebu a často ani energii jí využívat ke svému působení ve veřejném prostoru.


Začátek května a června ukázaly, jakže moc to nová moc myslela vážně se svobodou projevu a shromažďování, tedy s tématem, který do značné míry odcizil mladé pokolení od sociální demokracie, jejíž vláda znamenala citelnou degradaci právního prostředí. K jménům jejích posledních dvou ministrů vnitra snad netřeba nic dodávat. Dodnes soudně nepotrestaný útok na dnešní předsedkyni poslaneckého klubu Zelených – vzhledem k okolnostem případu zde došlo k trestnímu stíhání pachatele (ovšem ani po více než roce nebyla podána obžaloba) a jeho propuštění ze služebního poměru, což přes dlouho řadu podobných případů nemá v polistopadové historii obdobu – causa tzv. privilegované oběti, podstatně dramatičtější zákrok na Czechteku, kde sice obžaloby podány byly, nikoli však na rozběsněné policisty, obě řadu měsíců se vlekoucí a zároveň šťastně pozapomenuté kauzy jsou samy o sobě varováním, že vládní priority neleží tam, kde si je mnozí slibovali zvláště poté, co přišli do vlády právě Zelení.


Řada politicky aktivních občanů se přesvědčila, že při konfliktu s policií nemají u soudu zaručeno rovné postavení vůči jejím příslušníkům. Svědectví policisty váží úplně jinak, než svědectví občana. Zatímco právo předpokládá zásadu „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“, soudy v případech tohoto typu aplikují spíš „v pochybnostech nízký trest“. Justiční alibismus jde tak daleko, že, jak se autor článku nedávno osobně přesvědčil, v případě neudržitelné obžaloby soud sáhne raději k uznání jeho viny s upuštěním od potrestání, ačkoli k tomu nejsou splněny zákonné podmínky, kdy pachatel např. musí spáchání trestného litovat a projevovat účinnou snahu po nápravě. Pachateli nebylo nic platné, že místo toho systematicky projevoval pohrdání policií, státním zastupitelstvím i samotným soudem až ho o přestávce musel přítomný zástupce středočeských anarchistů nabádat k pořádku.

Pro spravedlnost je ovšem nutno dodat, že soudy, především Ústavní soud, stále ještě tvoří nejméně narušenou část státní mašinérie. V případech, v nichž se hraje o politická práva, najdeme i zprošťující rozsudky obsahující v odůvodnění věty svědčící o znepokojení soudce nad úpadkem právního charakteru naší republiky. Obě žaloby, které byly v nedávném období podány proti zákazů protiradarových pochodů, také skončily hned v prvním kole jednoznačným úspěchem.

Naproti tomu státní zastupitelství klesla do podoby jakéhosi právního oddělení policejní mafie. Přijala roli, kterou samotná nejvyšší státní zástupkyně označila za úlohu „pasivního pošťáka a také orgánu, který kriminalizuje jakékoliv nestandardní chování“.


Při pohledu do budoucnost s přihlédnutím ke stále silnější lhostejnosti k tématu lidských práv nelze než se obávat, že přeměna České republiky z právního státu ve stát policejní bude v dohledné době dokončena. I když podle všeho nepůjde vysloveně o návrat před rok 1989, lze čekat další zvýšení policejní perzekuce jako např. legalizaci nezákonných databází politických aktivistů, tak jako byly loni legalizovány násilné odběry DNA bez souhlasu soudu a bez náležité kontroly proti jejich zneužití. Soudní praxí se může stát automatické uznání viny občana, který se postaví státním orgánům a vynášení podstatně tvrdších rozsudků v podobných případech. Vše pod heslem větší efektivity při prosazování veřejného zájmu podobně jako tomu bylo u snahy vyloučit novelizací zákona občanská sdružení z rozhodovacích procesů. Připočtěme stále častější užívání ostré střelby policisty v ulicích i na silnicích a dostaneme obrázek státu, který se postavil nad své vlastní občany i zákony, a stává se nástrojem nadvlády mocných nad většinou, která má stále menší možnost dobrat se zákonnou cestou svých práv.

PERSPEKTIVA ODPORU

Východisko ze stavu, jež dosud nenastal, ale který už není tak nepředstavitelný jako ještě před několika málo lety přestavuje již zmíněná Listina.

Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Již dnes mě obtížně napadá, jak právními prostředky dosáhnout spravedlivého trestu pro násilníky v policejních uniformách a jejich patrony od psacích stolů na Inspekci ministra vnitra nebo na státních zastupitelstvích. Pokud by se potvrdilo, že jediným prostředkem, jak jim zabránit ve všeobecném prosazení standardů policejního státu, je jejich invalidizace, ne-li něco drastičtějšího, pak nastane čas vytvářet černé listiny policejních a justičních zločinců.

Kandidátů máme dnes už dost.

více na: ..:. Blisty.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: