[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Sdun.net: Mainstreamové zpravodajství je čistá politická propaganda, potvrdil to i summit G8 (Respekt)


2007-07-27, 8:42:00 • Média
Netočte mávající prezidenty
(Bára Procházková, Respekt, 15. července 2007)

Přetlak na německém mediálním trhu oživuje zpravodajství.


Státníci a státnice G 8 se usmívají do kamery. Střih. Mladí zakuklení demonstranti hází zápalné lahve na policii. Střih. Vážení televizní diváci, to bylo setkání nejvlivnějších politiků světa. Konec.
Tyto obrázky se v televizních zprávách opakují každý rok. „Vláda se přísným režimem v tiskových centrech pokouší směrovat novináře, aby psali pouze o věcech, které jí vyhovují,“ říká k tomu německý žurnalista na volné noze Matthias Sdun. „Žurnalisté se například mohou pohybovat jen v těsných mantinelech dovolených organizátorem, takže zpravodajství o podobných akcích jako setkání G 8 spočívá čistě na obrázcích v televizi. Vlády potřebují, aby novináři dělali líbivé záběry, protože jednání jsou často bez konkrétního obsahu.“ Sdun se rozhodl tento zakletý systém prolomit a se třemi dalšími kolegy založil webovou stránku pro nezávislé videozpravodajství.
His Bono Voice

Několik týdnů příprav, pevné nervy a výdaje za pár stovek eur na každého – cílem Sdunovy skupiny je žurnalistika, kterou neovlivňuje ani politika, ani předepsaná délka příspěvku nebo přání šéfredaktora. Stránku založili mladí novináři původně pro sebe a své přátele, během červnového summitu G 8 v Heiligendammu si jich ale všimla i známá média a odvysílala či otiskla odkazy na zpravodajství mladé čtyřky (www.sdun.net). Ta totiž nabízí pohled za kulisy setkání, ukazuje podmínky žurnalistické práce během summitu, například jak vláda manipuluje žurnalisty vydáváním akreditací pouze vybraným kolegům. Zprávy z letošní schůzky G 8 korunovaly na všech kanálech obrázky mávajícího George Bushe, jak opouští summit a nasedá do letadla. Ale co se dělo předtím? To nám žádná televize neukázala. „Je to čistě politická propaganda a novináři se nechají nachytat,“ říká kameraman Sdun. Přesto stovky novinářů čekají několik hodin (a někteří kvůli tomu za peníze daňových poplatníků přiletí i vrtulníkem), aby z přikázaných stanovišť natočily třívteřinový nic neříkající spot. Sdunovo internetové zpravodajství místo toho zveřejňuje rozhovory v plné délce, dává prostor pro vyjádření všech diskutujících stran a vysvětluje lidem, za jakých podmínek novináři na místě pracují. Největší výhodou mladé čtyřky je čas a prostor. „Byl jsem svědkem toho, že novinář z hlavního televizního zpravodajství oslovoval na koncertě proti globalizaci pouze celebrity. To tě názory mladých aktivistů v publiku nezajímají? ptal jsem se ho a on mi řekl, že do zpráv se vejde pouze Bono Vox,“ říká Matthias Sdun. „Rádi bychom i za cenu minimálních výdělků v nezávislé novinařině pokračovali, třeba si někdo náš nápad koupí jako balíček,“ dodává otec nápadu, který si dnes stejně jako jeho kolegové plat vylepšuje psaním propagačních textů pro soukromé firmy „ve volném čase“.

Na vlastní pěst

Zaměstnání redaktora je v Německu kvůli sociálním výhodám, dlouhodobé jistotě a nadprůměrnému platu kolem 3000 eur vyhledávanou pozicí. Získat takové místo je však dnes téměř nemožné. Ve spojení s hospodářským útlumem začal totiž v Německu zhruba před pěti lety stagnovat i trh s inzercí. Několik tištěných médií zkrachovalo, ostatní musela omezit investice a také personální náklady. „Mnoho vydavatelství začalo v době novinářské krize šetřit a fungovalo to. Proto se snaží šetřit i v lepších časech,“ řekl ředitel novinářské školy Henri-Nanen-Schule v Hamburku Andreas Wolfers. Dnes se uvolněná místa redaktorů často škrtají, nové pozice vznikají jen zřídka. „Každý rok na trh přijde kolem dvou tisíc absolventů univerzit a novinářských škol. Naprostá většina z nich nedostane zaměstnání, začne tedy pracovat externě,“ popisuje mluvčí Německého svazu novinářů Henrik Zörner. Také Matthias i jeho přátelé patří mezi oněch 25 000 německých novinářů (což je zhruba třetina celého tamního stavu) na volné noze.
Zároveň s nárůstem externistů se mění i struktura médií. „Redaktoři už nejsou reportéři, ale spíše kancelářské krysy. Místo vlastních reportáží se zabývají byrokracií a koordinací externistů,“ popisuje německý novinář v Praze Kilian Kirchgässner. Konkurence je však čím dál větší – ukončené studium, dvouletá speciální stáž ve vydavatelství a několikaletá praxe. Aby se novináři na volné noze prosadili, musí být stále nápaditější a hledat mezery na trhu.
„Aby se dnes žurnalista prosadil, musí se stát specialistou. Buď si najde nějaký vědní obor, nebo musí umět obsluhovat hned několik médií najednou – tedy vedle textů pro tisk musí dodávat také rozhlasové příspěvky nebo video,“ říká Wolfers. „Také specializace na nějakou exotickou zemi může být výhodou,“ doplňuje ho Andreas Metz z berlínské organizace n-ost. Její členové žijí v zemích střední a východní Evropy a pracují tu jako zpravodajové pro německá média. Díky těmto novinářům dostávají čtenáři etablovaných médií i zprávy z míst, kam by se regulérní redaktor jen těžko vypravil či dostal. Externí nadšenci to přitom dělají na vlastní pěst a často i doslova na svůj účet: média jim totiž zaplatí pouze dodaný příspěvek, a nikoli výdaje s ním spojené.

Autorka je redaktorkou Pražského deníku.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: