[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Bílí soudci a černí prokurátoři v rudých časech (iHNed.cz)


2007-08-8, 8:02:00 • Média
Bílí soudci a černí prokurátoři v rudých časech
(Tomáš Němeček, iHNed.cz, 8. srpna 2007, 0:07)


Probírat se justičními archivy z 80. let je jako listovat přečtenou knihou. Víme, jak se děj rozuzlí – ale ještě srpen 1989 působí studeně a nekonečně: bití demonstrantů, zatýkání kvůli nepatrným protestům, vyvážení autobusem za Prahu.

Minule zde byla řeč o tom, jak část soudců a státních zástupců stále dohání jejich tehdejší trapná minulost. Teď je třeba dodat B: vedle zbabělosti existovala odvaha. I v komunistické Sodomě se našlo dost soudců, kvůli nimž by Hospodin tenkrát justici nesežehl.
Sedm statečných

Když se počátkem 90. let rozhodovalo o potvrzení soudců ve funkcích, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) sestavil seznam těch, kdo v politických případech posílali do vězení. Připojil ale i "bílou listinu"; sedm ukázek, že i tehdy šlo rozhodovat férově.


Talár dodnes nosí i tehdejší konformisté. Jenže jim dali svolení ti, kdo na to měli největší morální právo – jejich bývalí vězni, když v letech 1990 – 1992 zasedli do vlády a parlamentu.

Svou roli sehrála obava z vylidňování justice. Soudci byli tenkrát placeni jen o málo lépe než prodavači. A kdyby z Městského soudu v Praze, kam spadala třetina kriminality v zemi, odešli všichni z "černé listiny" VONS, jeho trestní sekce by jednoduše zanikla. Ale především převládla víra, že předlistopadové selhání se dá odpracovat.

Klasická ukázka: jihlavský soudce Ilja Libenský, člen KSČ v letech 1976 – 1990, ba přímo předseda závodní buňky. V březnu 1989 poslal na šestnáct měsíců do vězení básníka Ivana M. Jirouse za petici k smrti vězně Pavla Wonky. Jasný případ? Básník se ho ale u poslanců zastal s tím, že se soudce "zhostil svého úkolu, jak nejlépe mohl". I další Libenského vězni – třeba disident a spoluzakladatel obnovené ČSSD Pavel Novák – potvrdili, že sice bázlivě ustupoval prokurátorům, ale jednal slušně a ukládal tresty spíš nízké. A tak soudcem zůstal a až do penze se pilně činil, až si svá selhání odčinil... Nebo neodčinil, což se ale dozví až po smrti.

Velké fuj a žádné fuj

To je otázka: Dá se minulost z 80. let odčinit? A čím? Za vlád ČSSD měl – díky vlivu Otakara Motejla a nejvyšší žalobkyně Marie Benešové – zaražený postup Libor Grygárek z Vrchního státního zastupitelství v Praze. Jako mladý aktivní prokurátor v srpnu 1989 dohlížel na vyvážení demonstrantů za Prahu, jejich ponižování a bití.

V očích Motejla a Benešové to nešlo odčinit ničím než rezignací. Jenže měli a mají dvojí metr: dráždil je spíš Grygárek než jeho škraloup. Totéž "fuj" totiž neříkali k černé minulosti jeho kolegů. Třeba Jaroslav Dolejší, za vlád ČSSD vychvalovaný šéf týmu pro boj s ekonomickou kriminalitou, stíhal v letech 1988 – 1989 celé desítky demonstrantů.

Dnešní ministr spravedlnosti, který za revoluce slavil třinácté narozeniny, se však rozhodl: staré škraloupy nevadí, Grygárek si je odpracoval bojem proti organizovanému zločinu. Nedávno ho povýšil na náměstka vrchního žalobce.

více na: ..:. iHNed.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: