[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Mladičký Čech s pletí černou jako bota si v trafice řekne o pytlík marihuany … (Týden)


2007-09-15, 19:23:36 • Média
Tabu, která padnou
(Daniel Deyl, Týden, 10. září 2007)


Mladičký Čech s pletí černou jako bota si v trafice řekne o pytlík marihuany a sirky s reklamou na BALCO, světovou jedničku ve sportovním dopingu. Ze sluchátek mu řinčí rytmus zdarma pořízeného posledního hitu. "Ta holka, co si ji teď jdu koupit, má tuhle muziku nejradši," vysvětluje. Hrůzná vize budoucnosti? Možná, ale docela reálná.

Dělat nemyslitelné už nějak patří k věci. Proč by měly na kusech vodou omývaného kamene, jen tak pro nic za nic, vzniknout bakterie, které tam předtím nikdy nebyly? Z jakého důvodu si nějaké opice zčistajasna usmyslely, že budou chodit po dvou? Kdo přišel s tím zjevným nesmyslem, že Země není placatá? Jak to, že kovové krabice mluví lidským hlasem, ministrem zahraničí USA je žena a populární zpěvák pohupuje pánví, jako by – o tom snad raději ani nemluvit. "Picasso, Picasso... Kam se hrabe na Marolda!" parodoval Jan Werich před více než půlstoletím to, čemu říkal hloupé stáří. I my jsme bez ohledu na věk starci zhusta hloupější, než jsme si ochotni připustit. Řídíme své životy představami, z nichž mnohé – ač kdysi užitečné – budou zanedlouho působit neméně směšně než trpké stížnosti Čapkova pračlověka Janečka na moderní kostěné hroty šípů namísto poctivých kamenných. Několik takových představ se tento text pokusí popsat – a patřičně shodit.
Pryč s imigranty

Podívejte se na nejskromněji žijící lidi ve velkoměstech kterékoli vyspělé země; prakticky bez výjimky narazíte na cizince. Jih Spojených států je zaplaven Mexičany; za posledních pět let přijaly USA na osm milionů lidí, tedy více než kdykoli předtím. Do Británie a Francie ročně přijíždějí statisíce lidí obvykle z bývalých kolonií. Austrálie má Číňany, Německo Turky, Nizozemsko Severoafričany... Je to začarovaný kruh: v anglosaských a západoevropských zemích je spousta imigrantů, protože se tam žije dobře; ale z velké části je to právě zásluha přistěhovalců. V tom, že imigranti patří k nejdůležitějším motorům všech vyspělých ekonomik, mají odborníci jasno a nediví se tomu ani laik. Americkému hospodářství přispějí zhruba 20 miliardami dolarů ročně; v Česku drží nad vodou klíčový obor stavebnictví. Kdyby developeři v Česku najímali přísně podle pravidel, stavěli by až o třetinu nákladněji – a pak sbohem levným hypotékám a stavebnickému boomu vůbec. Řeklo by se tedy, že v zájmu každé vlády by se mělo udělat všechno, aby přistěhovalci měli co nejlepší podmínky. Ve skutečnosti je tomu právě naopak, protože konkurenční tlak, kulturní odlišnosti a – zejména v zemích, kde převažují muslimští imigranti – mnohdy provokativní neloajalita vůči hostitelské zemi ženou voliče do příkré opozice vůči přistěhovalectví. Výsledkem je neutěšený mechanismus: jinak nevolitelní nacionalisté získávají přízeň svou ostrou proticizineckou rétorikou a běžné politické strany od Ameriky po Česko se trendu rády přizpůsobí. Americký Kongres letos neschválil realistický (a nečekaně liberální) návrh prezidenta George Bushe na "amnestii" ilegálních imigrantů; i česká vláda Mirka Topolánka připravuje zákon, jenž by imigrační režim zpřísňoval. Je to pochopitelné, ale neudržitelné. Imigraci provází řada problémů od vzniku ghett jako důsledku špatně fungujícího multikulturního přístupu (jako je tomu mnohde v Británii) až po relativně tvrdá opatření hostitelů, viz zákaz šátků ve francouzských školách. Západ má přesto málo na vybranou: buď přistěhovalcům otevře dveře, nebo bude nutit lidi chodit do důchodu v 80 letech, nebo se neuživí. Přetíženost důchodových systémů je známá věc, ale mnoho jiných řešení k dispozici není. Bránit imigraci může mít i další nežádoucí důsledky: například zakladatel softwarové společnosti Microsoft Bill Gates prohlásil, že pokud bude mít dostatek levné pracovní síly, nebude muset přesunout výrobu do Asie. Když nebudou lidé smět jezdit za prací, přijde práce za nimi.

Genetické hrátky

Je možné klonovat lidi? Samozřejmě ne, zní všeobecná odpověď. Tedy alespoň pokud se tím myslí "výroba" nových lidí na zakázku (což je dosud nemožné i technicky). U metody, jež má pomoci medicíně, takzvaného terapeutického klonování, to tak jednoznačné není. Málokterá veřejná debata nese tolik ideologického náboje jako právě spor o to, zda je možné k výzkumu na dané téma používat buňky odebrané z lidských zárodků, či nikoli. O vypjatosti debaty svědčí šalamounský způsob, jímž s ní v roce 2005 naložila OSN. Tehdy bylo třeba, aby Valné shromáždění přišlo s rezolucí, která by naznačila, co že si svět o klonování myslí a jaký je slušný přístup k věci. Výsledkem byla formulace, že "klonování je zakázáno, pokud/protože podrývá lidskou důstojnost". Jak to tedy je – protože, nebo pokud? Anglická spojka "insofar" znamená obojí, takže kdo chce, může znění rezoluce považovat za odmítnutí jakéhokoli klonování, nebo pouze takového, které podrývá lidskou důstojnost. Nakolik je taková rezoluce platná, je nabíledni. Pravidla se tak liší stát od státu. Evropská unie – přesněji řečeno Evropský konvent pro lidská práva a biomedicínu – přijala Chartu základních práv EU, jež výslovně zakazuje klonování za účelem rozmnožování. Dosud ji ovšem ratifikovaly pouze Portugalsko, Řecko a Španělsko. V Austrálii platil úplný zákaz klonování až do loňského prosince, kdy federální parlament umožnil terapeutické klonování. V Británii je tentýž stav již od roku 2001. Naopak v USA se nesmějí používat federální peníze k financování jakéhokoli klonování. V Číně, jak bývá v posledních letech zvykem, zase neplatila žádná pravidla až do roku 2004, kdy tamní komunisti udělali vůči zbytku světa vstřícné gesto (které je nic nestálo) a zakázali reprodukční klonování. Celá vzrušená debata má ovšem háček. Země, jež budou výzkum omezovat, se velmi rychle ocitnou pozadu. Citelné to je zejména ve Spojených státech, tedy v zemi, kam utíkaly generace vědců právě kvůli možnosti svobodně pracovat. Počet zahraničních lékařů- badatelů, kteří do země přicházejí v posledních zhruba šesti letech, však podle údajů britského týdeníku The Economist ve srovnání s předcházejícím obdobím klesl na méně než polovinu. Míří do Evropy – a stále častěji právě do Číny. Argumenty proti klonování a genetickému inženýrství jsou silné a mnohdy přesvědčivé, ale volba je jasná: buď bude Západ ochoten učit se po tenkém ledě bioetiky chodit, nebo bude muset později dohánět ty, kteří skrupulemi tolik netrpí. Ztráta konkurenceschopnosti je noční můrou všech oborů lidské činnosti; v genetice to neplatí o nic méně než kdekoli jinde.

Legalizovat drogy?

Kdybyste mohli lusknutím prstů zařídit, aby přes noc ubylo lidí nakažených HIV, poklesla zločinnost, z nepřátel se stali spojenci, aby se po celém světě oslabil vliv mafií a ještě se u toho bokem vydělaly nějaké peníze – co uděláte? Nejrozumnějším krokem by bylo legalizovat pěstování, obchod a používání drog. Ano, zní to trochu jako dětinské heslo z předvolební kampaně Unie svobody ("It's legal to...") a pro mnohé uši je to nepřijatelné. Jenže: vezměme status quo.

Drogy – ty ilegální – josu velký byznys; celkový objem obchodu se ročně pohybuje mezi 200 (odhad týdeníku The Economist) a 400 miliardami amerických dolarů (odhad OSN). Největšími producenty surovin jsou sever Jižní Ameriky (více než 80 procent světového kokainu pochází z kokových plantáží v Kolumbii) a jižní Asie (Afghánistán jasně kraluje ve výrobě opia, jehož sám vyprodukuje 90 procent světové spotřeby). Vypěstovat opium na výrobu jednoho kilogramu heroinu vyjde na zhruba 15 – 20 dolarů; na ulicích západních velkoměst se prodá za zhruba 50 – 150 tisíc dolarů. (V ČR stojí gram heroinu průměrně 56 dolarů.) U kokainu jsou čísla podobná: pěstování koky potřebné na výrobu jednoho kilogramu stojí přibližně 80 dolarů, zatímco koncová cena 1 kg drogy se pohybuje kolem 100 až 150 tisíc. Prosperita má samozřejmě svoji odvrácenou tvář. Od roku 2001 zemřelo ve světě v souvislosti s drogami 400 tisíc lidí (v Česku něco přes stovku ročně), tedy průměrně necelých 70 tisíc ročně. Pro srovnání: jen v Evropě zemře každoročně 40 tisíc lidí na silnicích; statistika úmrtí, která spadají do obou kategorií, není k dispozici. Mezi časté příčiny smrti patří použití nekvalitní drogy, špatná hygiena při její aplikaci, předávkování – ale také vzájemné konflikty distribučních (či jak se obvykle říká: drogových) gangů. To je jedna stránka věci. Druhá je postup světových orgánů; jen USA, jež patří k nejaktivnějším odpůrcům drogového trhu, vydávají na boj proti drogám 45 miliard dolarů ročně. Do roku 2001, kdy ji z pochopitelných důvodů nahradila "válka s terorem", byla heslem dne "válka proti drogám". Ten údaj zahrnuje 12,5 miliardy na boj proti pěstitelům a distributorům a dalších 30 miliard na výdaje spojené s pozavíráním provinilců. Navzdory takovým astronomickým číslům funguje trh ukázkově: ceny neustále klesají, zatímco kvalita běžně dostupného heroinu i kokainu stoupá. A produkce roste; jen v Afghánistánu se v roce 2006 podle OSN vypěstovalo o 17 procent více opia než o rok dříve. Člověk nemusí být na slovo vzatý libertarián, aby viděl, že někde něco vázne: větším problémem než drogy samé je prostředí, v němž trh s nimi funguje. V první řadě dává vydělat organizovanému zločinu, což je jev dobře známý z dob americké prohibice alkoholu (1920 – 1933). Na druhé straně svěřuje současný stav velkou moc represivním orgánům, a to i nad lidmi, kteří s drogami nemají co společného. Výsledkem je svět, jejž – s minimální nadsázkou – ovládají Pablo Escobar z jedné a Jiří Komorous z druhé strany. Neméně nešťastný je zahraničněpolitický význam boje proti drogám. Polovina Afghánců žije z pěstování opia. Snahy spojenců nahradit mák pšenicí sice mohou být ušlechtilé, ale hrubý příjem afghánského pěstitele pšenice je 540 dolarů ročně; na téže ploše pěstované opium mu ovšem vynese 5200 dolarů. To je silný argument. Tamním mocipánům se vede dnes nepoměrně lépe než za vlády hnutí Taliban, jež drogy odsuzovalo. Dnes se však z bývalých protivníků stali spojenci se společným nepřítelem, Spojenými státy. Legalizace by mezi obě skupiny vrazila klín, tolik potřebný při snaze o eliminaci teroristického nebezpečí. Další stránkou téhož problému jsou sami uživatelé. Současná politika z nich v mnoha zemích dělá zločince (nebo je přinejmenším nutí pohybovat se v kriminálním prostředí), čímž podstatně snižuje pravděpodobnost jejich dalšího normálního fungování. Kdyby si však – jako ve futuristicky laděném úvodu článku – mohli koupit heroin v trafice ("dvoje sparty a jeden Brown Sugar, prosím"), rizika spojená s jejich nepěkným návykem by byla podstatně omezena. Vídali by se s trafikantem, ne s profesionálním zločincem. Dostali by prvotřídní produkt, o němž by lépe než dnes věděli, co s nimi provede, a k dispozici by měli zaručeně čistou jehlu. (Pokud by ji potřebovali; poslední trendy uvádějí, že se zvýšenou čistotou heroinu přibývá lidí, kteří drogu aplikují jinak, o něco rozumněji.) Když k tomu připočteme úspory a daňové zisky, máme už argumentů pro legalizaci drog dost. Je to příliš odvážné? Jistou naději dává připomenutí skutečnosti, že ještě docela nedávno vypadala představa o jiné než dokonale placaté Zemi ještě bláznivěji.

Kde rozum velí jinak

Legální prostituce

Na rozdíl od jiných typů podnikání má minimální vstupní náklady a nevyžaduje ani obzvláštní praxi, zato výdělky přináší solidní – a s nimi rizika a ztrátu společenské prestiže; nikde neplatí tak doslova, že jsi to, co děláš, jako u prostituce. Stejně jako u drog nedokáže represe poptávku účinně omezit, a přesto současný světový trend právě k represi směřuje. Jen od roku 2000 přijaly represivní zákony Švédsko (sex je povoleno prodávat, nikoli však kupovat), Francie (drastické omezení počtu míst, kde se prostitutky smějí nabízet) a Británie (bizarně znějící zákaz pro řidiče pomalu jezdit kolem chodníků a nabírat do vozu prostitutky). Argument pro legalizaci je stejný jako u drog: současný stav dává moc do rukou pasáků a zostřuje rizika – zdravotní i společenská.

Duševní vlastnictví zdarma

Krádež je krádež, a basta, říkají ti, jež trápí technologicky jednoduché kopírování veškerých elektronických médií a s ním spojené porušování autorských práv, například u filmů a hudby. Realita je složitější. "Neděláme to pro to, že bychom byli takoví filantropové," řekl John Kelly, viceprezident pro duševní vlastnictví společnosti IBM, když v roce 2005 uvolnil k volnému použití 500 firemních patentů. "Vyplatí se nám to." Podle něho hrozilo, že patentová práva budou natolik restriktivní, že to omezí inovativnost oboru – což by nakonec odnesla i sama IBM. Stejně přemýšlel šéf počítačové firmy Apple Steve Jobs, když v únoru vyzval k opuštění ochranného kódování hudby (zamezuje přehrávání na přístrojích jiných firem).

Doping je O. K.?

Deutsche Telekom zvažuje, jestli dodrží smlouvu, podle níž má do roku 2010 podporovat – dvěma sty tisíci eur ročně – cyklistickou stáj T- Mobile. Důvodem jsou dopingové skandály, které v posledních letech silniční cyklistiku neopouštějí. Zároveň s tím se množí hlasy, že když doping nejde vymýtit a jeho hranice jsou stanoveny zcela arbitrárně, měl by se povolit – a deklarovat. "S číslem 91 jede Tonda Vonásek, stáj Horní Dolní, laboratoř ta a ta," hlásilo by se. Atletického Biochemického poháru, obdoby Poháru konstruktérů z F1, bychom se pak mohli dočkat velmi rychle.

Pomoc chudým škodí

"We are the world," neslo se před dvaceti lety z úst zpěváků, kteří si tak chtěli vymoci, aby politici posílali peníze do hladové Afriky (a také se zase jednou objevit v televizi). Od té doby se s mezinárodní pomocí roztrhl pytel – a Afrika hladoví dál. Důvodem je, že většinu peněz si rozeberou vlády (tedy ti lidé, kteří se o chudobu zasloužili nejvíce) na upevnění vlastní moci. Kromě toho se uplatňuje další efekt, jejž v srpnu popsala americká dobročinná organizace CARE. Odmítla 46 milionů dolarů určených na pomoc africkým zemím. Proč? Obilí, jež jednotlivé charity dostanou zdarma, prodávají na místních trzích za babku, takže domácí pěstitelé nemají šanci. Z charity je koryto.

Svítíme jaderně

Německá vláda se chce zbavit jaderných elektráren do roku 2021, Švédsko dokonce do roku 2010. Italové už nemají jadernou elektrárnu žádnou. Francie, která generuje 90 procent elektrické energie právě z jádra, je výjimkou. Rakušanům se hrubě nelíbí český Temelín. "Za třicet let taky budete stavět nové jaderné elektrárny," odpověděl lidem protestujícím proti Temelínu Muhammad al- Baradaj, šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii, jenž shodou okolností v Rakousku také žije. Cokoli jaderného má ve světě velmi špatnou pověst, přičemž klíčová slova jsou Hirošima a Černobyl. Ekonomové se však jednoznačně shodují, že oblíbené obnovitelné zdroje energie (biomasa, solární, vodní) jsou naprosto nedostačující. I zde je volba celkem jednoznačná: jádro, nebo tma
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] tenisák: (15.09.2007, 19:30:31)
Víte co mě vadí? Že platím injekce feťákům ze svých daní. Jestli někdo fetuje, měl by si na injekce vydělat svojí prací. Proč jim ty injekce musíme platit my, lidi?
[2] sterigma: (15.09.2007, 22:00:58)
protože praxe je nakonec jiná než si člověk kterej nikdy nebyl součástí toxikomunity představuje ::: jsem zaměstnaný jako terénní sociální pracovník a uživatelům drog (nesnášim slovo feťák) ty stříkačky nosim a rozdávám ::: věci se mají zhruba asi tak, že kdyby jsme jim je nedávali mi tak si je opravdu koupí za své peníze, to ano,
ale pro nás je stříkačka takovým nástrojem pro intervenování a šíření osvěty která je médiama natolik zavrhovaná, že hrozí epidemie HEP C !!! A dáváme jim nejen stříkačky ale dostanou k nim i injekční vody, dezinfekční tampony, suchou buničinu a podobné další zdravotnické potřeby které jsou důležité pro bezpečné aplikování drogy :-)))
A proč kurva drát doprdele utrácíme peníze daňových poplatníků a peníze od Eu za tolik věcí pro ty zkurvený Fetky ??? protože kdyby jsme se na to vysrali bude to nakonecn ještě dražší než když tam jsme...
Ono totiž léčba žloutenky typu C u jednoho nakaženého je
rok trvající a cca jeden milion korun stojící záležitost !!!!
a jeden milion nám stačí na to abychom naučili kolem dvaceti lidí (CCA !!!!! ) bezpečně brát a nešířit dál nákazu, nebo něco nechytit...
nakonec Ti tenisáku vadí to, že tě to přijde levněji než kdyby - cokoli .)))))
[3] Scar: Pěkný (15.09.2007, 23:34:57)
Opravdu povedený článek!
[4] ruka: komorous (16.09.2007, 07:16:08)
nejlepsi je, ze sem na nej natrefil, kdyz sem hledal neco o komorousovi ;)