[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Soudce Ústavního soudu Pavel Rychetský k pochodu neonacistů (Právo)


2007-11-5, 9:48:00 • Média
Zásah doktorky Vesecké do kauzy Čunek považuji za selhání, říká Pavel Rychetský
(Alexandr Kramer, Právo, 3. listopadu 2007)

Pane předsedo ústavního soudu, co říkáte tomu, že se čeští neonacisté chystají pochodovat v den výročí Křišťálové noci pražským Židovským městem?

Pro mne je skutečnost, že tolik let po druhé světové válce a po holocaustu znovu ožívají myšlenky nacismu, velice alarmující. Přiznám se, že těžko hledám vysvětlení pro to, že část mladé generace nejen u nás, ale i v jiných evropských zemích – dokonce i v Rusku, které za vítězství nad Hitlerem zaplatilo dvaceti milióny obětí! – veřejně manifestuje svůj souhlas s nejzrůdnější ideologií, kterou kdy lidstvo poznalo.

Takže to vysvětlení neznáte?
Myslím, že za tím je kombinace několika různých motivů. Zčásti to je patrně jenom velmi hloupý a odporný způsob jakéhosi protestu proti establishmentu, snaha odlišit se, dát o sobě vědět. U některých těch mladých lidí za tím je určitě i fascinace násilím – tedy patologický společenský jev, který je, obávám se, obecně na postupu. A konečně, někteří z nich jsou zřejmě opravdu přesvědčení rasisté.
Při nedávném pražském fotbalovém derby skandovaly stovky sparťanských fanoušků: JUDE SLAVIA! Zdá se, že militantní čeští rasisté se od protiromského rasismu, na který jsme si u nich – ale i v širší populaci – už zvykli, posouvají k „nové kvalitě“…
To máte pravdu; nové je na tom ale i to, že se tímto „posunem“ jednoznačně vyčleňují z majoritní české společnosti. V té je bohužel opravdu dost rozšířený latentní rasismus ve vztahu k romskému etniku, avšak antisemitismu v jeho nejhorší podobě – na rozdíl od řady jiných evropských národů – nikdy nepodlehla. Proto jsem přesvědčen, že ani teď u nás nějaký masivní růst antisemitismu nehrozí.

Co říkáte tomu, že Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí, jímž pražský magistrát ten pochod zakázal?
Já ve svém postavení tuto konkrétní právní kauzu nemohu hodnotit – nejen proto, že o ní vím pouze z médií a příslušný spis jsem nečetl, ale i proto, že každá taková kauza může v konečné fázi skončit před ústavním soudem. Ale mohu vám říci, jak ten problém vidím obecně. Takže: právo shromažďovací je základní lidské právo, garantované naším ústavním pořádkem. To znamená, že pokud oficiálně oznámený účel určitého shromáždění neodporuje zákonu, pak žádný správní orgán ani soud nemůže ohlašovatele toho shromáždění v tomto právu omezit na základě pouhého předpokladu, že ten oznámený účel je smyšlený. Na druhé straně, pokud je ohlašovatelem toho shromáždění fyzická či právnická osoba, která v minulosti už prokazatelně klamala úřady uváděním fiktivních cílů pro takováto shromáždění, pak to je nepochybně jeden z možných podpůrných argumentů pro negativní rozhodnutí. A obecně si také dovedu představit správní rozhodnutí, které řekne: na těch a těch místech jsou demonstrace zakázané. Tedy že některá místa – jako třeba to pražské Židovské město – budou chráněná stejným způsobem, jakým je chráněn například Ústavní soud. Každé omezení lidských práv a svobod v sobě ovšem nese riziko zneužití; mnohem čistší cestu k tomu, jak bránit excesům, proto vidím v tom, abychom jim byli schopni čelit v okamžiku, kdy k nim dojde. Čili pokud v průběhu nějakého shromáždění nastane situace, z níž je zřejmé, že ohlášený důvod onoho shromáždění byl fiktivní – například k rasistickým projevům – pak takové shromáždění musí být okamžitě rozpuštěno.

Takže musíme čekat, zda ti náckové budou při tom pochodu provolávat protižidovská hesla? Nestačí, že chtějí pochodovat právě tehdy a právě tudy… a že každý ví, že skutečným organizátorem toho pochodu je nelegální neonacistický spolek Národní odpor? To nejsou dostatečné indicie?
Vy jste to teď řekl přesně: jsou to indicie. Já už jsem řekl, že bych za významnou skutečnost považoval, pokud by se zjistilo, že svolavatel toho shromáždění opakovaně úřady klamal. Stejně tak bych pokládal za legitimní zakázat při určité konkrétní příležitosti určitému konkrétnímu oznamovateli pořádat shromáždění či demonstraci na určitém konkrétním místě. Ale opakuji: za skutečně důležité považuji především to, aby tato společnost byla schopna zasahovat proti každému protizákonnému skutku… zvláště pak proti projevům rasové nesnášenlivosti! Je smutnou skutečností, že po mnoho let po listopadu 1989 naše represivní orgány nebyly vůbec schopny – a často asi ani ochotny – proti takovýmto projevům zasahovat a trestně je postihovat. A to je to, co je zapotřebí!

Mně připadá, že berete správním orgánům i soudům právo řídit se zdravým rozumem. Přičemž právě vy jste hlavou orgánu, který přirozeným právem koriguje právo formální. Nedojdeme takhle až k tomu, že nebudeme moci postihovat ani ty skutky? Že když třeba deset skinheadů bude u soudu tvrdit, že vztyčenými pravicemi nehajlovali, nýbrž ukazovali, kterým směrem leží Lovosice, tak je soudce bude muset osvobodit?
Nikoli, ten soudce má právo volné úvahy v mezích zákona; může a musí hodnotit důkazy a může obžalovaného odsoudit i na základě důkazů nepřímých, tedy indicií. Ale to už jsme v jiné oblasti – ve fázi, kdy je někdo obžalován pro konkrétní delikt a postaven před soud. Pokud jde o ústavní soud, máte pravdu v tom, že jeho posláním je chránit tzv. přirozená práva. Tedy ta práva, která jsou každému zaručena v ústavě. Právě proto vám jako jeho představitel říkám, že nikdo, ani stát, nesmí tato práva omezovat preventivně či selektivně… s výjimkou případů, kdy lze přesvědčivě a hodnověrně dokázat, že to omezení je legitimní.

Legitimita je dost vágní pojem…
Základní princip, jímž se ústavní soud při posuzování konkrétních věcí řídí, je tzv. princip proporcionality, přiměřenosti. Velice často totiž jde o konflikt dvou práv: na jedné straně stojí řekněme obecné dobro, veřejný zájem – a na druhé straně stojí individuální právo či svoboda. Neexistuje pravidlo, které by říkalo, že veřejný zájem má vždy přednost před individuálním právem či naopak; vždycky je třeba posoudit konkrétní okolnosti. Já mám například v té konkrétní kauze, o níž tady mluvíme, pocit, že jde o případ, kde by měl být upřednostněn veřejný zájem… ale znovu zdůrazňuji, že jsem ty spisy neviděl.

Někteří pražští radní v souvislosti s touto kauzou už dali najevo, že vyvinou iniciativu, aby existující shromažďovací zákon byl modifikován tak, aby správním orgánům umožňoval zkoumat faktické úmysly ohlašovatelů, nikoli jen ty oficiálně deklarované. Z toho, co jste mi zatím řekl, soudím, že vy byste pro to nebyl…
Soudíte správně; podle mne by taková úprava byla nebezpečná a navíc nepotřebná, protože současná právní úprava jim v tom dokazování nebrání. Správní orgány už dnes mají možnost v každém správním řízení dokazovat, že deklarovaný účel daného shromáždění je fiktivní a že jeho skutečný účel je jiný, ovšem to dokazování může být obtížné.

Pražský magistrát to dokazování vedl… a Městský soud v Praze mu sdělil, že se měl zabývat výhradně nahlášeným účelem akce a že mu „žádná z norem nedává pravomoc zkoumat, zda oznámený účel shromáždění je či není fiktivní, a dovozovat, jaký je skutečný účel“. Takhle to prý doslova stojí ve zdůvodnění toho verdiktu.
Já musím znovu opakovat, že ten rozsudek neznám. Pokud je to skutečně tak, jak říkáte, pak je možné, že zde došlo k chybné interpretaci zákona. Správní úřad samozřejmě máprávo to dokazování vést.

Ještě se zeptám opačně. V jednom komentáři v Mladé frontě Dnes jsem se setkal s názorem, že naše pojetí svobody shromažďovací a zejména svobody projevu by mělo být ještě liberálnější, jako je tomu ve Spojených státech; že by každý měl mít právo hlásat cokoliv , a že verbální trestné činy by tudíž měly z našeho trestního řádu zcela zmizet. Co soudíte o téhle myšlence?
Především americké pojetí svobody projevu a vůbec celý jejich ústavní systém vychází ze zcela jiné tradice, než je ta evropská. Evropa právě po zkušenostech s nacismem a holocaustem téměř jednomyslně přistoupila na to, že s ohledem na ty milióny lidských obětí je nutné chránit některé hodnoty i tím, že svoboda projevu bude omezena – že se nebude vztahovat například na šíření rasové nenávisti, na výzvy k potlačování základních lidských a občanských práv, na podněcování k politickému násilí… Podle mne je toto omezení svobody projevu správné; na druhé straně souhlasím s tím, že náš trestní kodex by neměl hýřit verbálními trestnými činy a že bychom se měli omezit skutečně jen na ochranu těch nejcennějších statků. Čili že bychom z něj měli vypustit například pomluvu, která je ošetřena instituty občanského práva.

Co říkáte tomu, že řada politiků prohlásila, že neonacistům v tom pochodu zabrání „vlastním tělem“?
Já toho 10. listopadu budu v Karlsruhe u německého ústavního soudu – kdybych byl v České republice, tak bych tam šel taky. Myslím, že by tam měla jít celá vláda a celý parlament… a samozřejmě nejen oni, ale i řadoví občané. Podle mne by to bylo mnohem účinnější než nějaké administrativní akty.

Já si to myslím taky, ale překvapuje mě, když to říká hlavní strážce práva. Fakt lidem doporučujete, aby se tam s těmi nácky šli poprat?
Když někam jdete nebo někde stojíte, tak to přece ještě neznamená, že se chcete prát – a zase jsme u té presumpce! Já si prostě myslím, že když se na obranu určitých hodnot postaví veřejnost, tak to má velký mravní význam… mnohem větší, než když to učiní úřady.

Jedna skupina veřejnosti to dělá už řadu let… a strážci zákona ji za to vesele mydlí pendreky. Teď samozřejmě mluvím o anarchistech. Když se anarchisté pokusí zabránit nějakému podobnému marši, jako je tenhle, obvykle se pak od policejních náčelníků – i z většiny médií včetně veřejnoprávních – dozvíme, že šlo o střet dvou skupin extremistů…
Souhlasím s vámi v tom, že zde skutečně dochází ke dramatickému zjednodušování, když každá odchylka od řekněme obecně sdílené normy je označována za extremismus. Osobně tuto formu občanské angažovanosti – když některé skupiny občanů chtějí bránit neonacistům v jejich veřejných projevech třeba i za cenu fyzické konfrontace – nepovažuji ani zdaleka za tak společensky nebezpečnou jako to, čemu brání. A myslím, že k tomu rozdílu by se vždycky mělo přihlížet.

Vy ji považujete za méně nebezpečnou – já si dovolím považovat ji dokonce za záslužnou. Nedělají tam ti anarchisté v podstatě to, co by měla dělat policie?
Jestli se nepletu, už jsem tady řekl, že jsem přesvědčen, že naše policie byla v tomto směru po řadu let naprosto neschopná… a že mám dokonce pocit, že to často byla spíš neochota než neschopnost.

Pokud jde o ty politiky: máte pocit, že ta jejich náhlá chrabrost a spravedlivé rozhořčení jsou autentické? Nezdá se vám, že je za tím spíš snaha vytlouct z té situace politický kapitál?
U některých za tím jistě je hlavně snaha o vlastní zviditelnění, o tom nepochybuji… podobně, jako když se někteří politici nechali zavřít do jakýchsi atrap vězení, aby tím demonstrovali svůj nesouhlas s porušováním lidských práv na Kubě; tehdy jsem si taky nebyl u každého jistý, že mu jde jen a jen o „věc“. Tentokrát je ale pro mne důležité především to, že to je signál občanské společnosti… že to nebudou jen ti anarchisté, kdo se postaví do cesty těm projevům absolutní nesnášenlivosti. Takže v tomto případě omlouvám i ty postranní, možná trochu prospěchářské motivy.

A myslíte si, že ten signál na českou veřejnost zabere? Že se dočkáme dne, kdy i u nás budou proti rasistům a fašistům demonstrovat desetitisíce řadových občanů, jako tomu je v západoevropských zemích?
Možná to bude jeden z prvních impulsů, který k tomu přispěje. Že tento typ občanské angažovanosti u nás zatím absentuje, o tom bohužel není pochyb.

Ještě se vrátím k vašemu postřehu o tom, že u nás antisemitismus nikdy nezapustil silné kořeny. Já sám jsem Žid, takže bych měl být rád, když se za mě páni politici tak berou… Ale proč se nikdy tak vehementně nebrali za Romy, když je skinheadi mlátili, když skandovali Cikáni do plynu! akdyž je dokonce zabíjeli… a proč se za ně neberou, když jsou soustavně diskriminováni?! Není to proto, že na tom se u nás žádné politické body nasbírat nedají, spíš se tím dají ztratit?
Podívejte se, ani politiky přece nemůžete házet všechny do jednoho pytle. V některých případech je ta vaše kritika jistě na místě… Ale určitě jsou mezi nimi i takoví, kterým prostě dělá problém jít se někam předvádět.

Takových asi v téhle profesi moc není… a já mluvím o těch, kteří se teď předvádět chtějí.
Co na to můžu říct? Populismus bohužel není v politice vzácným jevem… a existují dokonce i takoví politici, kterým není proti mysli vézt se na xenofobních náladách; nikoho nejmenuji, ale oba asi víme, o koho jde.

celý rozhovor v archívu deníku: ..:. Právo :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: