[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Básník Ticho: Milada je Nautilus a squateři jsou městští piráti (Právo)


2007-11-25, 19:10:00 • Squatting
Básník Ticho – Squat
(Právo, 22. listopadu 2007)

Žádná kapitola

studijní prolog ve stylu sportovně-surrealistického radikalismu

/Sportovně-surrealistický radikalismus definovaly do vědeckovzdělávací podoby, na pozadí harmonického rozvoje současných tvůrčích představ, konečně až Gabriela Špalíčková a Markéta Lvíčková, prostě si ho jen tak definovaly. Pomerančové kukačky z Marsu to sice považovaly za velkou melantrichálii, ale strč si hlavu do rukávu./
…někde v bezpočátku, uprostřed ticha… …slyšíš… …má oči přivyklé tmě… teď jsou mraky, hmmm… zamračený. Cirusy Nebel a Neboe. Nebe má divnou oblohu. Saturn, král kruhů, otáčí prstenem času na své mrazivé ruce. Nejjasnější Sirinx štěká v dálce jako pes. Na střechu synkopy co chtějí, říkají si kapky, po krovu deště se prochází v d dur ledové tlapky. V takové chvíli je dobré mít střechu nad hlavou, a to je Squatt. Nepálko, smotko z nilinu.
… Jeden ze squatů je i v PrazeTroji Holešovičkách, pod Jablůňkovým zámkem, pod zahradníma terasama nad střechami Manhattanu a jmenuje se Milada. Modernistická vilka pojmenovaná po jedný roštěnce, ze které se stala paní Ferrariová. Ale vilku zrekvíroval po válce revoluční výbor. Zahradníka oběsil na ořechu, protože četl Moliera a maloval nahé Maurky. Teď bydlí ve vile asi chlchnáct eurosquaters. Papírna stejně tak vzácná. Za dobu, co tu jsou, se squateři trochu polidštili. Jejich zelená pleť poněkud vybledla, počet očí se ustálil na dvou až třech a jejich pohlaví se většinou rozlidštila. Jsou to teď průměrní obyvatelé galaxie, protože mají 2,4 nohy a hyenu. Přesto, že se takto domestikovali, v davu je stále poznáte hravě a poznáte snadno i jejich dům. Je to magická bytost propojená stříbrnými prstenci s okolními stromy. Z Artuše punkově vedle a nikolev nad portálem
Na průčelí je obyčejnou křídou nápis „Nepropadejte panice“: Začíná ho překrývat krápníková růžice nazývaná „Smrkající ovečka“. A hned u vchodu se nachází velmi svěží umbrella. In the middle lovely street zvláštní je Our House i vevnitř v zádveří, kde ho vyplňuje Neosféra a kde ve sklepení teče metro, vymyšlené na těch nejlepších nanologiích dostupných přání. Je tam tajná štola a Bar, kam chodějí roštěnky, a sklep na koncerty, kde squateři pro pobavení svoje i kolemjdoucích pořádají ty nejroztodivnější hudební produkce. Muzikantské kratochvíle, při nichž jsou do kovových útesů moderní operety vyrývány na útěku z muzikálu mladičkými hlasy sotva dospělými ty nejvíce zraňující výkřiky, strhující ve své vlastní ohavné zranitelnosti, chrlíce ze se svoji denní dávku hnusu. Plejou tu pankáči, punkři a punkýši z celýho světa, ale taky umělci z Karlova mostu a na svou vrbovou loutnu vodník z Vikářky. La Fraction, Einstürzende Mrakodrapen, Gunuggucap, Amanda Woodward, Domácí vězení, Nyabinghi Warriors, A. I. C., TN, El Paso, Postižená oblast, Lokální Postižení. Koncerty, na které se létalo iontosférou kosmickými Vrtulníky, pod palbou raket. Bylo to v těch slavných dobách, kdy ve squatu funguje Restaurant na konci Vesmíru a propisovací inkoust zobrazí Air. Čistý Fresh vstupuje do hrdel a rozpoutává mysl svěží, chladnosvěží. Squateři jsou vůbec pacholci schopni dát za chvíli svobody ledacos. Tutti frutti durutti.
V patrech a palubách jsou pokoje, izby, ateliéry, kabinety, kajuty, haraburďárny, bytečky, komůrky a společenské místnosti, kde se squateři radí, kam chodit do práce a jak vyzrát na bídu, kde najít poklad bukanýrů, jak dál. Jsou to totiž takoví městští piráti, kteří jsou posádkami těch domů, z kterých by se jinak stali bludní holanďani plující na demolici; a kteří žijí z pokladů. Milada je takový Nautilus. Na střeše je přistávací modul pro kosmické lodi a naopak ve sklepě je kotel samotného pekla. V něm se za odměnu smažej duše prevítů, kteří za života kšeftovali s domama a parcelama. Jejich duše tvoří v patrech věže, a kdo je nejvíc dole, ten je na tom nejhůř, protože jím protékají výkaly všech ostatních. Tyhle duše nejvíc pne, že jsou vestavěný do sebe a že se nemůžou vzájemně prodávat. Většinu svého volného času tráví squateři na dřepníku právě tím, že trápí duše v kotli – čtou jim svoje básně, což šmejkalům přináší neskonalá utrpení. Squateři čtou rébus, což nebylo těžké poznat, ten rébus měl podobu mraku. Ale Milada není jediný squat ve squaterské zemi a naše příběhy nás velmi často zavedou do velmi vzdálených končin v dalekých a starobylých městech, v dalekých a exotických zemích, na zapomenuté a neznámé planety neobjevených galaxií, jakožto i do Podolí.
Duše squaterů je duše básnická. Záštipky Marijuany, skouřit či ponechat, toť squaterův hlavolam. .–/–../– – –/ –./. –/../ V životě nastává někdy a výjimečně vzácná březá chvíle, kdy se náhle setkají lidé, kteří se dosud ještě nikdy v životě neviděli – a poznají se. Někteří více, někteří méně rádi, neradi poznají, že patří k sobě a společně že tvoří kruh. Někdy pak mohou vymyslet a dokázat věci, které mohou měnit svět, anebo ho mohou alespoň dobře bavit, když si neustále vylévá z galoší krev. Ale je fakt, že třeba squatů je na světě pořád ještě méně než atomových hlavic. Je to, vedle impozantních chrámů nebo puebel možná poněkud polehčující žánr, ale toto srovnání je již od podlahy pěkná blbost Někdo si myslí, že squateři jsou ve skutečnosti psi, kteří se proměňují v lidi jen na krátký okamžik a pak se vracejí do psí nebo vlčí kůže, a přitom lidský život je tak nešťastně rychlý a krátký.
Squateři jsou značně svérázní, přestože za nimi chodí každý den vládní zmocněnec pro brainwashing Dort Tetov a učí je žít v komuně. Každý z nich se věnuje svému čarování nebo blbnutí a všichni dohromady se scházejí jen někdy, obvykle, když Kalda uklohní ve svym kouzelnym děravym hrnci nějakou laskominu a řekne: „Pojďte se nažrat pitomci, už sem byl zas tak blbej, že sem uvařil něco k jídlu. Beze mne byste chcípli hlady, protože ste úplný úplnci, a hlavně ten váš tesáček, ten ať mě moc čtyři piva. A kdo po sobě neumyje talíř, tomu dám pěstí dělnický třídy takovej lángoš, že bude srát tři dny maggi.“ A squateři se scházejí u hrnce a říkaj: „Děkujeme, pane Kalda, to sme si nezasloužili, to nemuselo bejt, jakápak s náma památná almara, jé, to je dobrý, v tom je určitě psí koření.“ A pak si navzájem řeknou, že jsou pěkný sráči a že se na to můžou vysrat a že každej sere na barák, a já se na to můžu vysrat taky, a dělejte si co chete, já du spát.
Jenže takhle to ve skutečnosti není, protože squateři musí držet roller pohromadě, a to proto, že jejich bydlení je společností nepříliš velkoryse prohlášeno za ilegální a inkatastrální a pohoršenou veřejností je považováno za městské pirátství. squateři totiž zarputile neplatí daně ze dveří a oken. Fakt je, že jejich dům není na mapě; a tak vlastně ani neexistuje. Pravděpodobně na tom místě prostě jen tak přistál a mohl by být do map zaskreslen zeměměřičem, pokud zase neodpluje. O jeho existenci se vedou právní spory, stejně tak jako o případný počet dveří nebo oken. Jejich existence není ani tak protizákonná jako imaginární. Čas od času přijedou saně tažené krásným čtyřspřežím a úctyhodní pánové v zimáčcích hlasitě počítají okna a dveře, ale nikdy se nemohou dohodnout, co jsou ještě dveře a co už je okno. Není to obyčejná nemovitost. Pan K. Líma, sudař ve výslužbě, který bydlí na nádraží v krabici od digitální rakve hlavního portálu a který je jediným žijícím svědkem památné rvačky na perónu, rvačky slamáku a cylindru o doutník, to když tehdy Karlštejnu utekly v noci stromy a nechtěly se vrátit, tak ten si myslí, že je to všechno virtuální podvod. Ale přesto si čas od času dům musí nasadit klobouk a bojovat o svoji existenci s chvostama. Chvosti jsou divný typy, kteří nemají dar pozornosti ani pozorovatelský talent, a tak na věčnou slávu svojí umanutosti nosejí k svačině zelnou uniformu a taky frkací frčky. A když jde chvostům do tuhýho, tak zavolaj Grossovy grošáky, aby to sprali husarskou jízdou, jenže ouha, kampak na squatera, tomu rafinovanému živlu se hned tak někdo nevyrovná. Olé, au, au, au...
Oni vůbec mají squateři na růžích ustláno. – Energie, elektřina, plyn a voda se získávají v námořních bitvách s panelákama a v zimě se topí dřevem a kamínkama. Nejoblíbenější knihou squaterů je tím pádem příručka „Jak přežít v extrémních podmínkách“; Matuna: Mojšíša 3. 18.: „Nepoužiješ toastovač na bratra svého“; Damián: „Beton a Panel, Pokušení na sídlišti 36. 3.“
Na akce se sjíždějí lidé z celé Evropy i zámořských držav. Pokud je cestou poldové neutopí v řekách jako koťata. Kromě toho gunguje na squatu Food not bombs, zaopatřující krmi těm, kteří umírají hlady. Na squatu se rovněž konají sjezdy Komunistické strany prostitutek.
Svatá Kdybyna, Zlatý lfion.
Po smrti mají squateři věčnej klid a večnej kouř.
Nebo Nebiko.
My, co smíme do kostela jen na kalvárii a na mši chodíme jen úkradkem a potají, mluvíme tlumeně, šeptáme a šepráme a vůbec… A tak, soudruzi myšáčkové a soudružky myšičky, pokud slíbíte, že nebudete prudit, přestaňte se báti slov, byť by to byla slova příliš kouzelná a živá jako štěnata… A tatí, prdí taky ticho?
…Otevírá se vám tajuplný a neznámý svět, plný kouzel a nevyzpytatelných fyziologických jevů… pronikáte do tajemných jeskyní, o kterých kolují legendy a které jsou plné tajemství… otevírá se vám squat…

Úryvek z chystané prózy Růže pro Miladu. Její první verzi ještě pod názvem Squat autor zveřejnil na internetu na svých stránkách http://squat.net/praha/ticho/index.php.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] krtek: thx (25.11.2007, 20:54:03)
A tatí, prdí taky ticho?
[2] marinka: (26.11.2007, 10:02:50)
pekne nadpozemske :-)
[3] plevel rebel sowa : Ale bude tady ticho. (26.11.2007, 22:36:45)
Rekl jsem ticho.
Pekne podpozemsky receno marinko. Je to totiz primo mimozemske.
Hele hrabosi kam chodis na ty sve kydy.Ze ty jsi se zase koukal na telku.Prohodil arogantni básník sowa a zmizel v tvorbe obriho cákance.
qqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqqq
rez dva koulolovratek

[4] křest knihy: Básník Ticho: Růže pro Miladu (27.11.2007, 10:23:52)
Básník Ticho: Růže pro Miladu

Přijďte na křest knihy: Básník Ticho: Růže pro Miladu, který se koná 22.12. 2007 v Krtkově koloně v Praze od 8.08.

Info Café Krtkova kolona
Sochařská 6
170 00, Praha 7 - Bubeneč
E-Mail: kk(at)czechcore.cz
Tel: +420 604 247 218

http://www.a-kontra.cz/basnik-ticho-ruze-pro-miladu
[5] krtek: sowa,kyd a krtek (27.11.2007, 22:59:03)
Pane,vy jste wemeno! Kdyby si vaše ctěná cákavost ráčila přečít článek,jenž komentuje,věděl byste,že cituju autora,tím pádem nemůžu vědět,kam chodí Ticho na kydy.
hyml do kolony