[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Report: Alternativní Berlín je pestřejší


2007-12-23, 9:38:00 • Alternativní kultura
V berlínském labyrintu
(SHM8, 15. prosince 2007)

Jednoho brzkého listopadového rána jsme s partičkou dalších čtyř lidí osobákem vyrazili – pro mě poprvé – do německého Berlína. Po zhruba po 4,5 hodinách přijíždíme k cíli. Ani řidič bez řidičáku a jakýchkoliv papírů k autu (!!!!) neznamenal na hranicích problém, takže jsme někdy po poledni zaparkovali přímo u Koepi (v tu chvíli jsem ani netušil, že to je právě onen squat s šibeničním termínem na vyklizení). Hódně 'punkově' vyhlížející několikapatrový dům, obklopen zahradou plnou různě starých a 'vrostlých' maringotek, obytňáků atp., kterým se sem tam kouří z komínků. Je brzo, nikde zásadně živo, zdi jsou plné plakátů na nejrůznější koncerty, antifa demonstrace atp.
Procházíme Kreutzbergem, tu tam vidíme další squat či wagenburg, je zima. V neděli strávíme zhruba půl dne na jednom z bleších trhů v centru. Jak známo, sehnat se tu dá kde co. Osobně bych podtrhl stánky se sítotiskovými potisky a vinyly, mezi kterými se lze prohrabat k opravdovým skvostům i s alternativní scény, přesto mnohdy bohužel spíš za odpovídající ceny, než levné. Na večer se jdeme podívat přímo do centra na Oraninburger Tor, kde je již legální 'squat' Tacheles (gallery/tacheles, wikipedia.org).



Přímo do rušné ulice je v rámci komplexu Tacheles otevřena kavárna (cafe Zapata dokonce s třemi), galerie, bar. Přímo za obří branou je v pískem vysypaném dvoře další zahradní bar, obligátně pár kár a industriálních soch, dekorací. Přímo v mnohopatrovém domě (jedna část je ubouraná a časem 'opracované' zaoblené zbytky panelových stěn působí až úmyslně – jak z pískovce) je mnoho ateliérů, místo na koncerty, divadlo.. tuším dokonce dva kinosály. Sám jsem Tacheles krom kavárny s internetem příliš nezkoumal. Přesto je znát, že je prostor legální a v centru. Co se návštěvníků uvnitř týče, nejedná se v zásadě o subkulturní prostředí a ceny jsou v lepším případě průměrné.
V dalších dnech jsem proběhl zásadní historické památky. Vyjel výtahem do výšky k třem stům metrů do kopule televizní věže ve středu města, prohlédl si fotografie z různých bolševických revolucí na náměstí Marxe a Engelse, uzřel Brandenburg Tor, Reichstag, Check point Charlie, nejdelší úsek berlínský zdi s hromadou sprejovejch nesmyslů, židovský muzeum and many more (en.wikipedia.org/wiki/Berlin).



Postupně jsem přišel s většími či menšími problémy na chuť berlínské socce. Zpočátku je opravdu těžké chytat se ve změti tramvají, metra, vlaků a ještě autobusů, ale když to člověk vstřebá a zapamatuje si alespoň některé konečné stanice jednotlivých linek, každá vzdálenost se stane lehce a rychle dostupná. Berlínská MHD je hustě protkaná všemi směry z centra a o víkendu jezdí celou noc v intervalu 15 min (!!!). Týdenní jízdenka je za 25E. Špatnou volbou určitě není ani hojně využívaná jízda na kole, byť jsem jí nevyzkoušel. Berlín má srovnatelné cyklostezky třeba s nizozemskými městy.
Ve středu se jdeme podívat na návštěvu do Fridrichsheinu, kde mají svoje útočiště lidi kolem sound systému Cyberrise (yaya23.net).
V K:itě, jak se nedlouho otevřený prostor jmenuje (Kita – označení pro mateřskou školku, www.k-ita.de), jsou čas od času výstavy nejrůznějších umělců, ateliéry, zvukové studio a menší bar s vyskládaným zvukem. Každou středu je zde open electro party, kdy se pouští cokoliv co kdo přinese. Dlouhodobě výrazně entuziastický raver – traveler Jan, nás nejprve provádí po budově školky postavené v klasicky socialistickém stylu – stejně jako v ČR, ukazuje dokonce i legální připojení na elektřinu a vodu. Jeho partnerka Jael zatím v patře maluje další obraz. Středeční klidnější akcička se pořádně rozjíždí až s půlnocí, kdy odcházíme, abychom se dalšího dne zastavili opět za Janem, ale v jeho galerii a obchodu s vinyly a oblečením se sítotiskovými designy nedaleko zastávky Ostkreuz. Pokouříme, popijeme, pokecáme a nakonec se trhnem a zamíříme na Hermanplatz, kde je v jednom domě v bočních uličkách zajímavý projekt. Karmanoia má v přízemí mini divadelní sál. Tím ale pouze procházíme do sklepa, kde je sympatický DIY bar, hrají oldschoolové rock'n'rolly a balkánská dechovka. Ze začátku promrzlá místnost se postupně zahřívá, plní, až je nakonec nehýbatelno. V intervalu patnácti minut přeruší hudbu barman s mikrofonem a vyzve podle čísla lístku jednoho z hostů, aby přišel k baru. Odtud je potom odveden k závěsu, po schodech nahoru, kde začíná po divadle další atrakce squatu – labyrint. V baru je cítit velké napětí, které neubývá ani s vracejícími se hosty (o to víc, když se někteří vracejí vchodem, když východ nenašli a zabloudili), kteří už labyrintem prošli a mohou dalším poreferovat. Labyrint je propleten až do horních pater domu a i když bych rád popsal víc z toho co jsem tam nakonec zakusil, nechci ubírat z nevyhnutelnýho překvapení uvnitř labyrintu, na kterým je právě ta finta labyrintu postavená. Prostě to stojí za to a velký uznaní všem tvůrcům, který to tam na koleně během tří měsíců dali dohromady – určitě tam stojí za to zajít, i když se platí vstup 4 E. V pátek jsme se tam opět vrátili na divadelní představení Brot und Saege a taky bylo na co koukat, i když určitě bych pochytil víc než komičnost jednotlivých scén, rozuměl-li bych lépe němčině, ačkoliv ta tam byla až jako druhořadý prvek. Stejně jako u labyrintu bych nerad předbíhal, každopádně se diváci v sále zasmáli, báli a to u děje často cynicky a absurdně parodujícímu některé obecně negativní důsledky ekonomické globalizace jako je vykořisťování a zneužívání dětské pracovní síly v rozvojových zemích, či ekologické následky průmyslové výroby – to je velmi suché shrnutí pointy, která se mi nakonec usadila v hlavě, protože představení je spíše o křiku, zvucích, nebo tmě či krvi. Než jsme stačili vstřebat divadelní představení, už jsme byli na cestě směrem na Frankfurter Torr s odtud opět do K:ity, kde mohlo být ze začátku dvacet lidí, a vzadu v reggae/dub chilloutu tak dalších deset. Pivo za 1 E není o nic moc dražší než v Čechách a vodka s džusem byly taky za lidovku. Jan a Jens na hlavní stagei zatím velmi rychle přecházejí z hardacidu do hardtekna a v tomto duchu už jede party až do půl sedmé ráno. Zvuk nehraje zásadně nahlas, party má přesto výbornou atmosféru! V menším místnosti paří cca 30-40 lidí, není k hnutí. Po roce opět potkávám dva izraelský kamarády. V sobotu navečer odjíždím autobusem z nádraží nedaleko Westkreuzu, abych byl v neděli ráno na Florenci.

A jakym způsobem se můj dojem z Berlína popral s očekáváními? Když se na to podívám zpětně, čekal jsem kulturně-historickou příbuznost s Prahou, či Vídní a to se mi jako amatérovi potvrdilo (ještě aby ne :). Nevim jestli je to jenom zabedněností stereotypního života při Praze, ale Berlín mi přišel co se vyžití týče – pestřejší. Neustále spousta výstav, promítání a větší různorodost, kde si každej najde to svoje. Je teda fakt, že kovanejch technařů a parties v Berlíně moc není, ale ono je to možná tak lepší :). Co se squattingu a alternativní scény týká, měl jsem srovnávací mustr načrtlej z Amsterdamu, Barcelony a Soluně. Ačkoliv jsem všechny zmíněný scény zahlíd z rychlíku během několika dní jako turista a časy se měněj secsakra rychle, v Berlíně jsem měl to štěstí narazit na zmíněný umělecký projekty, s čímž jsem se dříve nikde nesetkal, a proto je můj nejsilnější zážitek z Berlína hlavně z Karmanoii.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: