[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Bella, bella! Praga magica! Communa anarchista čeka! - český underground v podání Milana Kozelky


2008-11-2, 9:50:00 • Retro
Bella, bella! Praga magica!
(Milan Kozelka, TýdeníkA2.cz, 22. října 2008)


Tři povídky zde otištěné byly původně součástí cyklu Života na Kdysissippi (recenzi viz na s. 6), avšak do knižního vydání posléze zařazeny nebyly: Martin Machovec se domnívá, že ke škodě, neboť by zřejmě patřily k tomu nejlepšímu, co je v souboru obsaženo. Zde tedy vycházejí jeho přičiněním – poprvé.
Komunisti

Tonda Křeček bydlí v Tomášské ulici, hned vedle hospody U tří trojek, v těsném sousedství Malostranského náměstí. Ve stejném domě, ve kterém bydlí stařec Markýz se psem. Úzkým průchodem se vejde na malý dvůr a po dřevěných schodech se pokračuje do prvního patra s pavlačí. Tonda zdědil rozlehlý kvartýr o deseti místnostech, s dvěma klavíry, s prostornou kuchyní, s koupelnou a se třemi funkčními záchody. U Tondy nastálo bydlí asi třicet lidí ze všech možných končin republiky (jsou přihlášení k časově limitovanému přechodnému pobytu), ale každý týden přijíždějí a odjíždějí další – neuvěřitelná směsice morbidních typů a exemplářů. Po celém kvartýře jsou rozhozeny matrace, deky a spacáky, postelí je málo a pravidelně se o ně losuje. Telefon je odpojený. Bonusem je velká černobílá televize, funkční gramofon, tři kazetové magnetofony a jeden kotoučový. Každé dopoledne se nájemníci rozejdou a pozdě večer sejdou, výjimky tvoří soboty a neděle. Ne všichni se vrátí, někteří uvíznou v policejních spárech, jelikož jsou celostátně hledaní za různé – většinou stupidní – prohřešky. Na každý den jsou určené tři slečny, které vaří večeři pro zpumprlíkované navrátilce, z peněz, které se každé ráno dají do placu. Nikdy není nouze, vždy se sejde tolik, aby to bohatě stačilo pro všechny. Jiné tři slečny perou a uklízejí, brajgl se netrpí. V případě častých – většinou nočních – policejních náletů jsou všichni na krátké vlastivědné návštěvě a po zhlédnutí historických skvostů se vracejí do svých lokalit. Taková je základní domluva, která se musí bez cavyků respektovat. Nikdo nešéfuje, nikdo se nekrčí při zdi. Tonda je vlídný a tolerantní člověk, typický pražský blonďák ze staré frajerské školy. Fungující komuna na prestižním místě v centru Malé w, to je opravdové terno a pohádkově reálný sen.

Je jaro, sobota dopoledne, drobně prší.

„Skočte někdo pro cigára a vemte jich víc. Tady sou prachy,“ pokládá Uška kilo na stůl, okolo něhož sedí a vzpamatovává se po včerejší bezstarostné jízdě asi patnáct přízraků. Uprostřed stolu spí obrovský černý kocour Šiva.

„Já pro ně dojdu,“ chrčí Tockstein a zvedá se. Má na sobě krátké modrobíle pruhované pyžamové kahoty a hráškově zelený nátělník.

„Leje a je tam docela kosa, hoď si něco na sebe,“ upozorňuje ho Uška.

„Jo,“ kývá Tockstein a navléká se do růžové nafukovací plovací vesty, na hlavu si posazuje pestrobarevné slaměné sombréro, bere kilo a jde na věc. Je bos.

„Fešák,“ mlaskne obdivně Uška.

Tockstein zmizí v přízemí a venku na ulici, parta okolo stolu zarytě mlčí.

„Věděl vůbec, do čeho se navlíká?“ ptá se Tonda Křeček.

„Tutově ne,“ říká Uška.

„Hlavně aby se vrátil. A s cigárama,“ obává se Tonda.

„Vrátí. Má to jen přes náměstí a zpátky. To zvládne,“ chlácholí ho Uška.

Uplynou dvě hodiny, Tockstein s kuřivem nikde.

„Mám ho jít hledat?“ zvedá se Pipin.

„Nechoď, vrátí se,“ usazuje ho Uška.

Uplyne další dlouhá hodina.

Dole v průjezdu je slyšet skřípění vrat a dusot mnoha kroků, pokračujících přes dvůr po schodech na pavlač a ke kvartýru. Dveře se rozlétnou a vchází bosý Tockstein. Přes ramena nese dva monstrózní igelitové pytle. V jednom jsou kartony s tvrdýma spartama, v tom druhém přepychový sortiment z lahůdkářství. Za Tocksteinem divoce povykuje deset temperamentních Talijánů, jeden z nich má na hlavě Tokyho sombréro. „Bella, bella! Praga magica! Enrico fantastico!“ hulákají jeden přes druhého a nedočkavě se cpou dovnitř, do kuchyně k velkému stolu. Usazují se a fascinovaně zírají. Z ostatních pokojů se zvědavě trousí další nájemníci, zatímco Talijáni řvou „Bravo, bravissimo! Communa anarchista čeka! Bella, fantastica!“

„Potkal sem je na náměstí a málem ze mě zvlčili. Pochopil sem, že sou z Boloně a že studujou sociologii. Zatáhli mě do kavárny a nasázeli do mě hafo kořalek. Tohle všechno nakoupili voni,“ ukazuje Tockstein na přeplněné vaky. „Jo, a pokud to nikomu nebude vadit, tak tady chtějí pár dnů zkejsnout,“ dodává na závěr a vrací na stůl netknuté kilo. Kocour Šiva se probouzí, dlouze se protahuje a se vztyčeným ocasem se majestátně promenuje po obvodě stolu.

„Sou našimi hosty, ať zůstanou, jak dlouho chtějí,“ široce rozevírá Tonda náruč a do sklenic od hořčice obřadně rozlévá červené víno pančované rumem.

„Bella, bella, bellissima!“ řvou Talijáni.

další povídky na: ..:. tydenika2.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] poi: (02.11.2008, 12:05:48)
líbí
[2] Konrád: Hustě! (28.12.2008, 07:13:37)
Bombice... ;oD