[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Rozhovor s géniem z Promrdaných let Davida Černého


2009-01-20, 1:23:00 • Retro

David Černý – Promrdaný roky (pravdivý příběh)

(Tomáš Pospiszyl, nakladatelství Divus)

Rozhovor s géniem
Děti vcházejí do prostorného ateliéru. Nesměle se rozhlížejí po sochách okolo, čekají. Malá Maruška nese kytičku konvalinek. Rozcuchaný David vchází ze zadních dveří. Krká. Chvíli mu trvá, než zaregistruje, že tu není sám.

Děti (sborově): Dobrý den!
David (hroutí se do velikého křesla v rohu místnosti): Ahoj děti, rád vás takhle po ránu (zavírá oči) vidím. Copak vás sem přivedlo?
Maruška: Přejeme vám všechno nejlepší a hodně úspěchů v tvorbě (podává kytičku).
Pavlík: Hlavně si chceme povídat o umění, o tom tanku a tak.
David: Když už vás tu mám, tak se u mne hezky posaďte. Pozor na tu flašku, je to památka. Už jste někdy byli na návštěvě v ateliéru u umělce? Ne? To je škoda. Uvidíte za pár let, třeba ty, ty vzadu s tou červenou sukní, tebe už za pár let začnou do takových ateliérů zvát. Kolik je ti vlastně let? No, začneme od začátku. Víte, co je pro umělce nejdůležitější?
Lucka: Podle manifestu Úchvatných jsou nejdůležitější peníze.
Pavlík: Hlavně, aby byl vodvaz. Motorky a tak. Dělat všechno to, co se nesmí dělat ve škole. A taky aby se o umělci hodně psalo v novinách, protože to ho pak lidi znaj, a proto to přece všechno dělá.
Lenka (dívka v červené sukni): Inspirace?
David: Moment, moment. Pěkně postupně. Peníze jsou pochopitelně důležité. Jimi platím všechno, co tu kolem sebe vidíte, všechen ten luxus, který potřebuji k životu a k práci. A zase za to, co udělám, peníze dostávám. Peníze jsou jako krev – který umělec má největší krevní oběh, tak je ze všech nejlepší. Pak si může dovolit koupit i tak krásnou motorku jako mám já. Dnes mně v tomhle státě všichni znají, pořád se o mně píše, dělají se mnou rozhovory. Ale nemyslete si, že je to jenom příjemné. Já svoji slávu vlastně přijal jen kvůli vám. Abychom se tady mohli v klidu sejít a já vám mohl vyprávět o umění. A taky abych od vás, za určitých okolností, přijal trochu té inspirace.
Maruška: Líbí se mi tvoje sochy.
David: To jsem rád. Ale ať tě ani nenapadne na ně šahat!
Pavlík: Urazil bys jí pazoury, viď? (směje se)
David (vážně): Já dětem neubližuji. Ale nenávidím bolševiky a idioty. To jsem pak nemilosrdný. Vás, děti, jde ještě pořád vychovat. I proto jsem natřel ten tank. To velké dílo jsem nedělal jen pro sebe, pro své vlastní potěšení. Chtěl jsem vám pomoci v tom, abyste pochopili, co to je láska a pravda.
Lucie: Ano, díky tobě to už víme.
David: Víte ale, co je pro umělce opravdu nejdůležitější? Pokora! Milovat přírodu! Respektovat a ctít práci druhých, méně talentovaných umělců. Trpělivě upravovat architekturu Prahy, aby se z ní jednou stal opravdový skvost. A hlavně mít pokoru k vlastnímu umění, přijmout jeho velikost a smířit se s pozicí giganta.
Lenka: Jak velkého?
David: Na to se vůbec nesmíš ptát. Na velikosti prý ostatně nezáleží. Měřítka jsou jedině svazující. (chytá se za čelo, ztlumí hlas) Je to vlastně strašná řehole.
Maruška: Není ti něco? Chceme ti pomoct, ale nevíme jak.
David: Koukejte všichni pěkně rychle vypadnout, hovada. No tak honem, honem. Padáme!

Děti se jedno přes druhé tlačí ke dveřím, za chvíli za posledním zapadnou dveře a všude se rozhostí ticho. David chvíli zůstane sedět v křesle. Pak pomalu vstane, do jedné ruky vezme špičák, do druhé kladivo. Potěžká nástroje a začne sveřepě opracovávat velký kámen před sebou...

Promrdaný Roky – Pravdivý příběh (život a dílo současného umělce)
Strhující příběh jednoho z nejslavnějších současných umělců z pera jednoho z nejlepších teoretiků umění Tomáše Pospiszyla

černobílá verze ke stažení na ..:. DavidČerný.cz :.

pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Karel Modrý: Uff (28.04.2011, 10:02:02)
Zajímalo by mne,proč tento idiot ten tank nenatřel před rokem 89!
hrdina.