[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Generální stávka ve Francii: Sociální hnutí nebo spíš psychoanalýza? (Právo)


2009-02-1, 10:47:00 • Komentáře / názory
Francouzský černý čtvrtek
(Martin Hekrdla, Právo, 31. ledna 2009)

I Topolánkově vládě je jasné, že krize se obvykle přesouvá do sociálního neklidu a odtud do politiky.
A to i v Česku, kde od dob Viktora Dyka víme, že je zde zvykem myšlenky "z deváté desáté ruky brát a po Evropě nosit už obnošený šat". Čtvrteční generální stávka ve Francii, kvůli níž se včera do Prahy nedostaly tamní noviny, si tedy zaslouží i naši pozornost.
Francie Předně lze předpokládat, že největší globální krize od konce války vyvolá sociální hnutí velkého rozsahu. Ve Francii se tvrdí, že účast na pouličních demonstracích ve čtvrtek trhla rekord dvacetiletí. A pokud jde o mobilizaci pracovníků soukromého sektoru – tradičně vůči stávkám zdrženlivějších – šlo prý o největší mobilizaci od května 1968.
Za historickou událost se pokládá masová účast námezdních „ajťáků“, pracovníků sektoru informačních technologií. Členství v odborech neříká jim zpravidla nic a po demonstracích až dosud skoro vůbec netrajdali.
Ve zvažovaní rozsahu stávky a manifestací hraje však možná roli také to, co předseda LCR (potažmo Nové antikapitalistické strany) Olivier Becancenot nazval „cenzurou ulice“.
Je opravdu zarážející, do jak astronomických rozdílů postupně dospívají odhady odborářů a policie při „počítání oveček“ v ulicích. Už nejde o rozdíly v desetitisících, nýbrž ve statisících a miliónech. K čemu vlastně jsou agenturní zprávy, že ve Francii vyšlo do ulic od jednoho do dvou a půl miliónu lidí? K oblbování?
Mluvčí Fillonovy vlády mohl potom tvrdit, že „množství stávkujících bylo spíše menší“ v porovnání s předchozími akcemi. Střihl si dokonce provokaci, že základní veřejná doprava „fungovala perfektně“. A ujistil, že celá vláda je soustředěna „na východisko z krize a plán oživení“. Tedy na jednostrannou podporu bank a firem, kterou právě kritizují odboráři z osmi svazů a všechny opoziční strany zastupující „lidovou poptávku“.
Francouzi oprášili známou frontu všech odcizených režimů: dole „my“, nahoře „oni“. V Bordeaux se dokonce shromáždili pod výmluvným transparentem Krize jsou oni, řešení jsme my. Jasná alternativní formulace shrnujícího politického programu však chyběla, navzdory masové účasti militantů a lídrů opozičních stran. Nicolas Sarkozy, který v den stávky zrušil veškerý program – prý pod heslem wait and see (vyčkat a sledovat) –, vydechl si nakonec ulehčením.
Pamětníci května 1968 – ale i studenti demonstrující v roce 2006 proti zákonu o první pracovní smlouvě – vyjadřovali zklamání z podivné chudoby stávkových hesel. Zahraniční novináři referovali z terénu o Francii „strachu a úzkosti“ (The Guardian). Šéfka socialistů Martine Aubryová deklamovala, že „Francouzi mají srdce“. A z davu zaznělo, že je „nutné zastavit noční můru“. Sociální hnutí, anebo zatím spíš psychoanalýza?
Byl-li vůbec francouzský čtvrtek černým dnem pro elitu, nezůstala v tom sama.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: