[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Signalizuje Ples v Opeře, že česká buržoazie dostane brzo opět do rypáku? (Literarky.cz)


2009-02-22, 9:39:00 • Komentáře / názory
Kurvahošigutntag, hurá do opery
(Roman Sikora, Literarky.cz, 17. února 2009)

České divadlo zažilo po letech mimořádnou tvůrčí událost, Ples ve Státní opeře. Žánrové zařazení je ovšem problematické. Šlo o performance z dílny Davida Černého, Ztohoven či Gumy Guar, o happening, nebo spíš o frašku v produkci Karla Veselého, Jaroslava Vocelky a Friedemanna Riehleho? Těžko říci, divadlo to ovšem bylo k popukání.
ples v opeře Na frašky jsme v českém veřejném prostoru již po léta zvyklí. Zhusta nás jimi zásobují politici, pozadu nezůstávají média, hned za nimi spěchají všemožné celebrity, u nichž si člověk často marně láme hlavu, proč celebritami vlastně jsou, a v neposlední řadě také umělci, kteří ovšem mnohdy splývají se skupinou předchozí.

Jednou z takových kašpařin, s níž jsme se v českém mediálním prostoru mohli poslední dobou potýkat, byl Ples ve Státní opeře. Už od začátku ledna média, a nejen ta bulvární, masírovala veřejnost zkazkami o výjimečnosti celé akce. Předváděla většinou skvělou profesionální práci: všechna vděčně okopírovala tiskovou zprávu organizátorů, nejspíš ještě převzatou z ČTK, v rámci níž se o chystané společenské události mohli diváci a čtenáři dozvědět několik velkolepých dat. Kolik stojí nejlevnější vstupenka, aby se mohli zúčastnit i proletáři, pokud se chtějí aspoň ve stoje otřít o lesk buržoazie, že studenti mají na otírání lesku dokonce poloviční slevu, že rozpočet akce přijde na čtyři miliony a hlavně, jací že to slavní se na tu parodii halasného vídeňského předobrazu vlastně sjedou.


Na Plese v opeře bylo v rámci mediálních reflexí zaznamenáníhodných ještě několik dalších pikantností. Třeba malý exkurs do historie. První a na dlouhou dobu poslední ples ve Státní opeře měl věru nešťastné datum. Konal se v roce 1948. Bylo to nejspíš něco podobného, jako když si za ruské občanské války zorganizovaly elity v Omsku, hlavním městě Kolčakovy bílé vojenské diktatury, v předvečer dobytí města bolševiky velké koňské dostihy. I ta naše předúnorová smetánka měla podobně šťastné nápady. A má je nejspíš i ta polistopadová. Skutečně není lepší termín k obnovení pěkné tradice operních plesů u nás ve chvíli, kdy se na nás z ekonomiky valí jedna špatná zpráva za druhou, firmy začínají houfně propouštět, omezují výrobu a bývalým dělníkům ve sklárnách úřady odmítají vyplácet podporu, protože papírově přece od svého bývalého zaměstnavatele dostali horentní odstupné. Proč si tedy nezatančit na plese, na němž takzvaná sponzorská lóže stojí přes dvě stě padesát tisíc korun (jak je vidět, tyto sponzorské dary Nadaci Terezy Maxové nešly), a nedat si tam třeba rostbíf s vltavínovým krémem či tuňákové sašimi s uzenou papájou. Možná by se pak ještě dalo slovy klasičky radit lidem práce ohroženým krizí, že když nebudou mít na chleba, mohli by třeba jíst aspoň koláče.


V českém prostředí snad až překvapivé bylo, že se této veleslávy hojně neúčastnily politické špičky. Dostavili se jen novopečený ministr Petr Bendl a Milan Richter, pražský radní přes kulturu, který jinak největší zájem o svou osobu vzbudil poučenou snahou o změnu financování pražských divadel.

více na ..:. literarky.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: