[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Bursík jako karikatura tibetských protestů (Právo)


2009-03-12, 8:17:00 • Média
Tibetská smůla
(Martin Hekrdla, Právo, 11. března 2009)


Myslím, že sousloví „tibetská smůla“ by mělo vstoupit do povědomí lidí, stejně jako třeba „egyptská tma“. Vždyť je to zvláštní trýzeň světová i nadčasová.
Zelení Martina Bursíka – teď už opravdu máme jen zelené jednoho muže – vyvěsili včera tibetskou vlajku z oken Sněmovny i bursíkovských ministerstev. Nebylo to poprvé a nezůstali u nás sami; i četné naše radnice měly týž upřímný a ušlechtilý nápad. Jakápak tedy pro Tibeťany smůla, když si lidé na celém světě rok co rok 10. března takto připomínají zmasakrované tibetské povstání 1959 proti maoistické Číně? Nejhorší by přece pro tamní svérázný lid byla udupaná jáma pamětnice a lhostejné mlčení
Jenže smolný osud Tibeťanů nelze zapřít. Imperiální Čína měla jejich zemi od středověku za svou a imperiálové angličtí to v moderní době i uznali.
Navíc v lámaistickém režimu nebylo o co stát, pokud jde o míru feudálního temna tehdejší mnišské totality, kterou všem dnešním bojovníkům za svobodu Tibetu kdekdo omlacuje o hlavu. Mají smůlu, zpátečníci jedni.
Smůla, jakou měli Tibeťané s vlnami poválečné čínské „modernizace“, asi nemá obdoby. Maoističtí byrokrati se k nim chovali jako Dělnická strana na sídlišti Janov, aniž by jim v tom ovšem někdo bránil. Kolektivizace, Velký skok – a velký hladomor. Povstání a pozdvižení (1956, 1959, 1969, 1989, 2008) s masakry a jinými represemi.
Privatizace éry „čtyř modernizací“ Tengových (1979), z nichž v Tibetu těžili takřka výhradně Číňané. Zesílená religiozita není tam proto voláním po starém neřádu, nýbrž protestem proti neřádům novým.
Velikost té smůly lze změřit jediným detailem a jednou obecninou. Detail: na jaře 1989 byly zraky světa upřeny na čínské protesty v Pekingu na náměstí Nebeského klidu. Vyústily pak v krvavý státní teror, v zakladatelskou událost pozdější levné „dílny světa“ a ráje zahraničních investic. A nikdo ani nevzdechl, když 5. března 1989 zahájila policie palbu do lidí v Lhase.
Fundamentální obecnina: s ekonomickou osou Spojených států amerických a Čínské lidové republiky stojí a padá dnešní „liberální svět“. Je to i svět tyrkysového Martina Bursíka, jenž nás tak rád balí do tibetských vlajek.
Právě ztotalizoval svoji stranu kolem svého manažerského génia. Zmanipuloval loňský sjezd, vyprázdnil vnitrostranickou demokracii, potřel frakce a o víkendu vyloučil tři – nepochybně zelené – ženy z partaje. A když to ČT předevčírem večer nazvala „zelenou normalizací“, cítil se dotčen a vylál veřejnoprávní televizi do bulváru. Vždyť on přece provedl stranickou čistku tím – tak přímo to řekl – „nejdemokratičtějším způsobem“, který zná.
Když však za svobodu Tibetu mašírují takovéto autoritářské boty nejen českého, ale i globálního pokrytectví, je to ta největší „tibetská smůla“, jakou znám já.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: