[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Kapitalismus je závislý na klamné naději na zbohatnutí (Právo)


2009-05-17, 11:46:00 • Komentáře / názory
Lidé v krizovém tunelu
(Martin Hekrdla, Právo, 16. května 2008)


Odboráři si dobře načasovali dnešní demonstraci proti důsledkům krize. Včera nás na prvních stranách novin udeřil český meziroční propad za první kvartál (3,4 procenta). Eurozóna se propadla o 4,6 a Německo skoro o 7 procent. To světlo na konci tunelu byl tedy protijedoucí vlak.
Měli bychom v Evropě už dávno krizi ve skoro přesných – pro historický film jako stvořených – kulisách 30. let. Nácky už máme. Jenže vlády tisknou peníze, závadějí šrotovné a neustále vykládají bajky o světle na konci tunelu. A lidé – s hrozivou výjimkou Američanů – ještě utrácejí. Jsou tak zodpovědní? Nebo si chytře chtějí ještě naposledy užít?
Očekává se, že druhé čtvrtletí bude ještě horší. Mnohé firmy si totiž kromě propouštění pomáhají v krizi tak, že všem hezky sníží mzdy třeba o 10 procent. Poptávka je proto stále menší, firem v potížích stále víc, propouštění a snižování mezd stále rozsáhlejší. A kruh se uzavírá, lépe: spirála se roztáčí do vývrtky. A poptávka dále padá. A dokolečka dokola, jen houšť a větší kapky. Skutečná „cesta do pekel“ je právě tohle, Mirku.
Mimochodem: osazenstvem podniků cloumají morální konflikty. „Ano, solidárně snižme mzdy, ať mají všichni práci,“ volají někteří zaměstnanci. „Ne, pěkně vyhazujte, ať si já uchovám životní standard,“ říkají druzí. V naději, že nejsou na řadě…
Krize je vlastně filozofické školení na téma „Vím, že nic nevím“ anebo – ještě snad častěji – „Poznej sebe sama“. Kdejaký „kravaťák“ z banky či advokátní kanceláře dnes zjišťuje, že není žádným „pánem světa“, ale jen snadno vyměnitelnou součástkou ve stroji z miliónů koleček. Jakýsi „kvalifikovaný proletář“. Ani se zedníkem by snad takhle nezametali…
Nakladatelé v Německu, ve Francii, v celé EU, v Americe i v Austrálii, na zbankrotovalém Islandu i ve stagnujícím a přestárlém Japonsku mnou si prý ruce. Zvýšila se poptávka po Marxovi. Každý si chce přečíst Kapitál. A učte-li ho, žasne.
Bože můj, to přece není nezbytně třeba! Už dlouho jsou plně postačující různé manažerské sborníky. Dávno je stačilo otevřít, přečíst a nepřeskakovat.
Mám o tom jednu „historku z natáčení“. Před vládní tiskovkou ve Strakově akademii někdy v polovině 90. let – uprostřed transformace, privatizace a škudlizace – válela se v „čekárně“ pro novináře brožura Nový obraz budoucnosti, vydaná v Management Press s „s laskavou podporou britského Know How Fundu“.
Zdrcující know-how! „Největší britský filozof podnikatelství“ Charles Hardy tam na stranu 42 nastrouhal větu: „Kapitalismus je závislý na tom, že lidé v naději, a to často klamné naději, na zbohatnutí velice usilovně pracují, a přispívají tak ke zbohatnutí jiných lidí.“
Jistěže. Nejde o knihy, ekonomická makročísla, o tunely a světla. To, oč tu běží, jsou lidé.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Adolf: Nejen ke zbohatnutí (23.05.2009, 00:16:40)
Také k tomu, aby nezemřeli hlady ti, kteří z tohoto systému vypadli a jsou čistými příjemci, tedy bezdomovci a lidé programově nezaměstnaní bydlící v sociálních bytech. Každopádně, tyto dvě skupiny, kdyby se najednou rozhodly začít pracovat za každou cenu, by snížily platy všem a lidem s nižším vzděláním obzvlášť. Jejich návratem do pracovního procesu by tedy běžní dělníci nezískali nic, pouze by se jim o něco snížily platy, ale také daně a sociální pojištění (pokud by se s jinými výdaji nehýbalo a pouze by se prudce snížil objem prostředků na sociální dávky).

To píšu jako člověk pracující v centru pro bezdomovce.
[2] Adolf: Pak jsou tu ještě externality (23.05.2009, 00:21:45)
Samozřejmě tento úbytek takto programově nezaměstnaných lidí by také pozměnil další věci, tzv. externality. Jinak krize mj. byla následkem toho, že produktivita práce díky strojům stále stoupá, avšak pracovní doba je stále stejně dlouhá. To se dá řešit rozvojem služeb, ale ne do nekonečna. V určitou dobu vysoký podíl pracujících ve službách nejsou pracující v primárním a sekundárním sektoru schopni uživit. A k tomu zvratu došlo v současné době. Nejhůře jsou na tom USA s totálně oslabeným průmyslem a nedostatkem surovin. Lépe se z toho otřepou EU a Japonsko, ještě lépe Rusko a přilehlé země a nejlépe Čína a Indie.