[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Petr Kužvart: Společenská situace je zjevně krizová, připravujte jednotný odpor (Literárky.cz)


2009-08-6, 10:00:00 • Komentáře / názory
Co občané mohou a mají udělat?
(Petr Kužvart, Literarky.cz, 1. srpna 2009, 10:49)

(k článku Lucie Cviklové "Lze obnovit autentickou veřejnost?" – LtN č.26/2009)

Rozhodně je dobře, pokud se socioložka snaží připomenout občanskou zkušenost z listopadu a prosince 1989 na příkladu dění na Filosofické fakultě UK. Nutno uvítat, že jde o zárodek kritického popisu, který nemá nic společného s adorací tehdejšího kabrňáctví, jakého si ještě letos užijeme měrou vrchovatou. Článek mě nicméně vyprovokoval k několika poznámkám vesměs nepolemického charakteru.

Jak vlastně fungují akce odporu?
V úvodu se autorka ptá: co se stalo, že lidé nevolí a neúčastní se veřejného života? Proč považují politiku za cosi cizího a nepřátelského? Má to být definitivní krize demokracie? Pěkné otázky, avšak od sociologa bychom očekávali i odpovědi jdoucí k podstatě jevů. Autorce se (pouze!) zdá, že elity jsou odtrženy od života většiny obyvatel. A končí tím, že 'sametová revoluce' mohla být opravdu posledním okamžikem autentického veřejného jednání. Proboha! Proč?

policejní těžkooděnci Jak tedy vlastně fungují dějiny? Mají takové krizové události (stávkové vlny, vzpoury, revoluce apod.) nějaké opakovatelnosti, ze kterých lze vyjít? Pro odpověď se musíme podívat do minulosti, a to opakovaně. V moderních středoevropských dějinách 20. století vystupuje celý řetěz událostí podobného charakteru, kdy došlo k otevřené krizi společenského pořádku a ke spontánnímu vzniku krizových či 'povstaleckých' struktur. Na samém počátku století to byly mohutné stávkové vlny a vzpoury na východě, v Rusku v roce 1905 a znovu o 12 let později. Po druhé světové válce to byly třeba nepokoje berlínských stavebních dělníků v roce 1953 potlačené okupačními sovětskými vojsky. Dále pak nepokoje u nás v souvislosti s měnovou reformou v roce 1953. O těch se obecně ví, že byly nejbouřlivější v Plzni. Dělníci a zaměstnanci se tehdy ale ozvali nejen v Plzni, ale všude, kde byl větší průmyslový provoz: v Ostravě, ve Strakonicích, ve Velešíně a jinde. Šlo ovšem jen o zcela živelné vybublání hněvu, hravě následně zvládnuté represívním aparátem.

...

Co dělat?
Co tedy dělat? O co nyní usilovat? Proč všechny ty předchozí výklady? Protože naše nynější společenská situace je zjevně krizová. Protože se stále, skoro každý týden, můžeme setkávat s dílčími protesty, demonstracemi, otevřenými dopisy, petičními akcemi a kritickými analýzami. Ať již jde o zemědělce, akademiky, vysoké školy, vědce nebo umělce, skláře či jiné skupiny. Podstatou bývá stále to samé: soustavné úřední a politické úsilí o privatizaci obecně významných hodnot a obecně prospěšných služeb, v prvé řadě zdravotní péče a vzdělání. A redukce podpory všeho, co nevyhovuje trhu bez přívlastků. Stále se opakuje to samé: ten, kdo je zrovna potrefen, křičí. Ostatní ho dílem podpoří, ale větším dílem jsou neteční – nejde konec konců o ně. Izolované protesty není problém utlumit (dvojznačnými přísliby řešení, rozdělením protestujících, chytře provedenými změnami nebo vypuštěnými fámami či sliby), případně se věc nechá vyhnít, vyvanout do ztracena. Ta část vládní a parlamentní reprezentace, sledující neoliberální záměry a tedy nejvlastnější zájmy vyšších tříd, nemá s takovými záležitostmi větší problémy a nemusí ze svých záměrů ani moc slevovat.

Jediné, co může znamenat opravdu novou kvalitu odporu, je propojení jednotlivých protestujících skupin. Nemá smysl to nějak uspěchávat, protestující na to musejí přijít sami. Nazrává doba, kdy je třeba zvážit, zda lze dílčí protestní aktivity propojit, zda jsou schopny solidárních akcí a mohou se začít vzájemně prakticky podporovat (např. účastí na peticích a protestech spřátelených iniciativ, jejich podporou v médiích nebo vysíláním pozorovatelů na jednání, jež povedou tyto iniciativy s úřady). Základním pravidlem spolupráce musí být klasické mušketýrské: jeden za všechny – všichni za jednoho! Nebo heslo ze srpna 1968: jsme s vámi, buďte s námi! Nebo prosté: tohle je solidarita, kterou nezlomíte! Vyšší formou spolupráce je založení 'společného koordinačního orgánu' ze zástupců každé iniciativy. Důležitá je konsensuální dohoda na pravidlech, podle kterých bude tento koordinační orgán fungovat, a zejména na rozsahu působností, jež na něj budou členskými iniciativami delegovány. Pokud by se něco takového povedlo, pak by i malá hrstka sklářů, umělců, akademiků,chovatelů mléčného skotu nebo muzejníků měla za sebou dostatečnou společenskou podporu k jednání s jinak nadutou vrchností a s jejími byrokraty. Ještě vyšší kvalitou je vytvoření autentické společné reprezentace k jednání se státní mocí o přesně dohodnutých a definovaných požadavcích. Tedy to, co předvedli Poláci v rámci MKS na konci srpna 1980.

Tato doba podle všeho dosud nenastala, ale postupně nazrává. Přemýšlejme o tom! Veškeré poznatky o krizových strukturách a jejich vlastnostech se tu mohou po čertech hodit!

více na ..:. Literárky.cz :.
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] sicak: (06.08.2009, 11:26:08)
cheski!!
[2] xyz: Hm.. (06.08.2009, 13:41:34)
Tak jeste tak padesat let a mozna se dostaneme zpet na uroven analyzy a teorie, ktera byla v beznem povedomi nekdy az do sedesatych let minuleho stoleti. Pak lidi mozna zacnou znovu cist Marxe a Proudhona, Marcuseho a Vaneigema, a zjisti, do jakeho marastu se socialni vedy dostaly - ze pouze slouzi hierarchicke moci.

Pak se zacnou hledat zpusoby jak znicit stat, kapitalismus a jakoukoliv formu hierarchie a nahradit je anarchistickym komunismem jako jedinym systemem, ktery nema vnitrni rozpory a nedeli lidi na otrokare a otroky, zamestnavatele a zamestnance, vudce a vedene...
[3] xyz: (06.08.2009, 14:15:28)
Jinymi slovy, se statem nema cenu vyjednavat, stat je nutne znicit. Podniky nema cenu branit pred privatizaci, protoze i ve statnim vlastnictvi jsou efektivne privatizovane - ovladane statnimi byrokraty a sefy. Je uplne jedno, jestli z lidi taha kapital stat a jim urceni sefove (mafianska skupina mocnych) nebo "podnikatele" (mafianska skupina mocnych). Je treba zajistit, aby lidi meli zdola absolutni kontrolu nad prostredky, ktere potrebuji k zivotu i k ekonomicke aktivite. Tyhle lokalni skupiny pak lze ridit pomoci prime demokracie a nebudou k tomu potreba zadne "autority". Na vyssi urovni muze pak pro rozhodovani fungovat system nejakych nahodne vybiranych delegatu.
[4] abc: anarchisticky komunismus? (06.08.2009, 14:28:56)
a neni hierarchicka spolecnost, resp. nejvyssi moc v ni, i kdyby zpusobena jen primarni silou prirozeny autority ( kdyz by ostatni moci bylo kontrolnimi mechanismy zabraneno) nevyhnutelna? Prirozena? Jedina mozna? ...a neni naopak nehierarchicka spolecnost odsouzena k naprosty strnulosti, zpusobeny uplnou neschopnosti nebo alespon neefektivitou rozhodovat se, posouvat, resit problemy?
[5] xyz: Hm.. (06.08.2009, 15:14:16)
Zadna autorita neni "prirozena", je to socialni konstrukce. Lide jsou si geneticky prilis podobni na to, aby nejakym pritozenym, prirodnim mechanismem mohly vznikat takove rozdily v moci. Hierarchicka spolecnost je v podstate nabozenska, zalozena na vire, ze ti "nahore" maji jakysi mandat od Boha veci ridit, ze muzou vedet co je dobre pro "celek" a predvidat budoucnost, ze maji jakysi presny modylek na bitevnim stole, ktery jim rekne vse o potrebach a pranich vsech jednotlivcu a umozni planovat... ie. ze maji schopnosti Boha.

Mimochodem tuhle otazku lze vyresit skutecne jen neustalymi experimenty - na hierarchii a moc je treba neustale utocit - pokud se ji podari znicit, je neprirozena. Pokud se to nikdy nepodari, je holt asi prirozena. Ale to nemuzeme vedet.

Nikdo nema rad ruzne "nadrizene", lidi jsou od prirody autonomni jednotlivci navykli na zivot v malych, kmenovych, silne rovnostarskych strukturach. Male, lokalni autority jsou mozna prirozene, nejspis proto, ze je ti podrobeni maji moznost kdykoliv sesadit. Ale vsechno na vyssi urovni je silne neprirozene, proto taky vsechny prisne hiarrchicke systemy v minulosti vyhnily v dusledku korupce a vnitrniho boje mezi ruznymi skupinami.

Absolutni hierarchie i absolutni anarchie jsou urcite nesmysl. Jde zde predevsim o to neprestavat za svobodu bojovat. Naprosto dobrovolne podrobeni se hierarchii je podle me smrt - clovek pak nema zadne ambice, zadne vlastni myslenky, vlastni moznost ovlivnovat svet - stava se z nej nelidske zvire, ktere ma uz jen schopnost adaptovat se, automat. Hierarchicke systemy jsou ty nejvic staticke, v podstate ztraci schopnost vyvoje a resit cokoliv...To uz i ten kapitalisticky volny trh je nekonecne svobodnejsi a dynamictejsi.
[6] abc: (06.08.2009, 15:40:09)
nezpochybnuju, ze je nutny proti moci, hlavne te nekontrolovatelne nebo institucionalizovane bojovat, neustale ji zpochybnovat, napadat. s cim ale nesouhlasim je, ze neexistuje prirozena autorita. lidi maji OD PRIRODY ruzny schopnosti, znalosti, dovednosti, talent a diky nim je bezpochyby lepe poslouchat jejich nazory nez tech druhych. nejsme vsichni stejni, bohuzel nebo bohudik. to k priroze autorite, ktera bezpochyby existuje.

stejne jako jsou lidi "od prirody autonomni navykli na zivot v malych rovnostarskych strukturach", jsou dle stejny logiky OD PRIRODY navykli na zivot ve spolecnostech hierarchickych a maji tendenci poslouchat silnejsiho nebo se silnejsim a mocnym stat. tisicilety dukazy neni treba zminovat. obe tendence jsou stejne PRIROZENY. ....mimochodem, tusim, ze uz davno bylo receno v sociologickych ucebnicich, ze to jedine PRIROZENE pro lidsky rod je jeho variabilita.