[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Myslíme to upřímně! Chceme vdechnout opuštěným domům život (Blisty.cz)


2009-10-12, 9:36:43 • Squatting
Squatting jako obecně prospěšná práce
(Tereza Virtová, Lenka Kužvartová, Britské listy, 12. října 2009)

I když jsme se za uplynulý měsíc dočkaly mnoha zhodnocení squatterské akce na Albertově, pořád nemáme pocit, že bylo řečeno všechno. Zvláště byly paradoxně pomíjeny některé podstatné aspekty celé akce. Rády bychom tedy ukázaly celou událost naším pohledem, pohledem dvou přímých účastnic. V následujícím textu předkládáme hlavní motivy, které nás ke squatování vedly a vedou, a také komentujeme průběh squatterské akce, především závěrečný policejní zásah.
Takže nejprve něco o nás, abychom se neschovávaly za obecné „my“: jmenujeme se Lenka a Tereza, je nám něco přes 20, bydlíme u rodičů, studujeme vysoké školy, občas pracujeme a chceme squatovat.

K tomu, že jsme se účastnily akce 12. září, nás vedly hlubší důvody než snaha vytvořit oázu našeho hlučného a pro sousedy otravného životního stylu, nejlépe v domě, ke kterému nám dopomůže zase nějaký představitel vlády, když zjistí, že to na té střeše myslíme vážně.

Jaké důvody to tedy byly? Myslíme si, že bydlení je právo, jakkoliv to může znít otřepaně. Pro nás obě je samostatné bydlení nedostupné. I když budeme pracovat na plný úvazek, může se nám lehko stát, že budeme jako mnozí a mnohé dávat přes polovinu platu na nájem, anebo budeme na dlouhá léta hypotékou připoutané ke stabilnímu příjmu. Připadá nám absurdní trávit většinu našeho života v práci, abychom zaplatily byt, ve kterém stejně jenom přespáváme. Ač neustále rostou nové rezidence luxusních bytů, jejich ceny jsou rok od roku dosažitelné pro stále užší skupinu lidí. Důstojné bydlení se pro obyčejné lidi stává nedostupným snem.

Celý život žijeme v Praze a za tu dobu pozorujeme zřetelnou změnu charakteru města: od města pro život k městu pro byznys a turismus. Praha, a už nejenom její centrum, ztrácí funkci obytného celku, místa pro setkávání a fungujícího sousedství. Lidé se kvůli rostoucím nájmům stěhují pryč z centra. Mimo centrum začínají být vytlačovány i např. vzdělávací instituce, které nemohou konkurovat zájmům vlivných investorů. Centrum místo toho okupují luxusní hotely, skleněné kancelářské budovy nebo nadbytečná obchodní centra. Tím se město odcizuje lidem a jeho obyvatelé jeden druhému.

Praha tím sice dohání trend západních velkoměst, ten se ale časem ukazuje jako neživotaschopný. V některých těchto městech jsou už proti této tzv. gentrifikaci zaváděna opatření. Jedním z důvodů pro výběr domu v Apolinářské ulici na Praze 2 byla snaha upozornit na vylidňování centra, které se stává nepřístupným čemukoli, co nezavání tučnými zisky.

více na: ..:. blisty.cz :.


obrázek
pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře:
[1] Jakub: Postavit dům (08.01.2010, 22:46:38)
Z článku cituji: "I když budeme pracovat na plný úvazek, může se nám lehko stát, že budeme jako mnozí a mnohé dávat přes polovinu platu na nájem" "Připadá nám absurdní trávit většinu našeho života v práci, abychom zaplatily byt, ve kterém stejně jenom přespáváme."

Uvažovali jste někdy (a není to rozhodně řečnická otázka), kolik práce dá postavit dům? Myslím, kolik práce dá postavit ho z "ničeho"?. Vyhloubit základy, udělat vápno z vápence, vypálit z hlíny cihly, pokácet stromy a udělat trámy. Vyrobit sklo z křemene a odlít okna. V pecích získat železo a udělat trubky na vodovod. Jakou velkou část života by to vše člověku asi tak mohlo zabrat?

Ovšem, nikdo dnes již nestav dům z ničeho. Svou práci měníme za prací jiných. Pokud by ale nám samotným trvalo půlku života (pokud ne celý) postavit dům z "ničeho", proč je tak zvláštní půl života pracovat na dům?