[teknival, czechtek, policejní násilí, lidská práva, lži politiků]
englishprotestykulturavideomédiahumorczechtek

CzechTek WebLog

Slavoj Žižek: Realita po roce 1989 neni perverzní pseudokapitalismus, ale samotný kapitalismus (Blisty.cz)


2009-11-15, 12:13:00 • Komentáře / názory

Dvacet let pádu

(Slavoj Žižek, Britské listy, 14. listopadu 2009)

Následující zamyšlení vyšlo v deníku The New York Times při příležitosti dvacátého výročí pádu "železné opony".

Dnes si připomínáme dvacáté výročí pádu Berlínské zdi. Když se nyní ohlížíme zpět, obvykle vzpomínáme na zázračný charakter událostí, jichž byl tento den počátkem: jako by se sen stal skutečností, komunistické režimy se zhroutily jako domečky z karet a svět se náhle změnil způsobem, který byl ještě před několika měsíci naprosto nemyslitelný. Kdo by si kdy jen pomyslel, že se v Polsku budou konat svobodné volby, z nichž jako prezident vzejde Lech Wałęsa.

Lenin ve squatu

Když však euforie sametových revolucí vyprchala a z jejich povznášejícího oparu se vynořily drsné kontury nové demokraticko-kapitalistické reality, dostavilo se nevyhnutelně zklamání, které se nejprve projevovalo jako nostalgie po "starých zlatých" komunistických časech, následně jako pravicový, nacionalistický populismus a nakonec jako opožděná, antikomunistická paranoia.

První dvě reakce není těžké pochopit. Tytéž přesvědčené stoupence pravicových názorů, kteří před dvaceti lety volali "raději mrtvý než rudý", dnes často slýcháme mumlat "raději rudý než se cpát hamburgery". Komunistickou nostalgii není ale třeba brát příliš vážně; neskrývá se za ní ani tak skutečná touha vrátit se do šedivé socialistické reality jako spíše jistý druh truchlení, nevinná touha zbavit se dědictví minulosti. A pokud jde o vzestup pravicového populismu, ten v žádném případě není východoevropskou specialitou, ale společným rysem všech zemí vtažených do víru globalizace.

O mnoho zajímavější je nedávná vlna antikomunismu postupující od Maďarska až k Slovinsku. Na podzim roku 2006 ochromily Maďarsko na celé týdny rozsáhlé protesty proti vládnoucí socialistické straně. Protestující připisovali ekonomickou krizi v zemi okolnosti, že jí vládnou pohrobci komunistické strany. Popírali samotnou legitimitu vlády, i když ta vzešla z demokratických voleb. Když se policie pokoušela obnovit veřejný pořádek, byla srovnávána se sovětskou armádou, která potlačila protikomunistické povstání v roce 1956.

Této nové antikomunistické hysterii jsou trnem v oku dokonce už i symboly. V červnu 2008 Litva přijala zákon, který zakazuje vystavovat na veřejnosti komunistické symboly, jako jsou srp a kladivo, nebo veřejně hrát sovětskou hymnu. V dubnu 2009 přišla polská vláda s návrhem rozšířit zákaz propagace totalitních ideologií na komunistické knihy, oblečení a další podobné předměty: člověk by tak mohl být stíhán dokonce i za nošení trička s portrétem Che Guevary.

Stejně tak se nelze divit, že ve Slovinsku je největší výtkou populistické pravice tamní levici, že je "pokračovatelkou tradic" bývalého komunistického režimu. V takové dusivé atmosféře jsou nové problémy a výzvy chápány v kontextu starých bojů, a to až po absurdní tvrzení (které občas slýcháme v Polsku a ve Slovinsku), že obhajoba práv gayů a práva na potrat je součástí temného komunistického spiknutí, které si klade za cíl demoralizovat národ.

Odkud se bere tato renesance antikomunismu? Proč jsou staré přízraky oživovány v zemích, v nichž většina mladých lidí komunistickou éru vůbec nezažila? Nový antikomunismus skýtá jednoduchou odpověď na následující otázku: "Pokud je kapitalismus o tolik lepší než socialismu, proč jsou naše životy pořád tak mizerné?"

To proto, věří mnozí, že ve skutečnosti nežijeme v kapitalismu: nemáme ještě skutečnou demokracii, ale jen její falešnou napodobeninu, tytéž staré síly stále tahají za nitky moci, malá sekta bývalých komunistů přestrojených za nové vlastníky a manažery – ve skutečnosti se nic nezměnilo, a tak potřebujeme další čistku, revoluci je třeba opakovat...

Tito zastydlí antikomunisté si neuvědomují, že tento obraz jejich společností se nebezpečně blíží nejzneužívanějšímu klasickému levicovému obrazu kapitalismu: společnosti, v níž je formální demokracie pouhou zástěrkou, která maskuje vládu bohaté menšiny. Jinými slovy, znovuzrození antikomunisté si neuvědomují, že to, co kritizují jako perverzní pseudokapitalismus, je ve skutečnosti samotný kapitalismus.

více na ..:. blisty.cz :.

pridej.cz

<= starší příspěvek   novější příspěvek => 
vaše komentáře: